Dareband: Ogaři pálijá (recenze CD)
Vsetínský Dareband právě vydává své nové album. Připomeňme si při té příležitosti loňské CD kapely Ogaři pálijá, které vyšlo před rokem. Dareband zpívá ve valašském nářečí písně, které můžete považovat za lidové. Jde však výhradně o autorskou tvorbu kapelníka Dareby, vlastním jménem Jiřího Václavíka.
Zatímco se po celé Moravě (a částečně i v Čechách) rojí další a další kapely, které po svém – více či méně invenčně – upravují folklórní materiál, přišel vsetínský Dareband s příjemnou změnou. Hraje výhradně písně svého kapelníka Jiřího „Dareby“ Václavíka, po kterém má kapela také své jméno. Darebovy písně sice nejsou lidové, avšak klidně by jimi mohly být. Představuji si totiž, že staré valašské písničky skládali podobí nadšenci, pozorovatelé každodenního života v podhorské oblasti, lidé s citem pro místní jazyk a s notnou dávkou humoru.
Umělé písně ve valašském nářečí hraje i Fleret – a také dobře. Jenže zatímco Fleret funguje v klasické rockové sestavě (kytara, basa, bicí) s přidanými houslemi coby hlavním melodickým nástrojem, sestava Darebandu mnohem více připomíná někdejší venkovské party muzikantů. Ne že by se dávní Valaši potulovali po horách s akordeonem. Spíš jde o model: co kdo má doma, na to hraje, a aranže se tomu přizpůsobí. V Darebandu tak najdeme kytaru, kontrabas, housle, akordeon a v některých písních různé píšťalky, grumle, fujaru a další lidové dechové nástroje. Ve většině písní sice zpívají muži (především Martin Mrlina), avšak nechybí ani důležitý ženský element (hlas Katky Minarčíkové, mimochodem plnohodnotné členky kapely, ve třech písních). Důležitou roli hrají mužské sbory, což produkci Darebandu opět přibližuje k lidové hudbě.
Darebovy písně mají s folklórem opravdu mnoho společného. Vedle zpěvu v nářečí hrají důležitou roli textová klišé (husličkami počínaje a cérečkou zdaleka nekonče), nejrůznější místní jména („Když sem šel z Tataláků do Janové“) i nepravidelný verš. Rýmy jsou často velmi jednoduché a přitom vtipné (Valaši/při flaši). Nechybí písně s poučením (Zaprala cérečka košulu), obligátní milostná (Co sis to schovala) či přímo svatební (Svadební) tematika. Ke každodennímu životu Valachů patří alkohol (Trnečky, Ogaři pálijá) a samozřejmě muzika (Husličky, Kobzáněk), opěvování „chlapských“ vlastností Valachů („Pravý Valach ten sa / pod pažú neholí“) a trefně použité ostřejší slovo, které ve valašské mluvě téměř ztrácí vulgární nádech („Pražáci sedajú / z toho si na prdel / Pánbůh tu naložil / lopatú do hrdel“). Jako velký klad vnímám také střídání lyrických a epických písní.
Pánové z Darebandu na své nástroje hrát umí, dobře zvládnutý je i zpěv (poslechněte si například Valašské chodníčky). Přesto se budu vracet jen k některým písním alba. Dávám totiž přednost těm vážnějším, opěvujícím přírodu a staré zvyky (Makyta, Valašské chodníčky, Kobzáněk) před aktuálními sondami do života kapely a aktuálních Valachů. Tyto písně (např. titulní Ogaři pálijá a Husličky, obě mimochodem s narážkami na „Pražáky“ coby symbol Nevalachů) pobaví na první poslech, avšak jejich humor po několikerém poslechu vyčpí.
Pokud Johann Gottfried Herder – jak připomíná Jiří Plocek ve své knize Hudba středovýchodní Evropy – razil pojem „lidová píseň“ (Volkslied) pro hudební výtvor selského (tedy venkovského) lidu, můžeme za lidové považovat i skladby Jiřího „Dareby“ Václavíka. Jeho vnímání světa je i ve 21. století sympaticky staromilské, v dobrém slova smyslu „selské“. Když napíše „Pod Makytú / zahořely plameny / až sejdu do údolí / dám ti je k nohám / pro časy příští“, věříte mu to a přejete si, aby se tyto verše „pro časy příští“ uchovaly.
Rok vydání: 2008
Vydáno vlastním nákladem
Žánr: folk/world music
Celkový čas: 36:50