Slyšte, lidé! – Za hudbou Romů 2024

Pořad v souvislostech
Za hudbou Romů 2024
Budeme vysílat
Novinky českých písničkářů a písničkářek 2025
Novinky českých písničkářů a písničkářek 2025
Výsledky Porty 2025
Vysílali jsme
Krajiny zvuku 2025
Krajiny zvuku 2025
Sólo pro kytaru 2025
Audioarchiv
V pořadu Slyšte, lidé! vás pozveme na výlet po Evropě za současnou hudbou Romů. Nepůjde pouze o romský folklor a jeho moderní varianty, ale například i o virtuózně zahraný jazz nebo flamenco. Podíváme se do Španělska, Francie, Srbska, Maďarska, do Belgie nebo na Slovensko. Premiéra v sobotu 19. října 2024 v 19.15.
Slovákovi Alanu Bartušovi je teprve 23 let, ale hudbě se jako pianista na vysoké úrovni věnuje od dětství. Od devíti let žil se svou rodinou v Rakousku a od 15 let studoval na hudební škole. Studoval v Bratislavě a ve Vídni, založil vlastní trio a loni vydal album Born in Millennium, za které získal cenu Radio_Head Award v kategorii Jazzová hudba. Na kontrabas Alana Bartuše na albu doprovází jeho otec Štefan Bartuš a na bicí hraje v některých skladbách další velká naděje slovenského jazzu, Dávid Hodek. Kromě toho si však na nahrávání části alba Bartuš přizval špičkového amerického bubeníka Gregoryho Hutchinsona.
Steeve Laffont je romský kytarista z Francie, mistr unikátního hráčského stylu. Kombinuje prvky gypsy jazzu, latinskoamerických rytmů a tradiční hudby Středomoří. Steeve je součástí scény jihofrancouzského města Perpignanu a mezi tamními jazzovými kytaristy patří k nejlepším. Širší veřejnosti se přesdtavil na výběrovém albu Mediterranean Gypsies Roads a v roce 2022 mu vyšlo samostatné album Alba Gitana.
Antoine Garcia, zvaný Tato, je také kytarista z francouzského Perpignanu. Je členem místní romské skupiny Kaloomé a spolupracoval také například se známou rumunskou dechovkou Fanfare Ciocarla. Garciův hráčský styl v sobě kombinuje prvky klasické rumby, kubánských rytmů a středomořského jazzu. I on se představil nejprve se dvěma instrumentálními skladbami na výběrovém albu Mediterranean Gypsies Roads, které mapovalo romskou hudební scénu jižní Francie a Katalánska. A i jemu pak vyšlo samostatné album s názvem Rumbason.
O maďarské romské skupině Parno Graszt napsal významný londýnský novinář Simon Broughton v encyklopedii Rough Guide To World Music: „Oni nečerpají z kořenů romské hudby. Oni jsou zosobněním těchto kořenů.“ Parno Graszt jsou vícegenerační rodinná sestava z maďarského venkova. Prvních 15 let hráli pouze soukromě pro známé, avšak později o nich vznikl dokument stanice BBC, skupina vystoupila na významných světových festivalech, hrála v indickém Rádžasthánu a absolvovala také velké turné po Spojených státech. Základní sestavu tvoří kytara, vedle ní tambura, což je balkánský strunný nástroj, dále akordeon a kontrabas, ale hrají také na lžíce, mlékařské konve a další netradiční nástroje. V repertoáru mají tradiční romské, sedmihradské a maďarské písně a také vlastní tvorbu. Nové album skupiny, nazvané Suttog a szél, Šeptající vítr, vyšlo v červnu 2024.
Skupina Kal vznikla už v roce 1996 v západosrbském Valjevu a v současné době působí v Bělehradě. Kombinuje tradiční balkánskou romskou hudbu s vlivy tanga a hudby Středního východu, Turecka a Jamajky. Její první album z roku 2006 se dostalo až na vrchol žebříčku World Music Charts Europe. Kapelník Dragan Ristić a jeho bratr Dušan se angažují v boji proti předsudkům vůči Romům a založili letní školu Amala, kde se vyučuje romský jazyk, historie a kultura.
Špičková romská zpěvačka z Maďarska Mónika Lakatos působí v několika projektech. Jedním z nich je skupina Romengo, která hraje lidovou hudbu olašských Romů. Kapela je sice pevně zakotvena v romské tradici, ale nebojí se ani experimentovat. Jako nástroje používají na jedné straně různé nádoby nebo lžíce – podobně jako jejich kolegové z kapely Parno Graszt –, ale na druhé straně se snaží i o modernější zvuk.
Španělský pianista, skladatel a dirigent Dorantes sice vychází z flamenca, ale tento styl obohacuje o prvky jazzu, kubánské hudby a také hudby klasické. Detaily ze všech těchto hudebních světů pak v jeho skladbách můžeme slyšet. V roce 2022 mu vyšlo sólové album Identidad s koncertní nahrávku ze Sevilly. Pro Dorantese, velmi zkušeného hudebníka, to bylo vůbec poprvé, kdy takto oficiálně nechal zaznamenat svůj sólový klavírní koncert. Album vyšlo digitálně v rekordním čase, pouhé dva týdny po natočení.
Mezinárodní skupina Lemon Bucket Orchestra z kanadského Toronta svou hudbu označuje jako „slovansko-balkánský klezmer-punk“. Vsází na výraznou dechovou sekci i na houslové party a také na zpěv v několika jazycích. Jedním z nich je i romština, a právě ji si z alba Cuckoo poslechneme.
Dva francouzští umělci, zpěvák Paco el Lobo a kytarista Sangitananda, natočili album Memoria de los Cantes Flamencos, Vol.1. Album je první částí zamýšlené série nahrávek, která představuje flamenco v jeho nejrůznějších podobách. Jeho protagonisté nedělí flamencové zpěvy na „malé“ a „velké“ – k romským lidovým melodiím, k duchovním písním i k lidovým písním horalů přistupují se stejnou úctou a respektem. Zpěvák Paco el Lobo se flamencu věnuje půl století. Učil se u mistrů jako Pepe de la Matrona nebo Rafael Romero. Jeho kolega a krajan Sangitananda jej na albu doprovází na kytaru, loutnu, španělský drnkací nástroj bandurriu nebo na kontrabas a také na perkuse. Mezi hostujícími hudebníky najdeme například francouzského jazzového trumpetistu Médérica Collignona.
V 90. letech se belgický hudebník Piet Maris začal intenzivně zajímat o romskou hudbu a pravidelně jezdil do romských osad na Slovensko. Od tamních hudebníků se naučil tradiční romské písně a sám je potom hrál se svou belgickou skupinou Jaune Toujours. Ke skupině se později připojily přímo dvě romské zpěvačky ze Slovenska, Káťa a Milka Pohlodkovy, a i když Jaune Toujours dále hrají a nedávno vydali nové album, v sestavě s těmito slovenskými zpěvačkami si začali říkat Mec Yek. V roce 2021 jako Mec Yek natočili album Taisa, což znamená „zítra“. Nahrávka obsahuje jednak nové úpravy lidových romských písní a dále skladby, které sestry Pohlodkovy kdysi dávno složily v Košicích společně se svými bratry. Skupina čerpá mimo jiné z tradiční jihoitalské hudby, ze ska nebo blues, ale především si zakládá na tom, že hraje romskou hudbu bez houslí.
Zpěvačka Júlia Kozáková se v dětství věnovala zpěvu slovenských lidových písní. Později objevila krásu středoevropské romské hudby, a i když sama Romka není, zpívala tuto hudbu například ve sboru, který vede Ida Kelarová. Později, už jako zralá umělkyně, začala cíleně spolupracovat s romskými hudebníky. Špičkoví romští muzikanti Júlii doprovázejí i na jejím romském albu Manuša, se kterým oprávněně sklízí úspěchy – doma na Slovensku vyhrála cenu Radio Head_Award a také svou zemi reprezentovala na světovém hudebním veletrhu a festivalu WOMEX. Vedle Júlie na albu hrají cimbalista Ľubomír Gašpar, houslista Viliam Didiáš, hráč na violu Vojtech Botoš, kontrabasista Ján Rigo a kytarista Zsolt Varady.