Ágnes Enyedi: Sedmihradský folklor je plný emocí

Ágnes Enyedi: Sedmihradský folklor je plný emocí

V pořadu Jak se vám líbí se průběžně ohlížíme za hudební konferencí Czech Music Crossroads, která proběhla v Ostravě v červenci 2017. Mezinárodnímu odbornému publiku se tam představili interpreti z celé střední Evropy. Maďarsko zastupovala například folklorní zpěvačka Ágnes Enyedi se svou skupinou a právě rozhovor s ní jsme vám nabídli 24. ledna 2018. Na naše otázky odpovídal také zpěvaččin manžel a spoluhráč Soma Salamon. Poslechněte si pořad z archivu nebo si část rozhovoru přečtěte.

Rozhovor se zpěvačkou Ágnes Enyedi a hudebníkem Somou Salamonem

Odkud pocházejí písně, které hrajete?

Ágnes: Hrajeme sice také písně z území současného Maďarska, ale mým oblíbeným regionem je Sedmihradsko. Sama jsem se tam narodila a z této oblasti pochází řada různých hudebních stylů. Skoro by se dalo říct, že každá vesnice měla svůj vlastní styl. Tamní folklor je tedy opravdu bohatý a plný emocí a to se mi velmi líbí. Kromě toho také rádi hrajeme lidovou hudbu z Moldavska, což je region, který se nachází za Karpatským obloukem a nikdy nebyl součástí Maďarska, ale stále tam žije silná maďarská menšina a její kultura je velmi bohatá. A to je velmi zajímavé.

Čím to je, že maďarští hudebníci tak často hrají folklor právě ze Sedmirhadska, které se nachází na území dnešního Rumunska?

Soma: To, že hudebníci, kteří chtějí hrát maďarský folklor, často sahají po hudbě ze Sedmihradska, má etnomuzikologický důvod nebo vysvětlení. Sedmihradsko je totiž na rozdíl od současného Maďarska velmi segmentovaná země, je tam hodně hor a řek, což způsobuje i kulturní členitost a určitou izolovanost. A právě v tomto kulturně izolovaném prostředí se zachovaly staré melodie a staré písně, které z jiných maďarských regionů už zmizely. Když tedy maďarští etnomuzikologové jako Bartók nebo Kodály začali na počátku 20. století se svými terénními výzkumy, zjistili, že právě v Sedmihradsku najdou opravdu velké poklady starých vrstev maďarské lidové hudby. Proto je i nám tento region tak drahý. Je to zároveň takový tavicí kotlík, protože v Sedmihradsku vedle sebe žilo několik národností. Nebyli to pouze Maďaři a Rumuni, ale také Romové a v neposlední řadě velký počet Němců a také například Arméni. Jejich kulturní prvky se mísily navzájem a díky tomu byla tamní lidová hudba rozmanitější, zajímavější a – jak bychom řekli dnes – „cool“.

Jsou si písně z území dnešního Maďarska a ze Sedmihradska podobné?

Ágnes: Ano, melodie jsou si podobné a můžeme z nich vyvodit, že ty písně mají stejné kořeny.
Soma: Existují určité melodické archetypy a některé z nich najdeme jak v sedmihradském folkloru, tak v Panonské nížině. Ale způsob, jakým se tato hudba v Sedmihradsku hraje nebo zpívá, je starobylejší než v jiných oblastech. Například hudebníci, kteří hrají barokní hudbu, bádají právě v Sedmihradsku, protože tamní houslisté používají hráčské techniky z dob, kdy se housle v této oblasti teprve začaly používat a kdy se pomalu stávaly hlavním doprovodným nástrojem namísto původních dud. A to bylo právě na konci barokního období. Současné hráčské techniky v Sedmihradsku tedy odpovídají tomu, jak se na housle hrálo v době baroka. V Sedmihradsku se tím pádem můžete dozvědět, jak se na housle hrálo v době Bachově nebo Vivaldiho. Je to vtipné, ale je to tak.

Co je ve vaší interpretaci těchto písní tradiční a co je vaše vlastní?

Ágnes: Samotné melodie a samozřejmě i nástroje jsou tradiční, ale snažíme se ty písně hrát svým způsobem. Ten je sice také jakoby tradiční, ale je zasazený do nového prostředí, protože původně, v sedmihradských vesnicích, se tyto písně nehrály na pódiu. Pro nás je důležité udržovat tradici maďarské hudby co nejvíc autentickou a nemísit ji s jinými druhy hudby.
Soma: Je také důležité, že my jako lidoví muzikanti tuto hudbu nehrajeme jen na pódiu, ale také doma, a to i jako doprovod k tanci. V Maďarsku existuje silné společenské hnutí táncház, které vrátilo lidové hudbě její původní roli tanečního doprovodu. Například v Budapešti to funguje velmi dobře. Mnoho mladých lidí se schází a tančí lidové tance a díky tomu mají folklorní soubory více příležitostí hrát. Jejich hudba pak nepůsobí toporně, ale je skutečně živá. Je naše, můžeme se s ní identifikovat. Je to autentická hudba, vychází z kořenů, ale současně nabízí dostatek prostoru pro improvizaci.

Zpíváte s několika různými skupinami. Která sestava je vám nejbližší?

Ágnes: Na to je těžké odpovědět, protože cítím, že je to moje hudba, že je to můj „mateřský“ hudební jazyk. Proto si vybírám hudebníky, které mám ráda a kteří jsou pro mne osobně důležití. Své spoluhráče vnímám jako rodinu a hrajeme spolu už dlouho. Nicméně mám více skupin, se kterými hraji různou hudbu, ale vždy k ní přistupujeme tradičním způsobem. Jsou to tedy různé přístupy, ale vždy musím mít pocit, že je to moje hudba a že já jsem její součástí.

Rozhovor v časopisu KAM v Brně

Tesar-Milan_studioRaPg2025_fotoViolaHertelovaPřečtěte si rozhovor s programovým ředitelem Proglasu Milanem Tesařem v časopisu Kam v Brně

Regiony

Regiony

Folk na Slovensku v roce 2024

janku_gratia-plenaPoslechněte si přehled slovenského folku v roce 2024.

Profil Jiřího Smrže

960px-Brno-Leitnerka-uvedení-alba-Kořeny-Jiřího-Smrže2013Jiří-Smrž2_wikipediePoslechněte si pořad o písničkáři Jiřím Smržovi.

Darujte Proglas!