Mbalax: senegalská hudba se západními nástroji

17. února 2011 Aktuality, World music Autor: Milan Tesař

V únorovém čísle časopisu FOLK si můžete přečíst článek Milana Tesaře o senegalském hudebním stylu mbalax. Protože skladby senegalských autorů se objevují i ve vysílání Proglasu, nabízíme vám zkrácenou verzi tohoto materiálu.

Setkávání tradičních a moderních přístupů patří k populární hudbě od doby jejího vzniku. Vzpomeňme nástup dixielandu v Louisianě, boom elektrifikovaného blues v Chicagu nebo rockové úpravy moravského folklóru u nás v posledních dvaceti letech. Podobným propojením dávných a nejnovějších prvků se stal v 70. letech v západní Africe mbalax (čti mbalach), hudba, o které o několik dekád později hovoříme málem jako o tradici. Jestliže však o geniálním autorovi a interpretovi Cheikhovi Lô píšeme jako o tvůrci, který propojil mbalax s karibskými nebo latinskoamerickými rytmy, jde pouze o „nové propojení něčeho už dříve propojeného“.

Hudba, kterou nazýváme mbalax a kterou v Evropě nejvíc proslavil Senegalec Youssou N’Dour, vznikala v kosmopolitním prostředí Dakaru v době, kdy u nás zuřila počínající normalizace. Prapředkem mbalaxu byly složité rytmy nejpočetnějšího senegalského kmene Wolofů, hrané na buben sabar a další tradiční perkusní nástroje. K této hudbě, původně málem posvátné, se začaly v 70. letech kacířsky přidávat elektrické kytary a klávesy a „západní“ melodické nástroje jako flétny nebo housle. Tento vývoj byl logický, protože v té době už v Dakaru fungovaly na svou dobu moderní kluby, ve kterých místní kapely hrály anglosaskou nebo francouzskou populární hudbu.

Hudební vývoj tak postupoval ruku v ruce s vývojem politickým: Po vyhlášení nezávislosti, k níž v Senegalu došlo (podobně jako v řadě jiných afrických zemí) v roce 1960, si začaly své pozice dobývat hlavní africké jazyky a mezi nimi wolofština. Populární hudba, jejíž texty byly do té doby anglické nebo francouzské, do sebe nasála nejen wolofský slovník, ale i témata, která autoři nových písní pokládali za důležitá: aktuální problémy Afričanů, vyrovnávání se s koloniální minulostí, ale i řešení každodenních úkolů, které před ně nová realita stavěla. To vše – ve spojení s tradičními nástroji a pro naše uši exotickým zpěvem plným mikrointervalů a také s typickým tancem – dalo vznik mbalaxu, „moderní hudební tradici“ Senegalu. Jde tedy skutečně na jedné straně o styl poměrně moderní, avšak současně v některých svých znacích prastarý. Jeden z nejuznávanějších afrických umělců současnosti Cheikh Lô, naturalizovaný Senegalec, v rozhovoru s Petrem Dorůžkou vysvětluje: „Rytmus mbalax existoval v Senegalu odjakživa, ale hrál se jen na bubny. Až v 70. letech získal novou podobu, roli bubnů převzaly moderní nástroje.“

Youssou N’Dour se v Evropě proslavil v roce 1994 duetem 7 Seconds se švédskou zpěvačkou Nenneh Cherry (jejíž rodinné kořeny pro změnu sahají do Sierry Leone). Ovšem svou první sólovou desku Bitim Rew vydal už o deset let dříve a na albu Guide (Womat), které bylo už jeho sedmé, byste vedle zmíněného hitu našli řadu neméně silných písní – Mame bamba, Oh Boy nebo houpavou coververzi Dylanovy skladby Chimes Of Freedom. Jako další studijní materiál lze doporučit alba Joko (From Village To Town) z roku 2000 nebo novější Rokku mi Rokka (2007). „Senegal bez mbalaxu je nepředstavitelná vyhlídka, stejně jako Senegal bez Youssou N’Doura či Youssou N’Dour bez mbalaxu,“ cituje Jiří Moravčík v knize V tlamě afrického krokodýla Katharinu Lobeck z magazínu fRoots.

Jestliže Youssou N’Dour na většině svých alb nabízí téměř čistý mbalax (dá-li se u žánru s relativně mladou a přitom bouřlivou historií o čistotě vůbec hovořit), už zmíněný Cheikh Lô se proslavil jako hudebník, který žánr posunul opět o kus dál tím, že jej obohatil o výraznější prvky latinskoamerické a karibské hudby. Dnes k mbalaxu patří syntezátory stejně jako prvky r&b, rap podobně jako postupy známé z evropské a americké elektronické scény. Na druhou stranu zůstávají důležitými konstantami bubny sabar, nder a tama a především zdobný způsob zpěvu s mikrointervaly vlastní především africkým a arabským umělcům.

(Zkráceno. Celý článek najdete v únorovém čísle časopisu FOLK.)

Nové album skupiny Adorare

IMG_4930_AdorareSeznamte se s novým albem valašské křesťanské kapely Adorare

Regiony

Regiony

Brazilský hudebník Cláudio Jorge

jorge-claudio_samba-jazzBrazilský hudebík Cládio Jorge spojuje sambu a jazz.

Rozhovor s duem Ensoi

ensoi_water-ringsPoslechněte si rozhovor s elektropopovým duem Ensoi.

Partneři

Harmonie_logo_velke_web