Profil Jana Nedvěda v archivu

Bratři Nedvědové na sebe poprvé upozornili na Portě v roce 1973 v Českém Krumlově se skupinou Toronto. O rok později už skončili v soutěži moderních trampských skupin na druhém místě, a získali tak svou první Portu. V roce 1975 – to se Porta konala v Třebíči – už skupina soutěžila pod novým názvem Brontosauři a v kategorii trampských interpretů byla první. I v dalších třech letech Brontosauři pravidelně vyhrávali Interpretační Portu. Kromě toho je Jan Nedvěd držitelem Autorské Porty za píseň Kamarád a spolu s bratrem Františkem získali v roce 1977 Zlatou Portu, čímž se natrvalo zapsali do dějin české trampské písně a folku. Je tedy paradoxní – ale patří to ke koloritu tehdejší doby –, že první dlouhohrající desku Brontosauři vydali až v roce 1985, tedy dávno po zmíněných úspěších. Jmenovala se Na kameni kámen a dodnes zůstává asi tím nejlepším co je se jménem Jana Nedvěda spojeno. Z 15 písní většina zlidověla a zpívá se nejen u táboráků dodnes. Tak například – Hlídej lásku skálo má, Generační, Valčíček, Toulám se, Osadní píseň, Na kameni kámen a tak dále. V anketě o Trampský hit století bodovaly v první čtyřicítce hned tři písničky z této desky – Valčíček na jedenáctém místě, Tulácký ráno na 25. a Na kameni kámen na místě 32.

I po ukončení činnosti Brontosaurů patřil Jan Nedvěd k našim nejpopulárnějším folkovým interpretům. Na vrcholu byl v roce památného koncertu na Strahově u příležitosti svých 50. narozenin v roce 1996. Tenkrát mimochodem jako jeden z prvních umělců u nás nechal ke vstupence přiložit hudební nosič, kazetu.

Po strahovském koncertě vydali bratři Nedvědi ještě společné album Pasáček hvězd a pak už Jan pokračoval sólovými nahrávkami Honza, Vašek a dalšími. Právě album Honza z roku 1997 je průlomové: poprvé na něm Nedvěd nezahrál ani tón na kytaru, pouze zpívá. Poprvé s ním nehraje jeho bratr František a poprvé je celé album natočené s bicími – na ně hraje Radek Klučka, dále v doprovodné kapele najdeme na kytary, akordeon a mandolu Václava Veselého nebo na basu Jiřího Veselého, dnes oporu skupiny ETC…

Jan Nedvěd píše píše neuvěřitelným tempem: prý někdy i tři za den. Říká však: „Funguje autocenzura. Nejvíc toho vyhodím sám – nějakých 90 procent. A 80 % jde rovnou do popelnice. Ničeho není škoda, musí zůstat jen kvalita.“

O zatím posledním albu Souhvězdí jisker Jan Nedvěd píše jako o pravděpodobně posledním CD bratrů Nedvědů. Ale dodává: „První písničku jsem napsal v roce 1972 a poslední mám snad ještě před sebou. Přestože František už další CD dělat nechce a řekl to rozhodně a zcela vědomě, já skládám a budu snad písničky skládat dál, i když mi nedávno bylo 65 let. Miluji práci na písničkách, práce na nich mě naplňuje a duševna uspokojuje až k jakési radosti z života a z bytí samého.“