Slyšte, lidé! – Příběhy beze slov 4

Pořad zahájíme ukázkou ze sólového alba Póla Brennana, známého z irské skupiny Clannad. Jeho sestrou je mimochodem známá zpěvačka Enya, další sestra Moya Brennan zpívá s Clannad a také vydala několik sólových, křesťansky zaměřených alb. Brennanova sólová novinka se jmenuje The Irish Revolution a původně šlo o hudbu ke stejnojmennému dokumentárnímu seriálu. Brennan prostřednictvím hudby zkoumá jedno důležité, a přitom bouřlivé období irské historie – revoluci a válku za nezávislost. V tomto případě hudba tedy skutečně vypráví příběh, a to příběh o jedné malé zemi a o zrodu její samostatnosti. Pól Brennan na albu hraje na klávesy a také na irské píšťaly whistle a flétny. Mezi několika doprovodnými hudebníky je i jeho sestra Moya s harfou.

Na počátku mezinárodní skupiny 3’Ain z Belgie byla spolupráce trumpetisty Yamena Martiniho, který pochází ze Sýrie, a belgického akordeonisty Pieta Marise. V roce 2016 společně pracovali na hudbě pro divadlo a o tři roky později do projektu přizvali Ottu Kinta, který hraje na kontrabas. Scházejí se v belgickém přístavním městě Ostende a tamní obchodní ruch je prý také inspiroval k některým skladbám. Jejich tvorba má blízko k jazzu, ale také k hudbě Blízkého východu a dalších oblastí světa. Ještě vysvětlení k názvu kapely – ten je založen na hříčce s jednou velmi obtížně vyslovitelnou arabskou samohláskou. Ta se někdy přepisuje jako „trojka“, což ovšem zároveň koresponduje s tříčlenným obsazením kapely. Další přepis této hlásky je pak „apostrof plus ain“. Odtud [trí ajn].

Jason Doll-Steinberg je britský kytarista, který vystupuje také jako písničkář pod jménem Jake Aaron. Žánrově se pohybuje mezi akustickým jazzem, folkem a klasickou hudbou a letos vydal nové album s názvem Always Seeking. My však v pořadu sáhneme po jeho předchozím singlu, který obsahuje skladbu Elvis Has Left The Building ve dvou verzích – jedna je s trubkou, druhá s druhou kytarou.

Hijaz je belgická etno-jazzová skupina, která si na své nejnovější album přizvala hráče na dvoje housle a violoncello. Proto se album také jmenuje Hijaz + Strings. Tématem nahrávky jsou aktuální globální změny způsobené pandemií a také klimatickou krizí, tedy silný příběh, týkající se celého našeho světa.

Hance Marchal se narodil a vyrůstal v Amsterdamu a od dětství se zajímal o hudbu. Už v sedmi letech začal hrát na Panovu flétnu a u tohoto nástroje také zůstal. Před čtyřmi lety začal psát autorské skladby ve stylu, který sám nazval „elektro ambient“. Jde o spojení právě tónů Panovy flétny s elektronickou a ambientní hudbou. V tomto případě jde tedy spíše o vyjádření nálad než příběhů, ale možná je to i jinak… Své první album Ancient Voices Hance Marchal dokončil v loňském roce a vydal je u americké společnosti X Dot 25 Music.

Album Unheard Landscapes, Neslyšené krajiny, natočil je finský hudebník Mikko H. Haapoja, který zde propojuje zvuk tradiční smyčcové lyry jouhikko s ambientem. Hudebník, který je jinak známý spoluprací s rapperem a textařem Iljou Lehtinenem v projektu Haapoja & Illmari Kollektiivi, o své sólové novince hovoří jako o „úplně prvním ambientním albu na světě hraném na basové jouhikko“. Vedle basového a „běžného“ jouhikka na albu hraje na violoncello a na další tradiční finský nástroj kantele a vedle toho používá syntezátory a nejrůznější elektroniku. Plnohodnotným vyjadřovacím prvkem jsou ale také nahrávky, které nashromáždil ze svých cest po světě. Album začíná zvuky ptáků u řeky Nigeru a dále obsahuje přírodní zvukové kulisy například z Peru a Mali nebo ruchy z Tokia, Helsinek a New Yorku.

Belgická skupina Snaarmaarwaar vydala album s názvem Lys. Složení je jednoduché – kytara, mandola a mandolína. A jak hovoří vydavatel, který je současně členem kapely, nové album Lys „vypráví příběh o cestách, které tito tři hudebníci prošli se svou hudbou“. Tyto cesty se klikatí stejně jako řeka na hranicích mezi Belgií a Francií. Trio se při nahrávání vrátilo ke kořenům akustické hudby – nejen volbou repertoáru, ale třeba i tím, že nahrávalo kolem jednoho mikrofonu živě.

Na samém začátku roku 2023 vyšlo album Shapes of Silence, Tvary ticha, skupiny Aleph Quintet z Bruselu. Tu tvoří hráč na arabskou loutnu Akram ben Romdhane, houslista Marvin Burlas, pianista Wajdi Riahi, na kontrabas hraje Théo Zipper a na bicí Maxime Aznar. Jejich styl můžeme popsat jako směs evropské klasické a arabské hudby s jazzem a rockem. Skupina se pojmenovala podle prvního písmene hebrejské abecedy a vznikla vlastně spojením jazzového klavírního tria a dvou melodických nástrojů, arabské loutny a houslí.

Source je název nového alba anglického akordeonisty Jamese Kerryho. Album jako celek odráží Kerryho vztah k anglické hudební tradici. Obsahuje směs lidových melodií a autorských skladeb, které jsou ovšem ostrovním folklorem inspirované. James Kerry na albu hraje na melodeon, což je druh diatonického knoflíkového akordeonu. Doprovázejí jej James Delarre na housle, violu a mandolínu, Tom Kitching na housle a mandolínu a Danny Tonks na kytaru.

Za zkratkou T.E.L.D. se skrývá společná nahrávka čtyř skvělých instrumentalistů – tureckého houslisty Efe Turumtaye, maďarského hráče na perkuse Andráse Dése, tureckého kytaristy Cenka Erdogana a českého kontrabasisty Tomáše Lišky. Nahrávalo se v Istanbulu, a jak Tomáš Liška řekl v rozhovoru pro naše rádio, pro něj to například byla první sestava, ve které doprovázel hráče na bezpražcovou kytaru.