Auļi: Neuvěřitelná energie dud a bubnů

Rozhovor s lotyšskou skupinou Auļi

Jak vznikla vaše skupina?

Naše skupina vznikla vlastně náhodou, když jsme byli pozváni na jednu z městských akcí, abychom zahráli na bubny. Shodou okolností jsme však měli spoustu přátel, kteří hráli tradiční taneční melodie na dudy. Rozhodli jsme se tedy spojit všechny dudáky, které jsme tehdy v Lotyšsku znali, a bubeníky, kteří hrají na pouliční bubny – ne na klasickou bicí soupravu, ale spíše na asijské typy bubnů. Sešli jsme se na jednom koncertě a pocítili jsme neuvěřitelnou energii, kterou tato hudba vyvolala. Nemohli jsme přestat – a tak hrajeme dodnes, už více než 20 let.

Mārtiņši, jak jste se ke kapele přidal vy?

Já v Auļi hraji teprve deset let, takže jsem u začátků kapely nebyl. Pocházím z prostředí klasické hudby, hraji na klasické nástroje, jako jsou marimba, vibrafon nebo tympány. Když jsem ale poprvé uslyšel Auļi, ten mohutný zvuk mě úplně ohromil. Potom jsem se setkal s Kasparsem a řekl jsem mu, že pokud by byla možnost, rád bych se k nim přidal. A po dvou letech mi Kaspars zavolal a řekl: „Můžeš se k nám přidat.“ Co se týče našeho repertoáru, o tom vám spíše poví Kaspars.

Kasparsi, jak tedy přistupujete k výběru repertoáru? Inspirujete se více tradiční hudbou, nebo tvoříte vlastní skladby?

My jsme se snažili hledat v muzeích a knihovnách materiály, které pocházejí ze starých časů, abychom znovu vytvořili dobový zvuk. Ale moc důkazů o tom není – existuje jen pár stránek melodií, které nejsou příliš bohaté. Poměrně brzy jsme si proto řekli, že chceme být kreativní a tvořit hudbu přímo pro tyto nástroje – pro dudy a bubny – a vytvářet vlastní melodie. Zároveň jsme si ale chtěli zachovat ten pocit lotyšské tradiční hudby, protože právě tento zvuk, způsob tvorby melodií a harmonie nás odlišuje od zbytku světa.

Jak se skládá hudba pro tak neobvyklou kombinaci nástrojů, jako jsou dudy a bubny?

Na začátku to bylo zajímavé, protože když jsem začal skládat hudbu pro Auļi, nevěděl jsem, jak spojit bubny a dudy. Ale jakmile jsem s tím začal, zjistil jsem, že je to vlastně velmi snadné, protože tyto nástroje jsou natolik odlišné, že se skvěle doplňují. Nebylo to těžké, ale pro mě bylo fascinující, že jsem v tom cítil naprostou svobodu. V orchestru musím hrát podle not, ale v Auļi mohu být sám sebou a jít do toho naplno. Hudba Auļi je navíc velmi energická, lidé při ní tančí, křičí a jsou šťastní – a to mě dělá šťastným.

Jaká je dynamika uvnitř kapely? Máte každý svou specifickou roli?

Je také zajímavé, že všichni členové kapely jsme velmi odlišní, ale právě lidová hudba nás spojuje. Jak už zmínil Mārtiņš, on pochází z klasické hudby a pokrývá věci, které já neumím – a naopak. To je důvod, proč mají Auļi v Lotyšsku tak silnou pozici, protože se vzájemně doplňujeme a spolupracujeme. Naše poslední album Auļo Rīga složil Mārtiņš a také připravil aranžmá pro velký dechový orchestr o padesáti lidech. Mārtiņš má schopnost skládat pro tak velkou skupinu hudebníků velmi průzračně, takže je slyšet každý nástroj. To je skvělý doplněk k dudám a bubnům.

O čem jsou vaše skladby? Máte nějaká specifická témata?

Naše témata písní jsou důležitá. Máme například album Hlasy našich předků, album o letním slunovratu nebo zimním slunovratu. Album Ethnotrans jsme postavili na dronech, protože dudy mají dronový tón, a tak jsme experimentovali s různými drony a tóninami, což dalo vzniknout naší hudbě. Hraní na lidové nástroje je technicky náročné, zejména na dudy. Když se mění teplota, musíme improvizovat. Ale právě skrze tuto výzvu vzniká krásná hudba. A i když jsme tradiční kapela, technicky jsme velmi pokročilí. Naše poslední alba jsme smíchali v Dolby Atmos, takže si je lidé mohou vychutnat v této technologii. Navíc máme vlastní zvukový systém, který nám umožňuje snadno hrát na festivalech nebo koncertech. Vše je předem naprogramované, máme vlastní mikrofony a jsme připraveni začít hrát za dvacet minut. A to je náš způsob, jak tvoříme hudbu.

(Za skupinu Auļi odpovídají Kaspars Bārbals, Mārtiņš Miļevskis a Ernest Medenis)