Janu Spálenému k sedmdesátinám: Slyšte, lidé!

V 60. letech hrál Jan Spálený v bigbítové skupině The Hips a později stál v čele orchestru Divadla Apollo, s nímž doprovázel nejen svého bratra Petra, ale také například Karla Gotta. V roce 1968 vyšel jeho malý medailonek v časopisu Melodie, ve kterém hudebník uváděl jako svůj velký vzor Raye Charlese. Jeho plánem bylo „hrát co nejvíce a co nejlépe rhythm&blues a vytvořit vlastní bělošské pojetí této hudby“.

První dvě sólová alba vydal Jan Spálený v 70. letech: jmenovala se Edison a Signál času a obsahovala zhudebněné stejnojmenné básnické skladby Vítězslava Nezvala. Od rhythm&blues se Spálený postupně dostal k vlastní variantě blues, kterou naplno rozvinul ve skupině ASPM. Původní trio s Františkem Havlíčkem a Petrem Kalandrou sice vykrystalizovalo v současný tvar se Spáleného synem Filipem (tuba, baskytara), Radkem Kramplem (vibrafon) a Michalem Gerou (trubka), nicméně skupina stále hraje pod značkou ASPM.

V současné době je velkým Spáleného oblíbencem Tom Waits. V rozhovoru s Ondřejem Bezrem v roce 1994 Spálený řekl: „Waits se mi moc líbí. Když někdy intenzivně poslouchám hudbu a po několika hodinách se ozve Waits, mám pocit spočinutí, kdy není třeba něco říkat. Asii tam existuje nějaké pouto, které neumím exaktně popsat. Možná je nám společná jistá neomalenost ve výběru prostředků, které slouží výsledku.“ Další své oblíbené hudebníky vyjmenovává v rozhovoru s Alenou Binterovou pro Folk & country: „Mám rád Redla, to je muzika na dřeň. Líbí se mi i AG Flek, Plíhal a lidi, kteří jsou na pokraji alternativy. Samozřejmě Dylan a Cohen.“

Nejnovější album Jana Spáleného (a jeho tria, které dále tvoří Michal Gera a Filip Spálený) se jmenuje Panenko Skákavá. Jde o koncertní záznam ze sudetského poutního místa Skoky ze srpna 2012.