Fešáci/Nedvědi: Lucerna 2007 (recenze CD)
V roce 2007 se konalo společné turné skupiny Fešáci a bratrů Nedvědových a hostů. Fešáci šňůrou oslavili 40 let od svého vzniku, Nedvědi současně slavili šedesátiny (ve skutečnosti šlo o kulaté narozeniny Františkovy; Jan je o rok starší). Záznam ze slavnostního vystoupení v pražské Lucerně z 19. 12. 2007 vyšel na CD a DVD. * Přečtěte si naši recenzi a přispějte do diskuse pod článkem. Jsou písně Fešáků a bratrů Nedvědových ještě dnes životaschopné?
Koncert zahajují Fešáci, kteří nabízejí minivýběr ze svých největších hitů (Paní má se má, Pojedou) a z písní Michala Tučného (Tam u nebeských bran, Blues folsomské věznice). Jako hosté zde účinkují Míša Tučná (která mimochodem zpívá svým „chlapeckým“ hlasem a v mužském rodě jeden z otcových hitů) nebo Petr Kocman, majitel jednoho z nejzajímavějších hlasů v současné české country. O generaci starší Tomáš Linka v Paní má se má dokazuje, že jeho tenor je i po letech přesvědčivý, a vychutnává si doslova každou slabiku. Jaký kontrast s Janem Nedvědem ve druhé polovině alba!
Fešáci hrají spotřební country, kterou nad průměr vyzdvihují právě slušné výkony zpěváků a hudebníků. Podobně následující blok sólového Františka Nedvěda stojí a padá se zpěvákovým hlasem. I mladší z bratrů Nedvědů vybral ze svého pozdního zpěvníku to nejznámější: biografickou Neváhej a vejdi, hitové Kočovné herce, nenáročnou Jsem jenom chlap (zde doprovodná kapela sice šlape skvěle, avšak zpěvák svůj part trošku šidí), pěknou lightfootovskou baladu Devatenáct (škoda odbyté výslovnosti „devatenác“) nebo naopak trapnou Rejdivou. Vybočením z výběru největších hitů je blues Opuštěnej lokál, pěkně zaranžované a nazpívané, s řemeslně dobrým textem Dušana Vančury, bohužel však plným klišé. František Nedvěd si své vystoupení užívá, což dokazuje průběžnými výkřiky typu „Pojďte se mnou!“, „Moje zlatá Lucerna!“ nebo „A naposledy…“.
Následuje blok Jana a Vojty Nedvědových s doprovodnou skupinou. Zde zástupce mladší generace svým sice zaměnitelným, avšak slušně provedeným zpěvem zachraňuje, na co Nedvěd-autor už nemá. Jan ve Frankiem dlouhánovi šíleně natahuje samohlásky, je zbytečně expresivní a – což nepředvádí poprvé – neartikuluje. Výběr skladeb je kombinací starších hitů (Růže z papíru, Na kameni kámen) s novějšími písněmi (Čepice).
V závěru se Jan a František Nedvědovi sejdou na pódiu vedle sebe a nabídnou další hity: Slunovrat, Stánky a ve finále – spolu se všemi účinkujícími – Valčíček. I zde dochází k pokusům komunikovat s publikem („Třetí řada prosím do dvojhlasu!“), i zde však bohužel zjišťujeme, jak špatně na tom je Jan Nedvěd, autor řady nesmrtelných hitů, s hlasem. I v hymnických písních typu Stánků vychází František o několik tříd lépe.
To nejlepší z tvorby Jana Nedvěda i ze zpěvníku Fešáků je třeba hledat na starších studiových albech. CD a DVD z Lucerny může posloužit jako dokument pro ty, kteří byli před Vánoci 2007 „u toho“. Jinak je doporučuji pouze skalním fanouškům a sběratelům raritních verzí, které se zpravidla originálům nevyrovnají.
Rok vydání: 2007
Vydavatel: Universal Music
Žánr: country/folk
Celkový čas: 79:23 (CD) + 79:44 (DVD)