Michal Hromek Consort: Básničky & brnkačky (recenze CD)

Jistý autor odmítal označení písničkář. Nepíše přece písničky, ale písně. Kytarista Michal Hromek se zdrobnělin a lehce pejorativního názvosloví nebojí. Své nové – jinak velmi seriózní a po umělecké stránce stěží zpochybnitelné – album totiž nazval Básničky & brnkačky. A oblékl je do obalu, který má připomínat roztrženou lepenkovou krabici. Mimochodem ještě lepší by bylo, kdyby deska, v souladu se současnými trendy, bývala vyšla skutečně v papírovém obalu. To je však vedlejší. Hudebník, který se v 90. letech proslavil u nás i ve světě jako „keltský kytarista“, vysílá na svém zřejmě nejpestřejším albu několikeré poselství: Že žánr, s nímž je stále spjat, dávno přesáhl. Že je pevně zakotven v české kultuře. A že sice výborně hraje na kytaru, ale rád přenechá prostor kolegům, slouží-li to písni. Mnohé z toho už předestřel na svých minulých albech. Především důraz na český jazyk a českou hudbu a také smysl pro týmovou práci však tentokrát vyplouvají na povrch více než dříve.

Nové album částečně navazuje na vánoční CD Andělové jsou zpívali z roku 2014. I tentokrát převládají písně, i nyní skupinu Michal Hromek Consort (kytara, flétna, bicí) doplňují hosté včetně zpěvaček Petry Kohoutové a Hany Horké a dvou hráčů na smyčcové nástroje. Jiný je pochopitelně obsah alba, který pak zpětně posouvá i formu. Důležitým tématem nového CD je poezie – od fragmentu z Plavce šumavského básníka, kněze a politického vězně Františka Daniela Mertha (s výraznou kytarou a violou) přes „bláznovské písně“ tří básníků různého osudu (Kainar, Blatný, Reynek) po zhudebněné texty současného autora Pavla Kolmačky, zpívané i recitované (Miroslav Táborský ve Svírají se břehy). S touto dramaturgickou linií volněji souvisí pásmo Písní k loutně Petra Ebena, mezi nimiž figuruje starofrancouzský text Pierra de Ronsarda nebo staročeská milostná lyrika Stratilať sem milého (kterou nedávno citlivě zpracovala také Jitka Šuranská se svým triem).

Album stojí do určité míry na opozicích, které vytvářejí určité napětí. Je to kontrast mezi středověkými texty (např. Milovánie bez vídánie) a civilní poezií Blatného nebo Kolmačkovou. Kontrast mezi klidným, až minimalistickým doprovodem v jedné básni (Krouží racek) a rozvernou hrou celé kapely v básni následující (Nebeské ptactvo odlétlo). A v neposlední řadě kontrast mezi zhudebněnou poezií (tedy „básničkami“) a instrumentální hudbou („brnačkami“).  Při pozorném poslechu však ve zdánlivých protikladech budeme nacházet spíše podobnosti. Album je postaveno na textech a na příbězích a vytváří celek (známý Reynkův „blázen ve své vsi“ má blízko ke Kolmačkovu hrdinovi, který „sekerou rozbíjí si led“), jehož součástí jsou i dobře zvolená instrumentální témata. Úvodní Voyage je jasně epická skladba, pozvání k cestě, jejíž průběh si při poslechu můžeme snadno představovat. Téměř desetiminutové Variace na rudolfinské téma pak sice formálně vycházejí z renesanční hudby, a tvoří tak přirozený most mezi předchozími Ebenovými „variacemi na středověká témata“ a současným jazykem (literárním i hudebním) písní na Kolmačkovy texty.

Jak číst či poslouchat album jako celek, pak Hromek napovídá i fotografiemi v bookletu. Moderní kostel sv. Anežky České v Praze na Spořilově (kde vznikla nahrávka) i průhledy dveřmi k panelákům a továrním komínům jakoby podtrhávají současnost celku. Přirozené hlasy obou zpěvaček, lehkost a samozřejmost, s jakou se ve skladbách proplétají hudební prvky z různých období, to vše je skutečně aktuální. A přesto je z alba – od začátku do konce – znát poučenost minulostí a úcta k tradici. A také neporušenost a čistota. Ty komíny a roztrhaná lepenka totiž ve skutečnosti klamou.

Vydavatel: 100Promotion
Rok vydání: 2017
Žánr: folk
Celkový čas: 49:38

http://michal.hromek.net/

(Článek vznikl pro Katolický týdeník)