Cermaque: Teorie dospělosti (recenze alba)

Cermaque: Teorie dospělosti (recenze alba)
30. června 2019 Recenze, Folk, Alternativní hudba Autor: Milan Tesař

Písničkář Jakub Čermák, který vystupuje pod přezdívkou Cermaque, se na svém aktuálním albu Teorie dospělosti dotýká velmi intimních témat. Kolekce syrových písní tak tvoří protiklad k politicky angažovanému předchozímu albu Neboj. Přečtěte si naši recenzi.

„Vylízat srdce do dna jako talíř, / kterýs rozbil na své vlastní svatbě, / a pak zkoušel střepy krví slepit,“ zpívá Jakub Cermaque Čermák v titulní písni svého alba Teorie dospělosti. I když i předchozí nahrávky deklamujícího básníka snesly přívlastek „osobní“, tentokrát jde o kolekci písní, z nichž osobní prožitek tryská jako krev z tepny. „Poslední dva roky patřily v mém životě k nejtěžším a to se samozřejmě promítlo do témat a nálady písní,“ říká Čermák. A i když jsem zaznamenal na Facebooku zprávu o „usměvavém, klidném a nekonfliktním rozvodu“, z písní je znát, že konec manželství s písničkářkou Iamme Candlewick byl pro Jakuba bolestný. „Teď se mám naučit podvádět tebe, / kterou jsem v náruči k oltáři přiváděl, / to vážně svůj slib takhle zjebem / sobě i Bohu na očích?“ snaží se autor vykřičet své bolesti v písni Tmou.

Recenzent se na jedné straně zdráhá pitvat v cizí bolesti, na druhou stranu zveřejněním se osobní příběh stává příběhem osobním a Cermaque sám věří, že vyslovením svých bolestí „může pomoci od smutku i někomu dalšímu“. Ještě důležitější však je, že zůstává v osobních bolestech stejně originálním a silným básníkem, jako jím byl při obžalobě dnešní společnosti v písních Imigranti, Ortely nebo Havlovy děti.

Album Teorie dospělosti, po hudební stránce taktéž velmi syrové (s minimem hostů, a přesto s výraznou rolí bicích; se zaměřením na hlas, který však Ondřej Ježek občas podbarví „divnými“ zvuky) však není deskou jednoho tématu. Vlastní je mu prolínání posvátných a silně erotických obrazů, stejně jako mísení poetického jazyka s vulgaritami, které ovšem Čermák jako vulgarity nepoužívá (Vlčí slina). Vedle vztahu muže a ženy (a nejde vždy jen o problematiku manželství a rozvodu) se albem prolíná i téma alkoholu, zvířeckosti v nás a obecně zla. Přes to všechno se v poslední písni – jak jsme ostatně u Čermáka zvyklí – objeví záblesk naděje: „I ten největší a nejkrásnější smutek pomine.“

Vydavatel: Indies Scope
Rok vydání: 2018
Žánr: folk
Celkový čas: 47:53

https://bandzone.cz/cermaque

Článek vznikl pro časopis UNI

NyníRanní magazín
Píseň: Kam ma cesty povedú? (2018); Interpret: Miškechová Mirka; Album: Miškechová Mirka: My Name Is Mirka, Not Miška
09:00Dopoledne s Proglasem
10:00Písně
10:15Stopy (TWR)
10:30Vonička lidových písní
11:00Zprávy Proglasu, počasí
11:05Katecheze pro školáky

Jazz Goes to Town 2020

Zveme do Hradce Králové na festival Jazz Goes to Town. wroblewski

Regiony

Regiony

Sólo pro ženský hlas 5

Pires_CartografadoDevět výjimečných zpěvaček v pořadu Slyšte, lidé!

Vývar Vandy Kavkové

kavkova_vyvarPoslechněte si rozhovor se zpěvačkou Vandou Kavkovou o jejím albu Vývar.

Partneři

Harmonie_logo_velke_web