Tomáš Kočko & Orchestr: Sadné zrno (recenze alba)

Repertoár skupiny Tomáš Kočko & Orchestr má několik linií. Vedle písní lidových, které známe například z alb Do tanca!, Cestou na jih nebo Poplór, jsou to především autorské skladby kapelníka Tomáše Kočka (mj. alba Hodovnice, Godula, Velesu). Jinou část své tvorby představil Kočko nedávno na albu písní pro děti Z Radosti. A při tom všem nezapomíná ani na to, s čím kdysi – alespoň co se vydaných nahrávek týká – začínal, totiž zhudebněnými verši valašského básníka Ladislava Nezdařila. Z nich sestavil v roce 1999 své první album Horní chlapci, po Nezdařilovi sáhl v roce 2000 na druhé desce Ondráš a opět pouze ze zhudebněných Nezdařilových básní sestavil v roce 2002 album Sadné zrno. To ovšem tenkrát nevyšlo jako samostatná nahrávka, ale pouze jako příloha dnes už dávno rozebrané básnické sbírky. A proto se v roce 1999 Tomáš Kočko rozhodl nahrát album Sadné zrno znovu. Se svou současnou kapelou, bez písní, které se dříve či mezitím objevily na jiných albech (Formani, Tatíček už ležá), ale zato se dvěma novinkami – Eště sa ohlédni a Vypalujú meze.

Příkladů, kdy interpret znovu natočí, případně radikálně přepracuje celé své album, známe celou řadu – od Beatles a „vyčištění“ nahrávky Let It Be (přičemž výsledné Let It Be… Naked byl spíše jiný mix než jiná nahrávka) až po nahrávku tuniské zpěvačky Lamie Bedioui a řeckého perkusisty Solise Barkiho Fin’Amor (zde po čtrnácti letech vznikl nejen nový mix a mastering, ale zpěvačka znovu nahrála své party). U Kočka a jeho orchestru jde nejen o novou dramaturgii včetně vypuštěných a přidaných písní, ale především o novou nahrávku, na které se podílela zcela jiná sestava kapely. I z tohoto důvodu lze tedy „nové“ Sadné zrno brát jako skutečně nové album, samostatnou položku diskografie kapely.

Nemá smysl srovnávat píseň po písni, všímat si, ke které Kočko se spoluhráči přistoupil podobně jako „tenkrát“ a kterou zahrál „skoro stejně“. Důležitější je, v jaké kondici kapela album nahrála a jak si se „staronovým“ materiálem poradila. Z poslechu vyplývá, že i když od raných nezdařilovských alb uplynulo hodně řeky v Bečvě i ostatních valašských řekách a repertoár skupiny se posunul, pro Tomáše Kočka jsou verše Ladislava Nezdařila stále křehká záležitost, ke které přistupuje s určitou noblesou a opatrně, aby ji nepoškodil. Zpěvák s dlouhou hřívou, který spolupracuje s metalisty a na koncertech se umí ohánět pořádnou dávkou energie, ty verše recituje tak, že si v ústech podrží každou slabiku, pohraje si s ní a ven ji vypustí přesně v ten okamžik, kdy je třeba. Cítí – nebo dává nám pocítit –, že každé slovo a každá hláska má svou důležitou hodnotu, že vypráví příběhy, ale zároveň pracuje s krásným jazykem. Tomu kapela přizpůsobuje hudební doprovod, který je výrazně decentnější, než známe například z dynamického alba Velesu. Ostatně mnohé napoví už úvodní – přidaná – píseň Eště sa ohlédni, dlouhá a přitom z velké části postavená jen na klidném zpěvu s doprovodem malého cimbálu.

Tomáš Kočko, jehož autorské tvorbě pro nedostatek jiných výrazů sluší škatulka world music a který nemá daleko k rockové energii, se na Sadném zrnu mění zpět v písničkáře s kytarou s doprovodnou kapelou za zády. V ní sice hrají důležitou roli melodické nástroje – flétny, housle, viola – a nechybějí samozřejmě ani bicí nebo perkuse, ale zaměření na písničkářský projev, na vyprávěný příběh, na vykreslení toho, jak to na valašském venkově chodilo kdysi, ale mohlo by to klidně tak být i dnes, vyplouvá na povrch v délce celého alba. Dnes sice už mnoho formanů ocún nevozí, z pánské strany už šable nekujú a zbojníci neuskakují, ale vítr dál duje, lilie volní, děti odcházejí „z rodných vrátek“ a včely „do slunka vylétajú“. Ty básně a písně jsou vlastně pořád aktuální a kapela měla proč se k nim vracet.

Vydáno vlastním nákladem
Rok vydání: 2019
Žánr: folk
Celkový čas: 35:40

www.kocko.cz