V dalším Folklornímokénku věnovaném stromům, rostlinám a květinám pro vás budeme vybírat z písní opěvujících jednu z nejskromnějších, ale přitom nejužitečnějších rostlinek: jetel, jetelíček. Latinské označení Trifolium upomíná na trojlístek provázející jeho bílý nebo červený květ. Hojně v zemědělství využívaná pícnina získala v lidových písních i svou romantickou podobu. Nalaďte si Folklorní okénko autorky Heleny Bretfeldové nazvané Jatelinka drobnáve středu 3.dubna v 16 hodin.
V dalším pokračování série „okének“ věnovaných rostlinám, bylinkám a stromům vás tentokrát čekají písničky především z různých koutů Moravy, ve kterých se zpívá o jedné ze starobylých kulturních rostlin, přesněji – pícnin; bude to tentokrát o jeteli, jetelíčku, ale též v ženském rodě o jatelince, ďatelince, (d)zacelince. Čekají nás písně žertovné, veselé popěvky i příběhy počínajících i probíhajících vztahů mezi mladými lidmi – společná práce při kosení byla jednou z vítaných možností k seznámení, popřípadě k navázání vztahu. Samotný jetel, v lidové poezii většinou jatelinka odedávna plnila významnou roli v lidské obživě: především jako zdroj čerstvé a v zimě sušené potravy pro domácí zvířectvo – ale samotný jetel, trojlístek i čtyřlístek, byl symbolem štěstí a také věrné lásky. Zazní také dívčí halekačky nebo též trávnice, kterými se dívky dovolávaly „přes kopec“.
Začneme motivem, který pojmenoval dnešní díl Folklorního okénka – tedy incipitem Jatelinko drobná; písní v tanečním rytmu starodávný v podání Karolíny Pišťkové a Kunovjanu (Dzacelinka prekvitala); další ukázky zazní v podání dívčího sboru souboru Kopaničiar, Bronislavy Zelingerové a souboru Linda (Zacelina a hřebíček) a Lýdie Gabrhelové s Gajdoši z Kopanic (Pod horú zacelina). Následuje sada písní uvozená incipitem Pod horú je jatelinka/ďatelinka. Začneme trávnicí z Velkých Karlovic v podání matky a dcery Blaženy a Jarmily Šulákových, následovat bude a capellová verze s jiným nápěvem v interpretaci Ivany, Terezy a Kristýny Kašparových. Stejný incipit, ovšem s odlišným textem v rytmu tance starodávný zazpívají Jarmila Šuláková s Josefem Lažou a dívčí sbor souboru Kašava, pomalou verzi uslyšíme od Jiřiny Mikloškové.
Další „jatelinku“ nám představí Vlasta Grycová (Pod horú jatelinka), kosecké zazní v podání zpěváků souboru Malé Zálesí (Už je jatelinka pokosená), a sboru muziky Soláně (Já mám kosu, kosenku) a na závěr série zazpívá čardáš Zasial som ďatelinku uherskobrodský L.Málek. Další „jatelinky“ najdeme „v širém poli“ (jak nám zazpívá Alžběta Bačíková, popřípadě „před naším“, jak zpívá Hedvika Varmužová, a konečně s oslovením „jatelinko v roli“ v podání Vlasty Fialové a Javorníku. Všechny smutné o zmařené lásce.
Dnešní Folklorní okénko věnované jeteli a „jatelince“ zakončíme gajdošskými písněmi: zazpívá Lidová muzika Souboru písní a tanců Škoda Plzeň píseň Suchá jatelinka trávu prevyšuje; a na konec Brněnští gajdoši a Decky ste mně říkával. Užijte si poslech.
Květina karafiát, botanicky hledík zahradní, lidovým pojmenováním hřebíček, řebíček, slzičky Panny Marie, hvozdička či kartouzek se pěstuje a šlechtí více než dvě tisíciletí. Najdeme ho v mytologii antického Řecka a také v křesťanských legendách o ukřižování Ježíše Krista. A že se o něm také hojně zpívá v lidové poetice, vám přiblíží pořad Heleny Bretfeldové s názvem Ó řebíčku zahradnický. Nalaďte si Folklorní okénko ve středu 28.února v 16 hodin.
V dalším pokračování série pořadů věnovaných různým bylinkám, květům, stromům, rostlinám a plodům vám tentokrát nabídneme pestrou paletu písniček z Moravy i z Čech, ve kterých jsou zmiňovány rostliny tzv. přadné; bude se dnes tedy zpívat o lnu a konopí. Znalost pěstebních prací těchto kulturních rostlin a dovedností spojených s jejich zpracováním patřilo v některých (zejména podhorských) krajích) k významným způsobům obživy. S tím jsou spojeny i písně obě rostliny zmiňující – ale mnohdy jde jen o prosté písně o lásce a naplněných či nenaplněných citech. Folklorní okénko autorky Heleny Bretfeldové s názvem Plelo dívča, plelo len si naladíte ve středu 14.února v 16 hodin.
V rámci písňové série věnované stromům a rostlinám opěvovaným v lidových písních se znovu dostáváme k botanické skupině v hudebním ztvárnění poněkud opomíjené – totiž ke keřům; většinou jsou skromné a nenápadné jak svými květy, tak vzhledem; jen pro zajímavost: tušíte, kterému stromu či keři patří pojmenování rokyta, popřípadě rokytí či rakytí? Naopak běžnější je jalovec či jaloveček - ten ostatně v některých našich regionech brzy nalezne uplatnění coby pichlavá pomlázka neboli šmigrust o svátcích velikonočních. Nalaďte si Folklorní okénko Heleny Bretfeldové ve středu 7. února v 16 hodin.
Listí stromů bylo odedávna vnímáno jako symbol koloběhu života v přírodě i fází lidského života; jejich prostřednictvím lidová poetika vyjadřovala zrození, stárnutí i smrt, byly zástupným symbolem pro obnovu života i sil. Lidových písní o listech keřů i stromů je mnoho, nabídneme skromný vzorek. K poslechu pořadu s názvem Lístečku dubový, lístečku z osiky vás zve hudební redaktorka Helena Bretfeldová. Nalaďte si Folklorní okénko ve středu 31.ledna v 16 hodin.
V záplavě písní o květinách, bylinkách, stromech a plodech jsou poměrně vzácně zastoupeny keře (pokud ovšem nepočítáme písně o růžích). Výjimku tvoří dvojice velmi skromných, v přírodě hojně rostoucích a na zahrádkách často pěstovaných keřů - kalina a krušinka. Většinou jsou v teskných táhlicích oslovovány přímo, jako prostředník stýskání osamělé dívky. Jinou skupinu písní s kalinami tvoří řada verbuňků. Folklorním okénkem s názvem Proč kalino neprokvétáš vás provede hudební redaktorka Helena Bretfeldová. Nalaďte si ve středu 24. ledna v 16 hodin.
Ve středečním Folklorním okénku pokračujeme v sérii pořadů věnovaných květům, stromům, rostlinám a bylinkám opěvovaným v lidových písních. Tentokrát se budeme věnovat květince nejněžnější a nejskromnější, jednomu z nejvoňavějších poslů jara: fialka (botanicky správně violka) je odedávna symbolem lásky něžné, vytrvalé a věrné. Fialka je dávnověkým symbolem skromnosti, pokory a trpělivosti. Takové jsou i čekatelky na věrnou lásku v lidových písních, které si fialku vysazují za okno či do zahrádky. Mnohokrát ji též volají ku pomoci, přímo ji v písních oslovují. Písní, kde se objevuje fialka, nebo také fiala, něžněji fialenka, fialečka nebo slovensky fialočka, je nespočet; některé z nich vám připomene právě Folklorní okénko. Pořad Heleny Bretfeldová Fialenko modrá si nalaďte ve středu 17. ledna v 16 hodin.
Folklorní okénko vám nabídne pořad Heleny Bretfeldové s názvem Nasela sem marijánek všady. Majoránka, jako divoce rostoucí a později také pěstovaná rostlina, se používá od nepaměti. V historické literatuře najdeme zmínky o její existenci od perských kronikářů, římských učenců i středověkých léčitelů. V Řecku a Římě byla považována majoránka za rostlinu lásky, proto se používala při svatebních rituálech: o svatbách byly nošeny věnce z majoránky a tento zvyk se uchoval v mnoha částech jižní Evropy dodnes. K nám se dostala v době křižáckých válek v 16.století. Nalaďte si Folklorní okénko ve středu 6. prosince v 16 hodin.
V dalším Folklorním okénku si poslechneme pěknou kytici písní o růžích. Růže je odedávna symbolem lásky, krásy, ale také tajemství. Růže představuje životadárnou sílu přírody, která se neustále obnovuje, tedy symbolem znovuzrození a lásky, která neumírá. V křesťanství je růže spojována s Marií, s její čistotou a panenstvím. Červená růže pak obecně představuje krev života, krev Krista prolitou na kříži. Od středověku je růže vnímána jako symbol mlčenlivosti. Pokud si lidé něco řekli „sub rosa“, pod růží, sdíleli to jen mezi sebou, pod slibem mlčení. Proto bývaly růžemi zdobené i zpovědnice. Lidové písně o růžích vám v pořadu Červená růžičko, rozvíjej se připomene Helena Bretfeldová ve středu 29. listopadu od 16 hodin.
Další Folklorní okénko vám nabídne pořad Heleny Bretfeldové s názvem Voňavý je rozmarýnek. Jméno této bylinky je odvozeno od latinského "ros marinus", česky mořská růže. Prosvou pronikavou vůní a léčivé vlastnosti našel rozmarýn uplatnění v lékařství, kosmetice i lidovém léčitelství. Byl odedávna považován za symbol věrnosti a přátelství, nacházel uplatnění ve svatebních (ale též pohřebních) rituálech; voničkou z rozmarýnu se pyšnili svobodní mládenci i vojenští rekruti. V lidové písni mu patří významné místo, což doložíme četnými ukázkami. Nalaďte si Folklorní okénkove středu 15. listopadu od 16 hodin.
V dalším pokračování série pořadů věnovaných bylinkám, rostlinám a stromům vás tentokrát čekají písničky z Moravy i z Čech, ve kterých je zmíněna rostlinka zdánlivě prostá, nenáročná a nezajímavá – „obyčejná“ tráva; rostlina, která má za sebou mnohasetletou pěstební či kultivační historii. Odedávna plnila významnou roli v lidské obživě, především jako zdroj potravy pro domácí zvířectvo. Pozoruhodná je i její symbolika pomíjivosti (a trvalé obnovy) v koloběhu ročních období i života člověka. Nalaďte si Folklorní okénko Heleny Bretfeldové s názvem Travička zelenáve středu 25. října v 16 hodin.