Dareba: Napálil sem, okoštuj (recenze CD)

Valašský písničkář Jiří „Dareba“ Václavík stojí v čele skupiny Dareband, pro kterou píše autorské skladby na pomezí folku a valašského folkloru. Hraje také rock s kapelou Darrock a kromě toho autorsky spolupracuje s řadou dalších uskupení. Už v roce 2012 vzniklo album Ej, Kyčero čarodějná, na kterém jeho písně hrály různé cimbálové muziky a další více či méně folklorní soubory včetně Cimbal Classicu Dalibor Štrunce nebo muziky RukyNaDudy Mariana Friedla. Nové album, jehož plný název zní Napálil jsem, okoštuj aneb od lidovky k rocku představuje Darebu jako skladatele mnohem širšího záběru. Přesně v souladu s titulem alba zde najdeme tak různorodé žánry, jako jsou nejen pseudolidová hudba a rock, ale třeba také country a trampská píseň. Vedle různých příležitostných uskupení a Darebových vlastních kapel jsou zastoupeny například prešovská Hrdza, vsetínští Gympleři nebo Veselá bída.

Právě díky nebo kvůli – jak kdo chce – této žánrové všehochuti se na album lze dívat dvojím způsobem: Buď je můžeme vnímat jako nesourodý slepenec písní, které nemohou držet pohromadě, ale z kterého sem tam vykoukne příjemná píseň, která obstojí sama o sobě. Mezi ty nejlepší patří úvodní Košieľočka v podání Hrdzy, Pulčínští miškáři s Darebandem, balada Pod Makytú ve společné interpretaci Darebandu a rockové skupiny Stram nebo opravdu velmi dobře zvládnutá „svatební lidová“ Ej, Kyčero čarodějná v podání Cimbálové muziky Slavičan. Nebo, možnost číslo dvě, lze celé album brát jako důkaz autorových nezpochybnitelných schopností. Jiří „Dareba“ Václavík nejen že opravdu umí napsat píseň, ale dokáže v každém žánru použít přesně ty obraty, ta klišé, která čekáme.

Přitom se nejedná pouze o klišé textová, která nacházíme v písních pro cimbálové muziky i v trampské Osadní. Píseň Cesta do St. Louis, kterou na albu hrají Gympleeři, má recitativ jako od Jiřího Grossmanna blahé paměti a jako celek pak připomíná hity Michala Tučného. V rockovějších kusech cítíme ohlas pozdních 80. let – Milá má jde spát by slušelo ranému Kernu Jaroslava Alberta Kronka –, v šansonu Magdaléna, napsaném pro Kateřinu Mrlinovou, jako by se někde v pozadí křečovitě usmívala Nohavicova Bláznivá Markéta. A když píše píseň pro „talentované děti“, jak označuje Docela kapelu, jíž svěřil skladbu Motorkářka, dokáže aspoň zčásti mluvit jazykem teenagerů.

To album opravdu nedrží pohromadě, některé z písní opravdu nejsou víc než sbírka klišé a závěrečné spojení dechovky a bigbítu Nestavjajte McDonaldy je stravitelné jen na vlastní nebezpečí. I v bluegrassu, zaměřeném více na hudbu než texty, najdeme geniálnější díla než Když usínám s rýmy milenců/blíženců. Ale, znovu podtrhuji, v umění napsat píseň v podstatě jakéhokoli žánru tak, aby zněla důvěryhodně (se všemi nedokonalostmi, které k danému žánru často patří), u nás Dareba asi nemá konkurenci. Jeho silnou doménou sice dál bude především Dareband s ohlasovou valašskou tvorbou, ale mezi dvaceti písněmi tohoto alba najdeme několik opravdových skvostů. A není to jen solidně vystavená rocková balada Pod Makytú.

Vydavatel: Jura Dareba Václavík
Rok vydání: 2018
Žánr: country/world music/šanson/různé
Celkový čas: 71:28

www.dareband.cz