Majda Mária Guessous: Turecko jsem vnímala jako otevřený svět

Rozhovor s maďarskou zpěvačkou Majdou Máriou Guessous

Zpíváte v několika jazycích. Které jazyky tedy vlastně ovládáte?

Mým mateřským jazykem je maďarština, protože v Maďarsku jsem se narodila. Dokážu trochu mluvit také marockou arabštinou, ale ne plynule. I to totiž patří k mé osobnosti. V budoucnu bych ráda mluvila arabsky lépe než dnes. V písních používám také francouzštinu, angličtinu a také turečtinu. Studovala jsem totiž v rámci programu Erasmus v Turecku a tam jsem se trochu naučila turecky. Když tedy dnes zpívám turecky, je to pro mne přirozené.

O tom, jak pro vás byl důležitý pobyt v Turecku, jste hovořila i během ostravského koncertu…

Lidé v Turecku se ke mně chovali velmi mile. Turecko pro mne představovalo takový otevřený svět. K tomu se přidala turecká hudba a všechno ostatní a já jsem se cítila úplně jako doma. Vlastně jsem do té doby netušila, že můžu mít podobný pocit, bylo to pro mne všechno nové. Jsem Maďarka, ale v Turecku jsem se cítila, jako by to byl můj domov. Proto je mi také tolik blízká tamní hudba. Ale to samozřejmě souvisí i s mými marockými kořeny.

Zpíváte i v jazycích, kterými běžně nemluvíte. Konzultujete s někým například správnou výslovnost?

Když se učím píseň v nějakém novém jazyce, snažím se vyhledat nějakého rodilého mluvčího, který mi pomůže s výslovností. Považuji to za velké dobrodružství, protože jazyky mám ráda, mám ráda hudbu a jazyk je podle mne hudba. Je pro mne tedy důležité znát vždy někoho, kdo tím jazykem hovoří od narození.

Své album Bospor Overflowing jste natočila se skupinou Meshinda. 

Ano, Meshinda je moje kapela a vedle ní mám ještě další projekt s názvem Meshi Trio. V Meshindě se hodně zaměřujeme na indickou hudbu – vedle hudby turecké a samozřejmě také maďarské. Meshi Trio se věnuje především maďarské, turecké a marocké hudbě. V obou případech však jde o mé písně, mou tvorbu, kterou tak mohu lidem představovat v různých podobách. Forma je sice různá, stejně jako kořeny, z kterých ty skladby vycházejí, ale smysl hudby je pro mne v obou případech stejný.

V Ostravě s vámi v kapele vystoupil i váš manžel. Nakolik je pro vás hudební spolupráce s ním důležitá?

Podle mě je skvělé, že můžeme s manželem hrát společně v jedné kapele. Je to pro mne požehnání, považuji to za naprosto přirozené a on také. Můj muž se věnoval hudbě ještě předtím, než jsme se seznámili. Nezačal tedy hrát až kvůli mně. Je to muzikant, ale je také inženýr, má dvě různé profese. A mě moc baví s ním pracovat.