Nedvědi: Souhvězdí jisker (recenze CD)

Nedvědi: Souhvězdí jisker (recenze CD)
19. prosince 2011 Recenze, Country, Folk Autor: Milan Tesař

Po patnácti letech natočili bratři Jan a František Nedvědové nové studiové album. Doprovází je na něm bluegrassová skupina Monogram a několik dalších hostů a podle naší recenze jde o nejvkusnější nedvědovskou desku v poslední době, přestože některé nešvary přetrvávají. Čím jsou Nedvědi pro vás? A líbí se vám nové album? Pište do diskuse pod článkem.

Opravdu jsem nečekal, že mě bratři Nedvědi tak příjemně překvapí. Je ale pravda, že Honza Nedvěd si u mě po letech spravil reputaci po svém letošním vystoupení na Zahradě v Náměšti na Hané („Svěže zazpíval své velké hity i několik méně známých písní, pěvecky byl ve formě a střídmé průvodní slovo mělo hlavu a patu,“ psal jsem v časopisu FOLK). A tak nové album Souhvězdí jisker je jen logickým pokračováním návratu někdejšího hitmakera zpět do formy.

Nedvědovy texty byly vždy tak trochu naivní a výslovnost s pražskými otevřenými samohláskami ani přibývající problémy s artikulací jeho písním nepřidávaly. Naprostou katastrofu však z některých jeho alb z poslední doby udělaly jednak otřesné aranže postavené na syntetických zvucích (CD Lidové písničky) nebo průvodní slovo, které vypovídalo o naprosté absenci zdravé autocenzury (koncertní CD 30 let písniček). Souhvězdí jisker je studiové album, na kterém se řečí mezi písněmi bát nemusíme. Co je však důležitější, bratry Nedvědy na něm doprovází Monogram, jedna ze špiček českého bluegrassu. A další výborné hráče – včetně Luboše Novotného z Druhé trávy – najdeme mezi hostujícími muzikanty. Sem tam připrogramované elektronické zvuky, které se Jan Nedvěd ml. coby producent alba rozhodl tu a tam do písní přidat, nijak neruší. Převládají vkusné a příjemné akustické aranže, díky nimž ani ty nejnaivnější pasáže v textech neznějí vyloženě hloupě.

Důležité je však i to, že se Jan Nedvěd jako autor vrátil do formy, v jaké byl snad naposledy v době Brontosaurů nebo na samém začátku své sólové dráhy. Mezi 16 písněmi alba samozřejmě najdeme i zbytečné veršovánky (Hop hop), ale vedle nich se vyjímají závažnější písně reflektující českou historii druhé poloviny minulého století (Kamarád z Ruska) nebo hledání svobody ve světle toho, co nám kdysi slibovali na náměstích (Vzpomínám si). Duchovní témata tentokrát ustupují do pozadí ve prospěch písní milostných (i zde lze rozlišovat mezi kostrbatou Hřej hřej hřej a vkusnější Máme jen sebe) a bilančních (Souhvězdí jisker, Rodiče, Vagóny, Ria Mey a řada dalších). Pod názvem Ovčák a kovář se skrývá povedená píseň s vánoční tematikou, zalidněná nečekanými postavami („někde v davu otec Jidáše stál“).

O pěvecké party se podělili přibližně rovným dílem Honza s Františkem, přičemž jde o první jejich studiovou spolupráci po 15 letech (od alba Pasáček hvězd). V závěrečné písni si navzájem nahrávají pomocí sloganů ze svých starších hitů a i když i tentokrát jsou slova místy kostrbatá („kapesník si otřu ze tvejch slov“), výsledkem je uvěřitelný bilanční hit. Jinak se samozřejmě nic nemění na tom, že František je ve dvojici výraznějším a čistějším zpěvákem, zatímco Jan přispívá melodiemi a texty. Jednu píseň nazpívala Hanka Nedvědová – její hlas je příjemným oživením, epicko-lyrické písni Ne sluší a drobnou vadou na kráse jsou opět jen drobné kostrbatosti v textu („To postel je lásko a ne duše co nakreslils nám na kůžích“).

Žánrově má album mnohem blíže ke country a bluegrassu než k folku nebo k moderní trampské písni. Volba aranží odpovídá několikerým narážkám na Greenhorns a další country legendy (Ria Mey, Bardi) a v některých momentech se doprovod starým Greenhornům skutečně blíží (Lena). I když se v tomto žánru po hudební stránce nedá vymyslet mnoho originálního, poslouchá se doprovod příjemně jednak kvůli virtuozitě muzikantů, jednak proto, že ve většině případů aranže skutečně slouží písničce, zbytečně nevyčnívají a snad nikdy nejdou proti frázování. I to je pokrok ve srovnání se staršími Nedvědovými alby. A když mezi šestnácti písněmi najdeme dvě až tři s opravdu silnými a výraznými melodiemi (např. mollová Máme jen sebe), získávají Nedvědi zase o bod víc.

Ano, opravdu příjemné překvapení. Neznamená to, že bych Souhvězdí jisker chtěl povýšit na desku roku nebo že bych se chtěl k Nedvědům častěji vracet. Textům by leckde slušela revize po jazykové stránce, měl by se sem tam poupravit slovosled, aby byl výsledek na první poslech srozumitelný a nepůsobil křečovitě. Ale v rámci žánru jde o desku vkusnou a příjemnou, což je zásluha především doprovodných muzikantů a Jana Nedvěda mladšího coby producenta.

Rok vydání: 2011
Vydavatel: Universal
Žánr: folk
Celkový čas: 49:49 + DVD bonus