Anna Murtola – flamenco s finskými kořeny

Rozhovor s finskou zpěvačkou Annou Murtola

Jak jste se dostala k flamencu?

Je to dlouhý příběh. Když jsem byla malá, vyrůstala jsem v Oulu na severu Finska a moje matka ráda tančívala flamenco. Oulu není úplně malé, ale není to ani žádné velkoměsto. Byla tam však taneční škola flamenca a moje matka do ní chodila. Vzpomínám si, jak jsem tam na ni čekávala a dívala se zezadu na tančící ženy. Všechny měly zpocená záda, tančily, dupaly po podlaze a já si vzpomínám, že jsem si říkala: Jó, tohle není jen tak něco. To je opravdu velká věc! – Tento obraz zůstal v mé hlavě po mnoho let. Když jsem v roce 2000 chodila na střední školu, chtěla jsem se také učit tančit. Vzpomněla jsem si na flamenco, a začala jsem chodit do stejné taneční školy jako moje matka. Cítila jsem se tam úplně jako doma. Naprosto to uspokojilo moje tehdejší potřeby – tanec, hudba a všechny ty emoce, které v sobě flamenco má. V té době jsem ale ještě flamenco nezpívala. Líbila se mi v něm hra na kytaru, ale říkala jsem si, proč ti zpěváci tolik křičí. Moc se mi to nezamlouvalo, protože jsem tomu nerozuměla. Naše učitelka tance ale založila kroužek, ve kterém jsme se učili lépe znát i flamencové písně, abychom pochopili vztah mezi tancem a zpěvem. V té době jsem se tedy začala učit flamenco také zpívat a lépe poznávat. Postupně mě to nadchlo, a nakonec zpěv převážil nad tancem. Dnes už moc netančím, ale postupně jsem začala zpívat a dostávala jsem se stále hlouběji do světa flamencového zpěvu.    

Jak je vůbec flamenco ve Finsku dnes populární?

Ve Finsku existuje řada flamencových asociací. Téměř v každém větším městě se nějaká nachází. Flamenco je mezi lidmi oblíbené, ale především jako tanec. Myslím, že lidé mimo Španělsko moc netuší, že existuje něco jako flamencový zpěv. Já se ale po celou svou kariéru snažím upozorňovat právě na flamencovou hudbu a zpěv jako svébytné umění. Ale je toho ještě hodně co dělat.    

Co najdeme na vašem nejnovějším albu Tierra Blanca?

Na svém nejnovějším albu jsem chtěla propojit dva světy – mé finské kořeny a flamenco. Udělala jsem to tak, že jsem odjela do svého rodného města Oulu na severu a většinu písní jsem zkomponovala tam. Píšu příběhy ze svého života, ze života svých rodičů, příběhy, které jsou typické jen pro to místo. V Oulu například stále fouká silný vítr. A toto větrné počasí se odráží v písni Northwind Bulería. Na albu je skutečně slyšet finská krajina. Spolupracovala jsem totiž s jedním místním umělcem, který nahrává zvuky v přírodě severního Finska, což je další rovina alba. A třetí rovina je to, že jsem chtěla prozkoumat také finský folklor a tradiční hudbu. To mě pak zavedlo na cestu nikoli do Finska, ale do Karélie, odkud pochází rodina mého otce – konkrétně jde o malé městečko Repola. Hledala jsem tedy ve finských archivech poezii z Repoly a našla jsem jeden příběh, píseň ve stylu runo. Pojednává o dívce Annikki, která jde do lesa a tam ji napadne jeden muž. To mě inspirovalo k písni Ańńikin laulu.

S kým jste na albu spolupracovala?

Jako spoluautory písní mám na albu opravdu skvělé hudebníky. Většinou jsou to flamencoví kytaristé. Jedním z nich je švédský kytarista Robert Svärd, se kterým jsem našla velmi snadnou cestu ke společnému skládání. Většinou jsem já napsala vokální party a on se věnovala instrumentální části skladby. Pak jsme to spojili. Mým dalším spolupracovníkem byl finský flamencový kytarista Joonas Widenius, který používá zvláštní severský přístup k flamencové kytaře. S ním jsem spolupracovala na jedné písni. Obecně to tedy byla řada spoluprací se skvělými muzikanty. Spolupracovala jsem také s hráčkou na finský tradiční nástroj kantele, Maijou Kauhanen, a to na zmíněné karelské písni o Annikki. Hudební část této písně vzešla z improvizace, kdy jsme se snažili zjistit, jaké pocity a jaké hudební prostředí tento příběh přinese. Zkoušely jsme hrát společně a píseň je toho výsledkem.    

Máte zkušenosti s koncertováním ve Španělsku, vlasti flamenca?

Zatím jsem vlastně ve Španělsku moc nehrála. Španělské flamenco, to jsou pro mne opravdu velcí umělci. Mám tedy trochu obavu z toho, co by řekli, kdybych jim předvedla své umění. Ale teď, když se prezentuji jako finská umělkyně, která propojuje flamenco se svými kořeny, by to možná smysl dávalo. Nekopíruji totiž flamencové zpěváky, ale přináším také něco svého.