Sofía Rei: Nevyhýbat se v písních složitému světu

Rozhovor se zpěvačkou Sofíou Rei a producentem JC Maillardem

Sofío, jak jste se seznámila s producentem JC Maillardem?

S: JC Meillard je výborný muzikant z francouzského ostrova Guadeloupe z Karibiku. Seznámila nás v Montréalu naše společná kamarádka, moje kolegyně ze souboru Mycale Malika Zarra. JC v té době žil už v New Yorku, stejně jako já. Velmi se mi líbilo, jak hraje, a zaujaly mě i jeho hudební nápady, a tak jsem jej požádala, aby se stal členem mé doprovodné kapely, která v té době měla pět, později šest členů. JC s námi začal hrát na elektrické kytary.   

JC: Stal jsem se tedy členem kapely. Sofía říkala, že se jí líbilo, jak hraju, a moje hudební nápady, ale velmi brzy zjistila, že mě zajímá hlavně aranžmá skladeb. Když hraji v nějaké kapele, nesoustředím se ani tak na svůj nástroj jako spíše na zvuk celé kapely. Přináším tedy nové nápady, jak by kapela měla hrát nebo jakou podobu mají mít jednotlivé písně. Postupně jsem tedy přicházel s radami, jak má která píseň znít. Mezitím jsme začali hrát také v menším obsazení, jako trio. A já jsem do kapely přinesl nástroj, který používám od roku 2002 a který jsem si sám postavil. Má osm strun a já mu říkám saz-bass. Inspiroval jsem se perským nástrojem saz, který je známý také v Turecku pod názvem bağlama. Tento můj nový nástroj mi umožňuje hrát kytarové a basové party současně, a tím pádem mohu lépe uplatnit své aranžérské nápady. Natočili jsme se Sofií pouze v duu album Keter, o kterém vám víc řekne ona.    

S: Natočili jsme tedy toto album, které zkomponoval John Zorn. Vlastně poté, co jsem nazpívala dvě alba jeho skladeb se skupinou Mycale, mě požádal, abych se stala součástí jeho série alb Masada Book 3, což byla závěrečná fáze jeho dlouhodobého projektu Masada. Aranže těchto svých skladeb John Zorn nechal na nás. Natočili jsme tedy album a hodně jsme s ním jezdili po světě. Já jsem mezitím ještě nahrála s Markem Ribotem album Pocta Violetě Parra a hodně jsem se věnovala zpěvu s použitím looperu a různých efektů a elektroniky. Chtěl jsem na pódiu stát úplně sama a přitom pracovat s více vrstvami hlasu, aby byl můj vokální projev bohatší. Tím se znovu dostáváme ke sborům… Podobným způsobem jsem začala pracovat i na novém albu Umbral, ale to už jsem n to nechtěla být úplně sama. Uvědomila jsem si totiž, že smysluplná hudba vzniká především tehdy, když spolupracujete s dalšími umělci. Cítila jsem se tedy osaměle, ale na druhou stranu jsem si říkala, že jsem silná žena a že to zvládnu. Pořád to ale nebylo ono, a tak mi nakonec opět přišel na pomoc JC.

V čem tedy spočívala vaše role na novém albu Umbral?

JC: Moje role spočívala v tom, že jsem se společně se Sofií snažil rozvíjet písně, které původně hrála s pomocí looperu. Snažil jsem se ty skladby někam posunout, společně jsme diskutovali o jejich rytmické složce, použili jsme například tradiční rytmy z Kolumbie nebo Bolívie. Při práci jsem využíval také různých barev a rejstříků syntezátorů a elektronických bicích, abych vytvořil nové hudební prostředí a třeba i použil Sofiin hlas v novém kontextu. Trvalo nám docela dlouho, než jsme jednotlivé písně takto zpracovali.   

Sofío, jak důležité jsou pro vás texty písní?

S: Texty písní jsou pro mne samozřejmě velmi důležité. Mnoho z těch textů pochází z mého básnického cyklu Pět cynických básní, španělsky Cinco poemas sinicos. Tyto básně jsem začala psát v době, kdy jsem byla frustrovaná z toho, jak v populární hudbě klesá úroveň písňových textů. Je to pořád jen „Baby baby baby, I miss you, I love you…“ a to je všechno. Už mě to unavovalo. Náš svět je přece složitý a my bychom se mu ani v písních neměli vyhýbat. Chtěla jsem vyjádřit svůj hněv a svůj nesouhlas s některými věcmi kolem sebe, a tak jsem začala psát velmi ironické a cynické texty. Napsala jsem také jednu velmi osobní píseň o svém otci, který zemřel při nehodě před mnoha lety, když mi bylo sedmnáct let. Vlastně jsem tu píseň nejprve napsala a teprve potom jsem si uvědomila, že je o něm. Většinou totiž nepíšu cíleně o něčem konkrétním, ale téma se samo vynoří. Někdy mě ale zajímá konkrétní téma a podle něj pak píseň přetvořím. Pak je na albu také jedna zhudebněná báseň Gabriely Mistral, což byla výborná básnířka z Chile. Narodila se ve městě Vicuña a já jsem dostala nápad na píseň La otra právě v době, kdy jsem tam byla na výletě. A tak mi její báseň posloužila jako skvělá inspirace.    

Na albu máte také hosty. Jak jejich výběr ovlivnila pandemie covidu?

JC: Vznik alba samozřejmě ovlivnil covid. Původně jsme si chtěli přizvat více hostů, ale nakonec jsme hledali jiná řešení. Jsem ale rád, že se nám nakonec podařilo na album pozvat například Jorgeho Glema z Venezuely, Jorgeho Roedera z Peru, Franca Pinnu a Lea Genoveseho z Argentiny a Martina Vejarana a Tupaca Mantillu z Kolumbie.    

Jaké jsou vaše další plány?

S: Doufám, že pandemie už brzy skončí. My jsme už letos v květnu začali znovu koncertovat. Ještě předtím, než album vyšlo, jsme s tímto projektem vystupovali ve Spojených státech. V září jsme pak měli další krátké turné, přijeli jsme do Evropy, měli jsme pár koncertů v Portugalsku a Španělsku. Další vystoupení plánujeme na rok 2022, kdy – doufám – už bude cestování opět snazší.