Jazzový podvečer: Libor Šmoldas hraje standardy
V pátek 5. července 2013 se v Jazzovém podvečeru na Proglasu budeme věnovat kytaristovi Liboru Šmoldasovi, který nedávno vydal hned dvě nová alba. S vlastním kvartetem a s americkým saxofonistou Bobbym Watsonem nahrál autorskou desku Intuitition. Druhé CD Dreamtime – a právě z něj si budeme hrát – natočil se dvěma americkými hudebníky – s kontrabasistou Jayem Andersonem a s bubeníkem Adamem Nussbaumem.
Kytarista Libor Šmoldas byl od roku 2005 členem Organic Quartetu Ondřeje Pivce a v roce 2007 mu vyšla první autorská deska On The Playground. Vystudoval Konzervatoř a Vyšší odbornou školu Jaroslava Ježka a v letošním roce dokončil bakalářské studium na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. „Daleko větší školou však pro mne byla praxe,“ přiznává kytarista s tím, že nejvíce se učí pozorováním dobrých spoluhráčů a tím, že sám hraje s muzikanty lepšími, než je on sám. Podobné zkušenosti ostatně sbírá delší dobu. Už jako student hudebního gymnázia Libor Šmoldas vystupoval v pražských jazzových klubech s bluesovou kapelou amerického zpěváka Phila Speata a chodil na soukromé hodiny k Luboši Andrštovi, Zdeňku Fišerovi nebo Petru Zelenkovi.
Jeho nové album Dreamtime obsahuje především jazzové standardy, což je ostatně materiál, z kterého Šmoldas formálně vychází i jako skladatel. Vedle standardů na albu najdeme po jedné písni od Beatles a od Jamese Taylora. Na téma jazzových úprav populárních písní kytarista říká: „Je to dáno tím, že jazzoví muzikanti dnes poslouchají všechno. A v každé době je přirozené, že muzikanti chtějí kreativně převést do své tvorby to, co poslouchají. Když je píseň dobrá, jazzmani jsou tak flexibilní, že ji vždy přetvoří a využijí tak, aby ji mohli hrát.“
Libor Šmoldas album Dreamtime natočil se dvěma americkými hudebníky – kontrabasistou Jayem Andersonem a bubeníkem Adamem Nussbaumem. Současně mu vyšlo také autorské album Intuition, natočené ve spolupráci s americkým saxofonistou Bobbym Watsonem. Libora Šmoldase označil uznávaný kritik Lubomír Dorůžka za „jednoho z nejlepších kytaristů naší třicátnické generace“.