Slyšte, lidé! – Ohlédnutí za festivalem Colours of Ostrava 2018

Jedním z nejsilnějších koncertů celého festivalu bylou společné vystoupení kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hudebníka Seckou Keity. Pánové společně natočili album Transparent Water, které je vedle hudby samotné zaměřeno na osvětu: Voda, kterou má projekt v názvu, je něco, co nutně potřebujeme a bez průzračné vody na této planetě nebudeme moci existovat. Stejně průzračný a čistý jako potřebná voda byl v sále Gong i zvuk všech tří muzikantů. Tím třetím, který oba protagonisty alba doprovázel, byl venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles.

Festival Colours of Ostrava nabízel letos výrazně zajímavější  program na vedlejších scénách než na dvou hlavních pódiích. Přesto se našly výjimky. Jednou z nich byla mladá norská zpěvačka Aurora se svou kombinací melodického popu a elektronického koření. Aurora se na Colours vrátila po dvou letech a během koncertu tvrdila, že tak velký dav při živém vystoupení ještě nezažila.

Publicista Ondřej Bezr napsal v Lidových novinách, že letošnímu ročníku Colours of Ostrava vévodily koncerty zpěvaček, a je to pravda. My si jako druhou v pořadí pustíme Dobet Gnahoré z Pobřeží slonoviny, která zahrála na scéně nazvané Fresh Stage. Od svého někdejšího vystoupení na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou Gnahoré zapracovala na svém výrazu, drivu i na taneční a výtvarné složce svých koncertů. Do Ostravy přivezla své aktuální album Miziki.

Ihned po koncertě Dobet Gnahoré vystupovala na druhé největší festivalové scéně jedna z nejslavnějších afrických zpěvaček vůbec, Oumou Sangaré z Mali. Rodačka z loveckého regionu Wassoulou nedávno vydala nové album Mogoya, na kterém spolupracovala s popovým producentským triem Albert. Sangaré na tomto albuu zůstává věrná tradiční africké hudbě, ale zároveň dovolila producentům, aby je posunuli k lehce modernějšímu zvuku.

Radio Cos ze španělské Galicie je přesně ten typ kapely, který nadchne více naživo než z nahrávky. Pětičlennou skupinu z přístavu A Coruňa vedou dva hráči na tradiční galicijské tamburíny, které doplňují houslista, akordeonista a dudák. Právě různé nástrojové kombinace jsou pro jejich roztančenou hudbu charakteristické.

Americká zpěvačka a kytaristka Ruthie Foster pochází z Texasu, je držitelkou několika významných bluesových cen, ale její projev má také blízko ke gospelu. Do Ostravy přijela se svým novým albem Joy Comes Back (Radost se vrací). Na otázku, o jaké že to zpívá radosti, zpěvačka odpovídá: „O radosti z toho, že jsem znovu našla pevnou půdu pod nohama. Souvisí to s mou osobní cestou a týká se to nejen hudby, ale také mého soukromého života. V posledních letech se toho kolem mě mnoho změnilo. Stěhovala jsem se, velké změny se týkaly výchovy mé dcery. A já jsem si během všech těch událostí uvědomila, že hudba není jen moje práce, ale že je to nedílná součást mé osobnosti, mého soukromí. Jakákoli změna v mém životě se tedy zákonitě odráží i v mé hudbě. V hudbě jsem tedy našla novou posilu a tento proces vnímám jako návrat zpátky domů.“

Zvukově krásný byl v Ostravě koncert Johna Parishe, skladatele, producenta a zpěváka, známého především ze spolupráce se zpěvačkou PJ Harvey. V Ostravě však vystoupil se svým sólovým projektem, s novým albem Bird Dog Dante. Album obsahuje klidnější rockovou hudbu a v koncertní verzi vynikl především zvuk kytar.

Trio da Kali pochází z Mali a jeho členové jsou potomky význačných rodin, takzvaných griotů, tradičních historiků, vypravěčů, rádců a komunikátorů. Právě pokračování v této rodinné tradici je hlavním motivem pro to, co dva muži a jedna žena z této skupiny dělají. A dělají to, jak doložil koncert v Gongu, úchvatně. I když je toto trio instrumentálně i vokálně velmi silné samostatně, na albu Ladilikan spojilo své síly se smyčcovým Kronos Quartetem.

Další výrazná žena se na Colours of Ostrava představila v rámci skupiny Hurray For The Riff Raff. Původem portorická písničkářka Alynda Lee Segarra je autorkou naštvaných písní, ve kterých si vybíjí svou frustraci ze současného prezidenta Trumpa a z toho, kam Amerika dnešních dnů směřuje. Segarra je členkou portorické komunity v New Yorku, ale energie, s jakou zpívá, je univerzální.

Jedním z nejsilnějších koncertů na hlavní festivalové scéně bylo vystoupení skupiny Kaleo. Kapela působí v Texasu, hraje elektrifikované i akustické blues, ale pochází z Islandu. Na svém kontě mají nominaci na cenu Grammy a v Ostravě ukázali, že vedle opravdu hutné hudby dokážou hrát i velmi jemně.

Na závěr si pustíme britsko-americkou skupinu Algiers, kterou pořadatelé festivalu označili jako „radikální translatlantický gospel-rockový manifest pro temné časy“ a také „pravděpodobně nejagresivnější hudební vzdor turbulencím dnešního světa“. Frustrace z Brexitu, Donalda Trumpa, nárůstu násilí a politického populismu – to je to, co tuto kapelu charakterizuje. A v její hudbě je to slyšet.

Kromě hudebníků a skupin, které vám v pořadu pustíme, si zasluhují zmínku i další hosté festivalu. Mezi nejsilnější vystoupení patřily koncerty amerického bluesmana Seasick Stevea, islandské elektronické dvojice GusGus, polské skupiny Krzikopa, která kombinuje tradiční zpěv a akustické nástroje s bicími a s dýdžejem, a z Polska to je dále skupina Trupa Trupa, která kombinuje tvrdší rock s popem. A samozřejmě nesmíme zapomenout na výborného Ziggyho Marleyho z Jamajky, osminásobného držitele Grammy. A protože na festivalu s 22 scénami se nedá stihnout všechno, můžeme pouze předpokládat, že výborné byly i koncerty íránského zpěváka Alirezy Ghorbaniho, tuniské skupiny Iffriqiyya Electrique nebo dalšího Afričana, legendárního zpěváka Cheikha Lô, se kterým jsme však natočili rozhovor na konferenci Czech Music Crossroads, jež programu Colours předcházela. Z programu Colours dále stála za velkou pozornost americká skupina Dálava v čele se zpěvačkou Juliou Ulehlou s moravskými kořeny, která zajímavým způsobem interpretuje moravské lidové písně. Z českých kapel a interpretů to bezpochyby byli BraAgas, Ventolina na elektronické scéně, duo Tvrdý/Pomahač nebo ostravský písničkář, který si říká Jaro. Dále na festivalu vystoupili Beránci a vlci, Zvíře jménem podzim, Michal Ambrož s Hudbou Praha nebo skupina Never Sol.