Cheikh Lô: Muslimové, kteří zakazují hudbu, nic nepochopili

Rozhovor se západoafrickým zpěvákem Cheikhem Lô

Narodil jste se v Burkině Faso, ale žijete v Senegalo. Jaká hudba vás ovlivňovala v mládí?

V mládí mě ovlivnily různé hudební styly. Ostatně už v první kapele, se kterou jsem hrál ještě v Bobo Dioulassu v Burkině Faso, zpívali zpěváci z různých zemí – z Pobřeží slonoviny, z Konga, z Ghany, z Mali, z Guineje. Hráli jsme tradiční písně všech těchto etnik a už tehdy jsem měl možnost poznat africkou hudbu v celé její šíři. Vedle toho jsme doma hodně poslouchali kubánskou hudbu. Můj starší bratr měl gramofon a desky s kubánskými interprety jsme si pouštěli velmi často. Kubánské rytmy nám připomínaly africkou hudbu. To všechno nás ovlivňovalo. V 70. letech se k tomu přidala západní populární hudba. V roce 1973 jsem měl příležitost vidět v Dakaru Jamese Browna. Michael Jackson [majkl džeksn] přijel do Afriky jako velmi mladý člen skupiny The Jackson Five. Byli jsme tedy velmi otevření, co se hudebních vlivů týče.

Jste příslušníkem muslimského súfijského bratrstva, my jsme křesťanské rádio…

Když říkáte, že vaše rádio je křesťanské, první věc, která mě napadne, je, že křesťané jsou mí příbuzní. Všichni jsme děti jednoho jediného Boha. Všichni patříme Bohu a všichni jsme bratři. Pokud přijmeme tuto myšlenku, nebudeme mít mezi sebou problémy. Ať každý věří, jak chce. Ale respektujme se navzájem.

Promítá se víra do textů vašich písní?

Ano, moje víra se do textů mých písní promítá. Své první album jsem vydal v roce 1990. Jeho hlavním tématem byli imigranti, ale v jednotlivých písních oslovuji Boha a jeho jméno se mi v textech stále vrací. Tak jako křesťan, který je pevně zakotvený ve své víře, chválí svou hudbou Ježíše, já zpívám Bohu.

Přitom některé větve islámu hudbu odmítají…

Pokud některé odnože islámu vystupují proti hudbě, jsou to podle mne lidé, kteří nic nepochopili. Vždyť přece i volání muezzina, který zve věřící k modlitbě do mešity, je hudba. Vy zase máte v kostele varhany. Hudba je duchovní záležitost a je neodmyslitelnou součástí života.

Od vydání vašeho prvního alba letos uplynulo 28 let. Snažíte se nějakým způsobem posouvat, vyvíjet?

Když něco tvoříte, snažíte se vystoupit ze všednosti, nebýt stále stejný. Já jsem se vždy snažil hrát jednoduchou hudbu, ale zároveň jsem hledal výrazné melodie. A jsem vděčný Bohu za to, že se mi to daří. Nikdo z nás lidí není dokonalý, ale snažíme se být co nejlepší a dobrý Bůh nás provází, abychom mu mohli sloužit. Každý z nás má na této zemi nějaké poslání.