Saucējas: Ptáci s námi bojovali o teritorium

Rozhovor s lotyšskou skupinou Saucējas

Má zpěv lotyšských lidových písní nějaká specifika, která musíte dodržovat, když chcete být autentické?

Myslím, že to není jen otázka lotyšské lidové hudby, ale tradiční hudby obecně. Jde o způsob, jakým vůbec tvoříme zvuk, ale také o způsob práce s texty a s melodiemi, aby všechno zapadalo do sebe.       

Dvojalbum Dabā jste nazpívaly a cappella, ale v nahrávce jsou slyšet například hlasy ptáků nebo zvuky hmyzu. Jde o přirozenou kulisu, nebo jste je nahrály dodatečně?

Přírodní zvuky na albu jsou naprosto přirozené, nahrály jsme je tak, jak jsme je slyšely. Nic jsme k nim nepřidávaly. Naším cílem bylo zpívat opravdu v přirozeném prostředí, vyzkoušet takových prostředí více a studovat, jak se v nich chová zvuk. Něco jiného bylo zpívat v lese, něco jiného na břehu jezera nebo na kopci. Každá ta nahrávka má svůj vlastní příběh, ale žádného ptáka ani hmyz jsme tam dodatečně nepřidávaly. Pouze jsme nahrály, co se zrovna v ten okamžik dělo. Také jsme experimentovaly s tím, jak ptáci reagují na naše hlasy. Někdy zpíváme ve vysokých frekvencích, což může připomínat právě ptačí zpěv. Ptáci nás slyší a začnou svými hlasy bojovat o své teritorium. Vypadá to tedy, jako by na náš zpěv odpovídali.   

Celé album jste nahrály ve volné přírodě, a to v různých prostředích. Vybíraly jste podle toho i jednotlivé písně?

Někdy jsme opravdu vybíraly písně podle prostředí, ve kterém jsme je potom zpívaly, ale častěji jsme písně rozlišovaly podle ročních dob – tedy na jaře jsme zpívaly jarní písně, v létě letní a podobě. To byl hlavní klíč, podle kterého jsme postupovaly.    

Jaký je vůbec v Lotyšsku dnes zájem o folklor mezi mladou generací?

Některé děti vyrůstají ve folklorních rodinách, ale pak se vydají jinou cestou, protože je to už třeba nebaví. A jiné se naopak k folkoru dostanou až později. Já například zpívám ještě v jedné skupině, ve které se sice také věnujeme lidovým písním, ale zvukově je posouváme k tomu, co se asi očekává v tomto století. A to je styl, který je momentálně v Lotyšsku mezi mladými lidmi hodně oblíbený. Mnoho dětí a mladých lidí se věnuje folkloru.   

Dvojalbum Dabā jste natáčely v letech 2017–20. Začaly jste už po jeho vydání pracovat na něčem novém?

Toto byl obrovský projekt a já mám pocit, že jsme jej sotva dokončily. Nyní tedy stojíme na křižovatce a přemýšlíme, kterou cestou se vydat dál. Zatím tedy nevíme, ale určitě bychom rády v této naší cestě nějakým způsobem pokračovaly. Budeme hledat nové písně a třeba i nové způsoby zpěvu. Když se nám například líbí nějaká konkrétní tradice vícehlasého zpěvu, snažíme se do ní ponořit co nejhlouběji a co nejlépe ji nastudovat. Když nás například zaujme, jak se zpívalo v jedné konkrétní vesnici, nenaučíme se jednu nebo dvě písně z této vesnice, ale hned třeba deset nebo i více a pečlivě analyzujeme, jak v tomto jednom místě lidé pracovali s hlasy, s výslovností, jaké tam byly rozdíly v dialektu. To vše se tedy snažíme pečlivě nastudovat a pak předávat dál na koncertech.  

Za skupinu Saucējas na naše otázky odpovídaly Vineta Romāne a Elīra Ellene.