Aziza Brahim: Chci mluvit ke všem strádajícím

Rozhovor se zpěvačkou Azizou Brahim ze Západní Sahary

Narodila jste se a vyrůstala jste v uprchlickém táboře v Alžírsku. Kde a kdy jste pro sebe objevila hudbu?

Hudbu jsem objevila už jako velmi malá mezi svými nejbližšími. Každý pátek se celá naše rodina shromažďovala a společně jsme zpívali duchovní písně. Vyrostla jsem tedy v hudebním prostředí. To byly tedy mé první kontakty s hudbou.

Kdy jste se rozhodla, že se hudbě budete věnovat profesionálně?

Hudbě se věnuji celý svůj život, ale profesionálně se jí zabývám od té doby, co jsem ve své začala hrát s různými kapelami. Když mi bylo 21 let, podepsala jsem první smlouvu s hudebním vydavatelstvím a poté jsem odjela pracovat do Evropy. Nejprve do Španělska a později jsem působila také v Německu nebo Francii.

Zpíváte v jazyce hassaniya, což je dialekt arabštiny, a také ve španělštině. O čem pojednávají texty vašich písní?

V některých svých textech reflektuji současné problémy své země, ale také její minulost. Vycházím z příběhů, které se předávaly v naší rodině z generace na generaci. Další témata mám od lidí, s nimiž jsem se seznámila v uprchlických táborech. Snažím se propojit staré příběhy s tím, co jsem sama mohla prožít. Hodně zpívám o tom, co zažívají mí krajané v exilu a v uprchlických táborech.

Mohou podle vás písně těmto  lidem pomoci?

Samozřejmě že mé písně mohou těmto lidem pomoci. Sama jsem si prošla stejnou zkušeností, žila jsem v uprchlickém táboře a vím tedy, čím tito lidé žijí. Historie naší země a příběhy, které lidé ze Západní Sahary prožili, nabízejí takové velké množství témat, která mohou být pro další generace inspirací a povzbuzením. Ale netýká se to jen lidí ze Západní Sahary, ale uprchlíků z celého světa. Na světě je dnes prý více než 70 milionů osob, které byly násilím donuceny změnit své bydliště, a 26 milionů lidí je na útěku. Já se snažím, aby mé písně vypovídaly o těchto problémech v obecné rovině a neoslovovaly pouze uprchlíky ze Sahary. Cítím potřebu hovořit ke všem strádajícím na celém světě. Ráda bych ve svých písních vyzpívala jejich bolest a ukázala světu, co tito lidé cítí. Zároveň chci upozornit na to, že moje vlast je stále okupovaná a že mí krajané strádají.

Nedávno vám vyšlo nové album Sahari. Čím se liší od vašich předchozích nahrávek?

Album Sahari jsem koncipovala tak, aby vyjadřovalo pocity nás lidí, kteří žijeme v poušti, naše tradice, naši kulturu. Zároveň se však toto album liší od mých předchozích nahrávek tím, že na něm má větší prostor modernější, elektronická hudba, která může oslovit i mladší posluchače. Na albu jsem pracovala tři roky a teď doufám, že se lidem bude líbit a že si na něm najdou své oblíbené písně. Snažila jsem se jak hudbou, tak texty vyjádřit myšlenky, které souvisejí s exilem nebo s kolektivní pamětí, ale budu ráda, když si každý posluchač vytvoří k písním svůj vlastní vztah a vyloží si je podle svého.