Aguamadera: V Evropě se lidé soustředí... a netančí
Základ skupiny Aguamadera tvoří María Cabral a Marco Grancelli, dva Argentinci žijící ve Francii. Věnují se lidovým písním z Jižní Ameriky i vlastní tvorbě ve stylu jihoamerických lidových tanců. V lednu 2022 vydali své zatím poslední album Las historias que han dejado a právě o něm budeme s dvojicí hovořit v pořadu Jak se vám líbí. Rozhovor jsme natočili v Portugalsku na světovém hudebním veletrhu WOMEX.
Rozhovor s argentinským duem Aguamadera
Co vás vedlo k tomu, že jste spolu začali hrát?
María: Zjistili jsme, že se nám oběma líbí stejná hudba. V té době to byla hlavně brazilská samba, ale později jsme se začali zajímat i o další jihoamerické styly, například o hudbu z Venezuely a z Peru. Na základě tohoto společného zájmu pak naprosto přirozeně došlo k tomu, že jsme spolu začali i hrát.
V repertoáru máte vedle vlastní tvorby také spoustu lidových písní z různých jihoamerických zemí. Kde je hledáte?
María: Někdy získáváme novou – nebo i starou – hudbu od kolegů muzikantů, nebo… ale vlastně je to téměř vždy takto. Jsou to naši přátelé nebo další hudebníci, kdo nám pomáhá objevovat nové písně.
Marco: Jedním z žánrů, kterým se věnujeme, je venezuelská hudba. To sice není hudba z naší země, ale já jsem ji slýchal od dětství, protože ji poslouchali mí rodiče. Takže jedním ze zdrojů je i hudba, kterou jsme poslouchali doma. Ostatně Maríin otec je folklorista a i díky němu můžeme znovu nacházet písně, které jsme znali v dětství.
Proč jste se z Argentiny přestěhovali do Francie?
María: Byla to tak trochu náhoda. Byli jsme jednou na výletě v Brazílii a hráli jsme tam na ulici. Seznámili jsme se tam s jednou Francouzkou, která hrála na charango. Zahráli jsme si s ní, pak jsme ji pozvali do Argentiny a ona nám vnukla myšlenku, abychom přijeli do Francie. V roce 2017 jsme tedy do Francie přijeli, cítili jsme se tam moc dobře, a tak jsme tam zůstali. Začalo to tedy takto jedním přátelstvím.
Předpokládám, že publikum ve Francii vnímá jihoamerickou hudbu jinak než posluchači v Argentině. Je to tak?
Marco: Je jasné, že ve Francii lidé vnímají jihoamerickou hudbu jinak než v Argentině. Je to naprosto přirozené. V Evropě naši hudbu řadíte do world music. Ale jinak moc nevím…
María: Myslím, že tam je jeden rozdíl, a to je způsob poslechu. Tady v Evropě se lidé při poslechu velmi soustředí na detail. Ale zase tolik netančí. Hudba, kterou hrajeme, je původně taneční, ale tady v Evropě ji lidé vnímají jinak. Netvrdím, že je to lepší, nebo horší, ale způsob, jakým lidé hudbu přijímají, je jiný.
Tušíte, jak bude vaše hudební dráha pokračovat?
Marco: Na našem nejnovějším albu převažuje naše vlastní hudba a v tomto trendu bychom rádi pokračovali. Potvrdilo se nám, že u publika mají tyto písně úspěch a že fanoušci jsou rádi, že jim nabízíme něco opravdu nového. Touto cestou tedy chceme jít dál.







Německá skupina Quadro Nuevo má nové album Inside the Island.
Konžský hudebník Kizaba vydal nové album Future Village.