Vrelo: Naše milostné písně pojednávají o ztrátách

Vrelo: Naše milostné písně pojednávají o ztrátách

Pořad v souvislostech


Rozhovor se srbskou skupinou Vrelo
Budeme vysílat

Rozhovor se skupinou Bashavel
Police Symphony Orchestra
Michel Camilo – pianista z Dominikánské republiky
Vysílali jsme


Koncert Jany Kozubkové ze studia Proglasu
Čáry života s albem Stínítko

Koncert skupiny Dust in the Groove ze studia
Audioarchiv
23. srpna 2018 World music, Aktuality Autor: Milan Tesař

Vrelo je srbská skupina, která kombinuje moderní taneční hudbu hranou jen s minimem nástrojů a vícehlasý ženský zpěv. Rozhovor s Ivanou Jovanović, jednou z jejích šesti zpěvaček, jsme natočili na konferenci Czech Music Crossroads v Ostravě. Pořad si můžete poslechnout z našeho archivu. A část rozhovoru si můžete také přečíst.

Rozhovor s Ivanou Jovanović ze skupiny Vrelo

Vrelo začínalo jako tradiční folklorní sbor. Dnes jste kapela, která používá prvky moderní hudby včetně hudby elektronické nebo tvrdého rocku. V čem je pro vás největší rozdíl rozdíl?

Když budeme mluvit o pocitech, je to úplně stejné. Buď prostě dokážete divákům předat emoce, nebo ne. V obou případech máme hudbu stejně rádi. Ale protože jsme s hudbou začínali jako děti, museli jsme postupně mnoho věcí změnit. Velkou změnou pro nás například bylo, když jsme začaly zpívat s mikrofonem. Toho jsme se trochu bály. Je totiž jednoduché přijít na pódium, otevřít ústa, otevřít své srdce a zpívat. Když k tomu přidáte mikrofon, mělo by to být ještě snadnější. Ale problém je v tom, že se musíte naučit, jak přesně na mikrofon zpívat. Každý hlas je víc slyšet, už to není sbor. Mezitím také některé dívky skupinu opustily – kvůli škole, zaměstnání a podobným věcem. V současné době tedy v kapele zpívá šest děvčat – a konkrétně dnes jen pět, protože jedna z nás má mateřské povinnosti. Máme tedy šest zpěvaček, kytaristu, hráče na perkuse a natočené podklady.

Jak se s kolegyněmi domlouváte, kdo bude zpívat sóla?

Začaly jsme jako sbor a tento styl zpěvu – tedy dvojhlas nebo trojhlas – se stále snažíme zachovat. Ale je pravda, že někdy používáme i sólový zpěv, kdy je píseň napsána přímo pro jednu z nás. V tom případě ostatní buď odejdou z pódia, nebo zpívají doprovodné vokály, případně jen tančí a radují se z hudby. Žádná z nás ale není hlavní zpěvačkou skupiny. Role si dělíme podle momentálně inspirace, v jedné písni zpívá sólo jedna z nás, v druhé jiná. Všechny se považujeme za „hlavní zpěvačky“.

Jak máte jinak v kapele rozdělené role?

Každý v kapele má svou vlastní roli. Náš baskytarista Stanko Tomič spolu s Natašou Tomič zhudebňují texty a skládají hudbu. O nich tedy můžeme mluvit jako o autorech. Ale jinak má každý v kapele něco na starosti – někdo zpívá, někdo hraje, někdo tančí. Při našich vystoupeních je totiž tanec také velmi důležitý.

Vaše hudba je sice moderní, ale používáte lidové texty. O čem vaše písně pojednávají?

Většina našich písní jsou písně milostné, ale vždy v nich slyšíte a cítíte odlesk dávno minulých dob. Dob, kdy nám vládli králové, a kdy lidé ještě žili postaru. Na Balkáně jsme zažili mnoho válek, a proto naše milostné písně zpravidla pojednávají o někom, kdo ztratil svého milého ve válce, případně o jiných krizích. Dokonce i písně, které my považujeme za šťastné, znějí posluchačům ze západu jako smutné. Pro nás jsou to veselé písně o životě, o lásce, o štěstí, ale mají takovou zvláštní posmutnělou atmosféru – trochu na způsob blues.

Už několik let spolupracujete s režisérem a hudebníkem Emirem Kusturicou. Co vám tato spolupráce dala?

To byla asi ta nejlepší věc, která nás potkala. Emir Kusturica je velký skladatel a umělec, to je samozřejmě důležité. Ale podtrhla bych především to, že se k nám choval jako k vlastním dětem. Poprvé jsme s ním spolupracovali, když jsme zpívali v jeho filmu Život je zázrak, ale ve spolupráci jsme pokračovali i v dalších letech. Zpívali jsme v jeho opeře Čas Cikánů, která měla premiéru v roce 2007. V ní se dvě děvčata z kapely střídala v jedné z hlavních rolí a my ostatní jsme zpívaly sbor. Emir Kusturica nás pravidelně zve také na svůj filmový a hudební festival Kustendorf a pro nás je velké privilegium tam být. Také někdy zpíváme doprovodné vokály na jeho koncertech. Tuším, že v roce 2011 jsme vystupovaly s Kusturicou a jeho kapelou na festivalu Sen letní noci v Praze. Zpívaly jsme tam s ním a také s Danem Bártou. A to bylo úžasné. S hudbou Dana Bárty jsme se poprvé setkaly právě tam a hned jsme pochopili, jak vynikající je to hudba, a jak skvělí muzikanti a skvělí lidé jsou on i jeho spoluhráči z kapely.