Clarinet Factory: Out Of Home (recenze CD)

Oproti původnímu názvu České klarinetové kvarteto zní Clarinet Factory úderněji, mezinárodněji a především méně klasicky. Že skutečně nejde o těleso (pouze) vážné hudby, dokázali pánové klarinetisté v minulosti už několikrát, například v roce 1997 na společném jazzovém albu s Janou Koubkovou Tenerife. Někde na pomezí mezi jazzem a alternativou bylo v roce 2004 vydané album Echoes From Stone, které skupina natočila pod anglickým názvem Czech Clarinet Quartet. Významným mezníkem v dějinách originálního souboru bylo v roce 2008 album Eternal Seekers, natočené společně s Lenkou Dusilovou a pianistkou Beatou Hlavenkovou. A i když projekt Eternal Seekers s přestávkami stále funguje, Clarinet Factory kráčejí dál i samostatně, respektive s dalšími hosty. A tak se na novém albu Out Of Home po jejich boku objevuje bubeník Alan Vitouš a v roli hostů znovu Lenka Dusilová a také smyčcový Epoque Quartet.

Pokud bychom se spokojili s hrubou a nutně zjednodušenou žánrovou charakteristikou, opět bychom mohli album zařadit do škatulky „alternativní jazz“. To je však pro popis jeho rozmanitosti žalostně málo. Z jazzu se na album dostala především strhující energie (5 Steps) a práce s hlasem coby hudebním nástrojem. Z etnické hudby například Vitoušovy perkuse (Out Of Home). A z alternativy vkusné a přitom ne vždy zcela stravitelné míchání nejrůznějších dalších vlivů. Podle konkrétních přísad vznikají velmi různorodé skladby – viz klidnou francouzsky zpívanou L’Amour na straně jedné a třeba závěrečnou Dej mi vodu s šamanským bubnování, tanečním základem, didgeridoo a stivínovskou flétnou na straně druhé.

Základním vyjadřovacím prostředkem skupiny jsou samozřejmě klarinety, případně basklarinet a další dechové nástroje. Album Out Of Home je však pestré právě díky skládání hlasů – nejen dechových nástrojů, ale všech přítomných hostů. Důležitou roli hraje Lenka Dusilová, která si v písni Tango zazpívala romsky a v největším hitu alba Jedeš do Ameriky je její zpěv beze slov oporou pro úsporně deklamovaný projev Vojtěcha Nýdla.

Je paradox, že album postavené především na čistě melodických nástrojích může uchvátit prací s rytmem. Avšak spoluúčast Alana Vitouše je tak dobře zvládnutá, že na sebe strhává zaslouženou pozornost. Ovšem rytmus „vytvářejí“ svou hrou i klarinety – stačí se zaposlouchat do skladby Ozvěny z kamene. Celkový dojem z alba? Krása, i když místy náročná.

Rok vydání: 2010
Vydavatel: Supraphon
Žánr: alternativní jazz
Celkový čas: 56:41