Slyšte, lidé! – Vydavatelství Hevhetia v roce 2017

Pořad zahájíme skladbou polského souboru, který si říká Improvision Quartet. Tvoří jej klarinetista Szymon Klima, pianista Dominik Wania, na kontrabas hraje Adam Kowalewski a na bicí Przemesław Jarosz. Sólovým nástrojem je samozřejmě Klimův klarinet, ale důležité napětí vytváří především jeho souhra s bicími, případně s klavírem. Hudebníci si jako výchozí inspirační zdroj vzali polské lidové písně, které přepracovávali a na jejich půdorysu improvizovali.

Tommy Caggiani je italský bubeník, perkusista, skladatel a hudební terapeut. Skupinu Therion Project založil ve Španělsku a vedle něj ji tvoří kytarista Max Canalda, baskytarista Germán Ruiz-Alejos, klavírista Diego Belzunegui a saxofonista Guillem Ferrer. Slovo Therion, která má kapela v názvu, znamenalo ve staré řečtině bytost – napůl člověka, napůl zvíře, a šlo o symbol osobní přeměny. O takovou přeměnu se Caggiani jako muzikoterapeut snaží i svými skladbami. Peter Dobšinský z webu Jazz.sk o albu píše: „Skladby doslova dýchají pozitivní energií a svobodou. Kompozice jsou spojením všeho, co Caggiani považuje pro sebe za důležité. Album homogenně spojuje obrazy etnického světa s jazzovým jazykem a svobodou improvizace.“

Zpěvačka Linda Kovács z Maďarska vystudovala jazzový zpěv, kterému se také profesionálně věnuje – jako interpretka a také jako učitelka. V roce 2009 vydala své první album Teach Me Silence. Její aktuální CD Recycle vzniklo v Opus Jazz Clubu v Budapešti a zpěvačku na něm doprovázejí Márton Fenyvesi na kytaru a András Dés na perkuse. Nejde o čistě jazzovou nahrávku, ale o album s prvky ambientní a elektronické hudby. Ze sedmi skladeb na albu jsou pouze tři autorské – zbytek tvoří úpravy převzatého materiálu, a to především jazzových standardů, ale také jedné písně od skupiny Nirvana. „Je moc dobře, že se jazzmani uchylují k Nirvaně!“ konstatuje ve své recenzi český publicista Jan Hocek a chválí, jak „ze zdánlivě krotkého jazzového písničkářství trio vydoluje parádní free-jazzovou rozvolněnost i s hutným kytarovým sólem“.

Jacek Kochan je polský skladatel, aranžér, producent a bubeník, který spolupracoval s řadou osobností světového jazzu – například s Urim Cainem, Johnem Abercrombiem nebo Larsem Danielssonem. Své album Parentes natočil se skupinou MusiConspiracy, kterou vedle něj tvoří akordeonista Zbyszek Chojnacki, kytarista Fabrizio Brusca a na basu hraje Michal Kapczuk. Jak to bývá u autorských projektů bubeníků, Jacek Kochan nevystupuje do popředí jako sólista, ale jeho bicí a perkuse jsou pro zvuk nahrávky určující. Druhým pilířem, pokud jde o zvuk, je pak akordeonista Chojnacki, protože právě díky němu má kapela jedinečný zvuk.

Wicked Heads je název čtyřčlenné skupiny z Krakova, která letos na labelu Hevhetia vydala své první album Superheroes. Obsahuje písně ve stylu, kterému si říká americana – to znamená směs blues, folku, rocku nebo country. Hudbu skládá Jacek Biliński, který v kapele hraje na kytary, texty písně zpěvačka a pianistka Kasia Miernik. Dalšími členy jsou basista Mariusz Wróblewski a bubeník Wojtek Siatkiewicz.

Grzegorz Karnas je jeden z předních polských jazzových interpretů. V letech 2006 a 2007 získal ocenění Grand Prix na pěveckých soutěžích v Bruselu a ve Francii. Peter Dobšinský o něm ve své recenzi píše: „Výjimečnost jeho experimentálního projevu, kombinace více žánru a smysl pro improvizaci z něj dělá jedinečný pěvecký element na evropské scéně.“ Své sedmé album Power Kiss Grzegorz Karnas natočil během svého turné v Číně v roce 2016. „Jeho vokalizovaný projev je velmi originální a nečerpá jen z jazzové tradice scatu,“ píše se dále v recenzi. Z koncertního alba Grzegorze Karnase si pustíme skladbu Sinusoid.

Kvarteto Babokalyps je – jak píše Pavel Víšek v recenzi pro časopis Rock & All – „bokovka tří členů artrockových Fairy Tale“. Skupinu tvoří zpěvačka Barbora Koláriková, pianistka Lucia Petáková, bubeník Ľubomír Pavelka a kytarista Peter Kravec, který je zároveň producentem alba Veľký voz. Pavel Víšek píše: „Písničkářství Babokalypsy na poemzí rocku, popu a ambientu je stejně nenápadné jako silné.“

Slovenský skladatel a kytarista David Kollar kdysi začínal jako jazzový a jazzrockový kytarista, ale velmi rychle přesáhl hranice své rodné země i jazzu a dnes se jako experimentální kytarista-vizionář potkává se špičkovými světovými hráči napříč žánry. Na nahrávky jeho mezinárodních projektů vycházejí nadšené recenze v zahraničním tisku a nedávná spolupráce s britským hudebníkem Stevenem Wilsonem je jen jednou z mnoha zajímavých tohoto slovenského hráče. Album Notes From The Underground je jeho první sólové CD po čtyřech letech. Kollar, který je jako kytarista – minimálně ve středoevropském kontextu – výrazný originál, se tentokrát rozhodl s kytarami pracovat jen minimálně. Základem pro jeho nové skladby byla práce s modulárními syntezátory, a to často práce s prvkem náhody. Hudebník popisuje, že někdy ani nevěděl, k čemu určité tlačítko slouží, ale pracoval s ním, a tak vytvářel novou hudbu. Teprve do prakticky hotových ambientních skladeb dohrával kytary a požádal svého kolegu ze skupin The Blessed Beat a KoMaRa Paola Ranieriho, aby do nich nahrál trubku.