Slyšte, lidé!: Střípky z world music

20. února 2013 Aktuality, World music Autor: Milan Tesař

Jedenáct písní z jedenácti zemí uslyšíte v příštím vydání pořadu Slyšte, lidé! Naším cílem nebude nic jiného než ukázat si, jak pestrá je současná světová hudební scéna. Těšit se můžete na tamburašskou muziku z Maďarska, na sólo pro perský cimbál santur, na pochmurnou hudbu ze Švédska, na interprety z Portugalska, Lotyšska, Dánska, Nového Zélandu a dalších zemí. Poslouchejte v sobotu 23. února od 19.15 nebo v úterý 26. února v 16.55. * A už teď vám můžeme slíbit, že v brzké době bude mít tento pořad minimálně další dvě pokračování.

Hudební putování zahájíme v pobaltském Lotyšsku. Pod názvem Baļķi se skrývá studentská skupina z univerzitního města Liepāja, které je považováno za hlavní město lotyšské rockové scény. Ovšem Baļķi není rocková kapela. Vycházejí z lotyšského folklóru, hrají v obsazení akustická kytara, housle, akordeon a rytmika.  

Po lotyšské skupině Baļķi nám bude hrát Cimarrón, kapela z Kolumbie. Jejím základním nástrojem harfa, kterou do Latinské Ameriky kdysi přivezli španělští misionáři a bělošští hudebníci. Cimarrón na sebe poprvé upozornili před několika lety na světovém hudebním veletrhu WOMEX, kde se jim dostalo bouřlivého potlesku. Šéfredaktor časopisu fRoots Ian Anderson o jejich vystoupení například řekl: „Absolutně brilantní. Kdybych neseděl uprostřed řady, přeskočil bych sedadlo a šel tančit s ostatními.“ Cimarrón se věnují tradičnímu hudebnímu stylu joropo, který zahrnuje divoké i pomalé tance, improvizovaná básnická klání contrapunteo, epické písně, sentimentální balady, kovbojské halekačky a existuje i v čistě instrumentální podobě. Cimarrón se proslavili především nejživější verzí této hudby, při které rytmus zdůrazňuje dupot kožených bot tanečníků. Harfu doplňují loutna bandola, malá čtyřstrunná kytara cuatro, rytmický nástroj cajón a chřestítka maracas s kontrabasem. V roce 2010 tato skupina s velkým úspěchem vystoupila na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou.

To’Mezclao je sedmičlenná kapela z Kuby, v jejíž tvorbě se kubánská hudba, kolumbijská cumbia nebo portorický reggaeton mísí s popem, jazzem, hiphopem a dalšími styly. Název skupiny ostatně znamená „všechno smíchané dohromady“.  

Podobnou směs různých stylů vycházející z latinskoamerických rytmů hraje také kapela Ojos de Brujo z katalánské Barcelony. Ve tvorbě skupiny se prolíná takzvaná rumba catalana s hiphopem a s elektronickou hudbou.

Skupina Söndörgő v čele se třemi bratry Eredicsovými a jejich bratrancem patří ke špičce maďarské tradiční hudební scény. Zatímco u nás máme maďarskou hudbu spojenou zpravidla s houslemi a cimbálem, Söndörgő se zaměřují na hudbu národů, které kdysi obývaly velké Maďarsko, především Srbů a Chorvatů. Ale pozor, nejde ani o žádnou balkánskou dechovku. Söndörgő jsou tamburašská muzika a jejím základním nástrojem je tambura, druh loutny používaný od Chorvatska po Bulharsko a Makedonii. Členové skupiny pocházejí z malé vesnice Szentendre nedaleko Budapešti, která je centrem jihoslovanského etnika v dnešním Maďarsku. Na albu Tamburising účinkují jako hosté romský hudebník József Kovács, kapelník tamburašského orchestru z jižního Maďarska, a dále zpěváci Antal Kovács a Kátya Tompos.  

Tambura má svůj původ v Persii, kde se dodnes používá její předchůdce tanbur. Jiným důležitým perským nebo íránským nástrojem je santur, kladívkový cimbál obvykle se 72 strunami. Nám bude na santur hrát Mohsen Gholāmi. 33letý hudebník a skladatel.

Skupina Babylove & The Van Dangos sice sídlí v dánské Kodani, ale hraje reggae a ska – ostatně podobně jako mnoho interpretů v celé Evropě, i u nás.

Další fúze se inspirovala v karibské oblasti a Latinské Americe, i když jde opět o kapelu z jiné části světa, tentokrát z Nového Zélandu. Říká si Rhombus a hraje směs funiu, hiphopu a jamajského dubu s angažovanými texty a především s pořádnou dávkou energie.

Jako další nám bude zpívat Zeca Medeiros, zpěvák pocházející z ostrova St. Miguel ze souostroví Azory. Ostrovní mentalita do Zecova repertoáru silně zasahuje. Pochází z prostředí, kde téměř všichni našli na moři svou práci, kde se dalo cestovat pouze přes moře, kde moře dávalo obživu. Také proto jeho písně většinou pojednávají o moři, o lodích, o námořnících, o rybářích. Zeca Medeiros však patří nejen k azorské, ale obecněji k portugalské písničkářské scéně. A tak jako mnoho jeho kolegů sehrál důležitou roli v 70. letech, kdy v Portugalsku padl pravicový diktátorský režim a kdy se právě umělci zapojili do revolučního hnutí.

Migna Mala je skupina z města Faro, které leží na samém jihu Portugalska, v regionu Algarve. Migna Mala zpívá ve vymyšleném jazyce, který vnímá jako rituální nástroj, jehož pomocí hudebníci definují svůj vlastní svět. V nástrojovém obsazení najdeme akordeon, flétnu, akustickou kytaru a perkuse.

Skupina Groupa ze Švédska svou hudbu přezdívá „silent folk“, tichý folk nebo folklór. Bližší charakteristika pak zní – severské zvukové krajiny a meditace, improvizace a lidové písně zakotvené v tradici. Jedná se o hudbu, která vychází současně ze švédského folklóru a z evropského, především severského jazzu. Groupu tvoří flétnista Jonas Simonson, houslista Mats Eden a hráč na perkuse Terje Isungset.