Azueï – hudbou za porozumění na ostrově Hispaniola

Rozhovor s členy skupiny Azueï

Na naše otázky odpovídali: baskytarista David Casseus a zpěvák Rebel Layonn, oba z Haiti, a jejich kolega z Dominikánské republiky, rapper Papa Tavarez.

Jak projekt Azueï vznikl?

Na začátku našeho projektu byla v roce 2015 umělecká rezidence. Pozvali jsme si různé umělce, abychom s nimi diskutovali a vyměňovali si navzájem zkušenosti. Nešlo pouze o hudebníky, zpěváky nebo skladatele, ale také o výtvarníky, filmaře nebo básníky. Důvodem k tomu, proč jsme se takto chtěli spojit a zasadit umění do společenského kontextu, byla tehdejší politická situace v Dominikánské republice. Dominikánský parlament totiž v té době zbavil občanství své obyvatele, kteří se sice narodili na území Dominikánské republiky, ale měli haitské kořeny. Tento krok, kvůli němuž řada lidí přišla o občanská práva, vyvolal silné politické pnutí. My spolupracujeme s lidmi z obou zemí a jsme napojeni na organizace, které Haiťany a Dominikánce spíše spojují, než rozdělují. A protože politicky se s tímto problémem nedalo nic dělat, říkali jsme si, že bychom jej mohli zkusit řešit prostřednictvím umění. Proto jsme se tehdy sešli a založili jsme hnutí Azueï.

Znali jste i před rokem 2015 nějaké doklady spolupráce mezi umělci z Haiti a Dominikánské republiky?

Ano, já jsem se například už před rokem 2015 účastnil spolupráce mezi dominikánskými a haitskými hudebníky. Ale nebylo to tak intenzivní, že bychom založili zvláštní platformu pro kulturní výměnu. Na albu ale máme jednu píseň, která naše současné hnutí inspirovala a kterou jsem já měl už na svém sólovém albu. Jmenuje se No-Discrimination a my jsme ji nyní znovu nahráli, abychom upozornili na předsudky, které na našem ostrově i ve světě přetrvávají. To je tedy píseň, která byla na počátku našeho snažení.   

Čerpáte na albu z tradiční hudby obou zemí?

Na samém začátku jsme si sami vytvořili vlastní hudební koncept. Na albu je například píseň Alegba, která je po hudební stránce typicky haitská. Na druhou stranu Artybonito je typicky dominikánská píseň. A pak jsou tam fúze. Třeba píseň Guagua Tap Tap, jejíž název je složený ze slov pro autobus, používaných Dominikánci a Haiťany. Vycházíme tedy z našich dvou hudebních tradic, ale vedle toho v naší hudbě najdete také další karibské rytmy a samozřejmě i reggae.    

Jak vznikají vaše písně?

Způsob, jakým skládáme nové písně, souvisí s tím, jak jsme se dali dohromady. Už v rámci té první zmíněné umělecké rezidence vznikly některé písně jako La otra cara. Tato píseň se začala rodit u kulatého stolu ze vzájemné výměny nápadů. Společně jsme hledali cesty, jak něco nového vytvořit. Jinak to bylo například u písně 4 Elementos. Ta vznikla tak, že jeden autor přinesl španělský text, druhý muzikant k němu přidal akordy a já jsem nakonec napsal melodii. Nemáme tedy jednu konkrétní metodu, jak psát písně, ale těžíme z různorodosti a tak vzniklo i naše album.   

O čem pojednávají texty písní?

Myslím, že základní poselství je v naší hudbě zřetelné. Máme totiž co sdělit, máme cíl, máme vizi. A touto vizí je snaha vytvořit prostředí míru, harmonie a společenství lidí, kteří spolu žijí na jednom ostrově. Jednáme lokálně, ale zároveň myslíme globálně. Snažíme se tedy, aby naše texty oslovovaly posluchače na celém světě, protože všichni máme společné cíle. Texty pro album jsme tedy psali velmi citlivě, abychom si byli jistě, že své poselství předáváme správným způsobem, že lidi osloví a že je pozitivně ovlivní.