Clarinet Factory: Meadows (recenze CD)

Přesně před dvaceti lety doprovázelo České klarinetové kvarteto Janu Koubkovou na albu Tenerife blues. Koláž ze skladeb George Gershwina, Davea Brubecka, Stinga i samotných protagonistů na pomezí jazzu a experimentální hudby byla zajímavá a inspirativní, nicméně čtveřice klarinetistů měla od té doby možnost podniknout řadu cest za hudebními dobrodružstvími, a tím posouvat a zvýrazňovat vlastní hudební vývoj. Mnohé už před lety napověděla změna názvu – už ne „klarinetové kvarteto“ ve smyslu klasické hudby či mainstreamového jazzu, ale „factory“, továrna na výrobu něčeho nového. Z minulých projektů kapely tento přístup ztělesňuje výborné album Out Of Home, na němž klarinetisté (nikoli poprvé) spolupracují s Alanem Vitoušem a také s Lenkou Dusilovou, nebo pozoruhodný projekt nadžánrových skladeb a jejich remixů Work & Reworx. Naprosto přirozeným pokračováním pouti za větší hravostí a žánrovou šíří je novinka Meadows, která vyšla u belgického vydavatelství Homerecords.be.

Základní čtveřici, jejíž členové vedle klarinetů a zpěvu v jednotlivých skladbách výjimečně používají i další nástroje (klavír, djembe, tympány), na albu doplňují především tři hostující subjekty. Prvním z nich je dívčí folklorní soubor Grunik, který sice účinkuje jen ve třech skladbách, ale jeho vklad je naprosto zásadní. Posouvá totiž celek směrem k world music, aniž by tím jakkoli porušil integritu dosavadního směřování Clarinet Factory. Přitom v žádném ze tří případů nejde o Grunik s doprovodem klarinetů. Naopak, pánové mají stále hlavní slovo a se zpívajícími dívkami buď vedou hudební rozhovor (Lúky zelené), nebo je jen na chvíli vpustí pomyslné pódium a jejich hostování poté sami komentují (Gore). Mimochodem ve skladbě Jordan, v níž výsledný mix vokální složkou jen lehce naznačil a kterou dozdobila Anna Ficelová na lidovou píšťalu koncovku, jako by klarinety hrály „smyčcověji“, folklorněji. Zdánlivě proti nim pak stojí – nejen v této skladbě – bicí druhého zásadního hosta Dana Šoltise. Toho bohaté zkušenosti (nejen z kapely Vertigo) přímo předurčují k tomu, aby byl nejen důstojným nástupcem Alana Vitouše, ale aby spolupráci klarinety—bicí posunul do jiné roviny. Pokud jde o dělbu práce a stavbu skladby, je pozoruhodná kompozice Caravan, v níž se bubeník stává skutečně integrálním členem souboru. Třetím klíčovým hostujícím aktérem je pak Joe Acheson z britských Hidden Orchestra, který čtyři skladby zpestřil terénními zvuky. Přitom působivější než zpěv ptáků na samém konci alba (Dark Park) je kombinace „přírody“ s tanečním rytmem skladby Bolek i Lolek nebo kompozice Luda’s Dance, v níž navíc naplno vynikne melodická i rytmická hra základního kvarteta.

Několik náladotvorných textů Vojtěcha Nýdla na jinak převážně instrumentálním albu spíše dotváří celkovou atmosféru, než vypráví konkrétní příběhy. Posluchače znalého češtiny nasměruje k barevnému vnímání hudby (bílý sníh, červené vlčí máky, zelené lúky…), ostatním doplní k už tak pestré škále nástrojů další barvu zvukovou. Přitom už naznačená práce s nahrávkou sboru Grunik ukazuje, že hlasy jsou zde skutečně především dalším nástrojem, který výsledný mix někde zvýrazní, jinde potlačí. Pro představu takové práce s kontrasty doporučuji pozorný poslech dvojice skladeb Bílý sníh a Lúky zelené. Druhé z nich navíc dodává na působnosti výrazná basová linka (kontrabasový klarinet Jindřicha Pavliše) podpořená Šoltisovými perkusemi.

Síla alba Meadows spočívá v kombinaci ryze české (či moravské) inspirace, vlastního autorského vkladu skupiny a jejích hostů a přiznaných inspirací světovou hudbou (Hikari). Výsledkem je silná nahrávka, kterou rád doporučím svým přátelům v zahraničí jako ukázku nové a obecně srozumitelné hudby z Česka.

Vydavatel: Homerecords.be
Rok vydání: 2017
Žánr: world music / alternativa
Celkový čas: 50:33

http://www.clarinet-factory.cz/

Článek vznikl pro časopis UNI