Slyšte, lidé! – Bohuslav Reynek v písních

Jako prvního budeme poslouchat Vladimíra Václavka. Ten se Reynkových básní dotkl už v roce 1997 na společném dvojalbu s Ivou Bittovou Bílé inferno a později dvě další – Odlet vlaštovek a Blázna – zařadil na své sólové album Písně nepísně. My si poslechneme skladbu Opuštění, která vyšla jako bonus na novém vydání staršího Václavkova sólového alba Jsem hlína, jsem strom, jsem stroj.

Zajímavým způsobem zhudebňuje poezii pražská skupina Hm… Mezi její nejsilnější skladby patří Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy, až hiphopová úprava klasické básně Antonína Sovy. Velmi zajímavě však znějí v jejím podání i verše Ivana Blatného – Znáš dálku? – nebo U tebe teplo je…, báseň Jiřího Ortena. Na albu Lovu zdar z roku 2013 pak najdeme i pěknou, melancholickou úpravu Reynkova Blázna. Autorem hudby je Marek Doubrava.

Báseň Masopust máme v archivu v podání skupiny Pluto z alba Tři z roku 1998. Pluto byla rocková skupina, kterou založil bubeník Pavel Fajt po rozpadu legendárního Dunaje. Na basu v této kapele hrál Tomáš Fröhlich a na kytaru Petr Zavadil – oba jsou dnes členy skupiny Ty Syčáci – a zpíval Václav Bartoš, později frontman skupiny FruFru. Album Tři osahovalo tři Reynkovy básně.

V roce 2012 vyšla sbírka Reynkových básní Pod prahem svítá a její součástí bylo album zhudebněné poezie v podání skupiny Transitus Irregularis. Zatímco například Karel Vepřek nebo Vladimír Václavek podřizují svůj hudební doprovod textové složce, soubor Transitus Irregularis klade větší důraz na hudební složku. Melodie kytaristy Miroslava Noska, jinak také člena jazzové skupiny Noční optika, mají svou expresivností blízko částečně k Ivě Bittové, avšak zejména aranže a práce s vokální složkou posouvají projekt blíže k akustickému jazzu nebo alternativnímu folku. I když jsou základním melodickým nástrojem na albu housle, na které hraje zpěvačka Nina Marinová, zajímavé jsou i rytmické figury, které vytvářejí bicí Miloše Dvořáčka s violoncellem Jana Kellera.

Již zesnulý písničkář Ondřej Metyš si aranžérsky na nic nehrál, a přesto je jeho verze Reynkova Blázna z kazety Mys dobré nadějeuhrančivá. V repertoáru měl Ondřej také Reynkovy básně Radost a Sirka, ale vydat je už nestihl.

Skupina Safenat Paneach je mladá, vznikla v roce 2014. Založili ji bývalí členové křesťanských skupin Ram Adonai, Bez iluze, Noi nebo Goro. Poezie je pro tuto kapelu klíčová. Ostatně na svém internetovém profilu pánové uvádějí: „Kromě prosté touhy vidět se a oprašovat letitá kamarádství je za písničkami ještě snaha vynést na světlo básně lidi, kteří nás svojí tvorbou inspirují. Knížky poezie se dneska už moc neprodávají, ale na Jirousovy, Zahradníčkovy, Reynkovy, Skácelovy verše by se zapomínat nemělo. Snad jim bigbít trochu pomůže, aby se o nich zase přemýšlelo. Aby se posluchači nechali zasáhnout tak, jako se to stalo nám.“ V roce 2018 skupina pracuje na svém druhém albu, které by prý mělo být o hodně jiné než debut z roku 2016. Na prvním albu najdeme tři zhudebněné Reynkovy básně.

Písničkář Karel Vepřek v rozhovoru pro časopis UNI řekl: „Reynkovy básně jsou pro mne především takové pocity, popis přírodních úkazů a reakcí na ně. Ale je to vlastně taková hudba ve verších.“ Karel Vepřek Reynkovy verše průběžně zařazoval na různá svá alba – Nebe dokořán, Artinodhás, Želví sny a Najdem den. Na novince Blázen jsem ve své vsi je vydal znovu a souhrnně, samozřejmě doplněné o další, dříve nezveřejněné básně. Nejde ale o kompilaci dříve vydaného materiálu. Vepřek chtěl na novém albu původně spolupracovat s muzikanty, kteří s ním nahrávali minulou desku najdem den. Z nich však nakonec v sestavě zůstal jen basista a kytarista Jakub Vejnar. Klíčovou postavou nové desky se stala violoncellistka Dorota Barová, která nakonec celé album dala dohromady, písně nově zaranžovala a hlídala ve studiu, jak půjde dohromady Vepřekův zpěv s dalšími nástroji. „Dorota má tedy na výsledném zvuku největší podíl,“ shrnuje písničkář. Měli bychom však zmínit ještě dvě jména. Na saxofony a klarinety na albu hraje Marcel Bárta a jako mistr zvuku album nahrával Miroslav Chyška, člen J. A. R. a spoluhráč Dana Bárty.

Reynkovy básně – Zimní krajinu a Žáby – na své bezejmenné album z roku 1999 zařadila skupina Kopir Rozsywal Bestar v čele s Kristýnou Lhotákovou, akordeonistkou, zpěvačkou a také choreografkou. Jinak tvořili základ této kapely dva členové skupiny Psí vojáci, Jiří Jelínek a David Skála, a spolu s nimi kontrabasista Láďa Soukup. V roce 2011 se skupina po pauze pokusila vrátit na pódia, ale poslední koncerty, které se mi podařilo dohledat, se konaly v roce 2012.

Celkem pět zhudebněných básní Bohuslava Reynka obsahovalo dvojalbum Ivy Bittové a Vladimíra VáclavkaBílé infernoz roku 1997. Šlo jednak o Václavkovo sólové číslo Starý mlýn a dále o skladby Vzpomínka, Sirka v louži, Kdoule a Moucha, ve kterých účinkovali oba protagonisté. Intenzivní polupráce Ivy Bittové a Vladimíra Václavka, kteří se už předtím potkávali v rockové kapele Dunaj, později vyústila ve vznik skupiny Čikori, která jako jeden z mnoha souběžných projektů Ivy Bittové funguje dodnes.

V roce 2002 vzniklo album Nitky. Na něm Ondřej Škoch, donedávna dlouholetý člen skupiny Chinaski, zhudebnil jednak čtyři Reynkovy básně, jednak verše básníkovy ženy a také básnířky Suzanne Renaud. Na básně Suzanne Renaud v překladech své ženy Alice se Škoch později zaměřil na dalších dvou albech První sníh a Prší na habry – na ně si jako hosta přizval Zuzanu Homolovou.

V roce 2005 přijela k nám do studia folková skupina HUKL v čele s písničkářem Petrem Hudcem a zahrála u nás skladby ze svého pásma Reynkových veršů Reynkarnace. O dva roky později pak tento program zaznamenala i na CD. Petr Hudec se nespokojil s tím, že byl jen napsal na Reynkovy verše hudbu. Uspořádal z básníkových děl koncepční pásmo, které si dovolil uvést vlastním textem Míjení a které zakončil koláží z těch Reynkových básní, na které by se jinak na ploše alba nedostalo. Název Reynkarnace je vtipný a přitom má smysl. „Autor básní do svého díla vložil duši a je v něm v jistém slova smyslu vtělen,“ vysvětluje Hudec v bookletu alba tuto slovní hříčku. Skupina HUKL vznikla z písničkářského dua, které vedle Petra Hudce tvořil kytarista Karel Kloupar. S nimi později začal hrát houslista Petr Číhal a ještě později basista Ondřej Maňák se zkušenostmi z jazzových kapel.

Na závěr poslechneme skupinu Noi, jednu z předchůdkyň rockové kapely Safenat Paneach. Noi hráli folk a na své album z roku 2000 zařadili Reynkovu báseň Husa v mlze.