Catrin Finch & Aoife Ní Bhriain a záhady písmene W

Rozhovor s hudebnicemi Catrin Finch a Aoife Ní Bhriain

Jak vaše duo vzniklo?

Catrin: Aoife a já jsme se potkaly během covidu, což je vlastně zajímavé, protože v té době se přece nikdo neměl s nikým potkávat. Ale nám se tehdy naskytla příležitost, že jsme si spolu mohly zahrát během on-line přenášeného festivalu v Cardiffu ve Walesu. Úžasné na tom bylo, že jsme obě v té době měly za sebou poměrně dlouhé období, kdy jsme s nikým dalším nehrály. A teď jsme si mohly spolu zahrát a také společně prozkoumat nějaké tvůrčí myšlenky. Bylo to na jaře 2021, tedy během druhého lockdownu, a byl to skutečný začátek naší společné cesty. Naší první společnou inspirací byla jedna skladba od Johanna Sebastiana Bacha a ta posloužila jako katalyzátor, který urychlil náš tvůrčí proces. Poté jsme se sešly, abychom něco společně vytvořily, zkusily jsme napsat společné skladby a další rok už jsme pracovaly na albu.    

Catrin, vy působí také v duu se senegalským hudebníkem Seckou Keitou, hráčem na koru, což je vlastně africký druh harfy. V čem je jiná spolupráce s ním a spolupráce a Aoife jako hosulistkou?

Catrin: Tato zkušenost je úplně jiná. Sekou neumí číst noty. Při spolupráci s ním jsme se tedy museli spoléhat výhradně na sluch. Při hře jsme se tím pádem inspirovali přímo zvukem nástroje. Dvě harfy vytvářely svým způsobem jednotný zvuk. Oproti tomu harfa a housle jsou nástroje zvukově velmi odlišné, mají jiné zabarvení zvuku a jiný styl hry. Přitom Aoife i já máme mnoho společného – vnímáme hudbu velmi podobně, máme podobné hudební zázemí, studovaly jsme podobné věci. Hrát spolu je pro nás svým způsobem jednodušší, protože pocházíme z téhož hudebního světa. Navíc při souhře harfy s houslemi obě prozkoumáváme nové zvukové možnosti, což je pro nás nová velká zkušenost. Existují komorní skladby napsané pro housle a harfu, některé jsou skvělé, ale pro nás bylo nejdůležitější skládat společné novou hudbu a prozkoumávat možnosti obou nástrojů. Aofie navíc hraje na troje různé housle včetně hardangerských houslí z Norska. Snažíme se tedy skutečně vytvářet nové zvukové světy.    

Zdánlivě používáte pouze dva nástroje, ale Aoife na albu střídá více typů houslí. Jak tedy vznikají aranže vašich skladeb?

Catrin: Nahrály jsme například skladbu s názvem Woven, inspirovanou italskou barokní hudbou od Pietra Locatelliho. Když tuto skladbu rozdělíte na malé části, zjistíte, že jednotlivé její takty připomínají lidovou hudbu. A my jsme měly pocit, že tam přímo slyšíme hardangerské housle. Hudba si takto sama řekne, jak má znít, a my pak pouze cítíme, že to tak bude skvělé. Na Aoife obdivuji, jak dokáže s houslemi pracovat s harmonií, jak plný zvuk umí s jedním nástrojem vykouzlit. Platí, že když hrajeme nebo tvoříme nějakou hudbu, je to do určité míry experiment. Já mohu například experimentovat s harfou, s různými zvuky a efekty. A právě to je také součást toho tvůrčího procesu.    

Proč se vaše společné album jmenuje Double You?

Catrin: Zde vstupují do hry dvě věci. První se týká Aoife a mne jako hudebnic a jako lidí. Když jsme spolu začaly hrát, snažily jsme se jedna druhou lépe poznat. Naslouchaly jsme navzájem svým příběhům a zjistily jsme, že naše životy, hudební zkušenosti, které jsme sbíraly od dětství, ale třeba i zdravotní problémy jsou si velmi podobné. V mnoha případech jsme si navzájem říkaly, jak je zkušenost jedné z nás podobná tomu, co prožila ta druhá. Nestává se příliš často, že bychom potkali člověka, se kterým toho máme tolik společného. Název Double You tedy neznamená jen „dvojité vé“, ale také „dvojité Ty“, tedy to, jak vnímáme jedna druhou a sebe navzájem. Ostatně máme podobný i hudební vkus a to, jak se v hudbě vyjadřujeme a z čeho čerpáme. No a to druhé „dvojité vé“ by mohla vysvětlit Aoife.   

Aoife: Je to vlastně taková hra. Existuje příběh o velšském světci, který se jmenoval Máedóc a který je uctívané také v Irsku jako svatý Aidan – má tedy dvě jména. Podle legendy přinesl medonosné včely z Walesu do Irska. Na světě existují různé včelařské tradice, ale včelařství v Irsku a ve Walesu mají dodnes mnoho společného. A my jsme něco z toho přenesli do názvů skladeb na našem albu. Na včely například šeptáte, a proto se jedna ze skladeb jmenuje Whispers, Šepoty. Včely se do Walesu dostaly z Irska přes Irské moře. Proto se jedna z našich skladeb jmenuje Vlny, Waves, na památku této jejich cesty. S putováním včel a s jejich dlouhou cestou souvisí i název Wandering, Putování. Název Wonder, Zázrak, odkazuje k tomu, že včely jsou úžasná stvoření, která na světě dělají spoustu zázraků. Název Wings, Křídla, je samozřejmě podle včelích křídel. Název Woven, Utkané, odkazuje k tomu, jakým způsobem staví své úly. Všechno tedy souvisí se včelami, a to včetně slova Waggle, Kolébavý, což odkazuje k včelímu tanci, jehož vlastní verzi jsme nahrály. Je zajímavé, že všichni naši posluchači přesně vědí, o čem je řeč, a přitom my, když jsme tu skladbu psaly, jsme to ještě samy netušily. Říkaly jsme si tedy, jak jsme chytré a co že jsme to nevymyslely nového, a přitom to všichni znají.