Medailon Jana Slabáka

Narodil se 24. března přesně před sedmdesáti lety a pochází z Kelčan, malé dědinky nedaleko Kyjova - tedy z míst, kde se vždy hrála muzika vitální a výbušná, a kde folklórní tradice jsou dodnes živé. Pochází ze 4 sourozenců. I když rodiče nebyli muzikanti, každý z dětí dostal do vínku nějaké to hudební nadání. K hraní jej přivedl pan učitel Jan Frýbort - jeden z prvních zakladatelů dětské dechovky u nás, který vychoval stovky muzikantů, jež se mnozí věnují hudbě profesionálně. Později se stal jeho učitelem Josef Šindler z dechové hudby Skoroňáci. V Brně začal navštěvovat konzervatoř a občas zaskakoval za Josefa Lhotu, křídlováka Strouhalovy sedmičky.

Studium Jana Slabáka na brněnské konzervatoři bylo samozřejmě provázeno návštěvou koncertů brněnské filharmonie. Klasickou neboli artificiální hudbu i orchestr si tak zamiloval, že netoužil po ničem jiném, než právě hrát ve filharmonii.

A to se mu také vyplnilo. Současně spolupracoval s mnoha orchestry, počínaje malou dechovou hudbou, tanečním a jazzovým orchestrem Mirko Foreta i Gustava Broma, se Symfonickým orchestrem bratislavského rozhlasu a pustil se i do dálkového studia na Janáčkově akademii múzických umění. V Brně se stal brzy předním koncertním sólistou a díky zahraničním zájezdům filharmonického tělesa se dostalo jeho jméno až ke sluchu dirigenta Herberta von Karajana, který jej pozval na konkurzní řízení k berlínským filharmonikům. Termínově však konkurz kolidoval se zahraničním zájezdem Státní filharmonie Brno a tak místo do Berlína, zamířil Jan Slabák v roce 1972 do brněnského rozhlasu s návrhem na vlastní studiový orchestr. O zaměření, obsazení i zvuku měl budoucí dirigent přesnou představu.

Již první rozhlasové nahrávky Moravanky Jana Slabáka měly velký ohlas. Rozhodujícím zlomem byl však první televizní pořad v březnu 1973 s názvem Vy neznáte Moravanku? v němž uvedl orchestr svůj celý tehdejší program. I když trval jen 40 minut, úspěch byl mimořádný, zájem o další živá vystoupení i televizní pořady se zvyšoval a tak stáli členové orchestru brzy před otázkou, zda opustit svá dosavadní povolání v brněnských operních a symfonických tělesech a věnovat se výhradně dechové hudbě. Většina zůstala Moravance věrná, a tak se v roce 1978 stabilizovala Moravanka jako profesionální těleso.

Dechová hudba Moravanka Jana Slabáka odehrála kolem 7 a půl tisíc vystoupení doma i v zahraničí. 350 až 400 koncertů ročně je velice vysoké číslo hodné obdivu. Moravanka vydala 50 kompaktních disků. Pokud k tomuto číslu přičteme i různé kompilace, zastavíme se na čísle 90. Je to až zázračný úspěch Moravanky. O vynikající kvalitě všech nahrávek Moravanky svědčí mimo jiné i udělení Zlatého štítu Pantonu v roce 1975, šest zlatých desek, které Moravanka získala za více než čtyři miliony prodaných gramofonových desek, magnetofonových kazet a kompaktních disků. V roce 1995 obdržela platinovou a v roce 1996 diamantovou desku. Většina těchto nahrávek vyšla i v mnoha dalších zemích, např. v Německu, Holandsku, Francii, Švýcarsku, Rakousku, USA, a pod značkou Teldec pro země Beneluxu v německých překladech, kde si Moravanka získala značnou oblibu při svých koncertních vystoupeních.

Moravanka Jana Slabáka svými instrumentacemi i osobitým pojetím vyvolala renesanci české dechové hudby nejen doma, ale i za hranicemi. Bývá nazývána královnou české dechovky. A tato sláva by nevznikla, nebýt osobnosti Jana Slabáka – trumpetisty, dirigenta a jejího zakladatele.