Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Francie 2026

Jako první se nám představí zpěvák a hudebník Manuel Bienvenu s ukázkou ze svého aktuálního alba Oh Do We. Natočil je se svými dlouholetými spolupracovníky, jako jsou bubeníci Jean-Michel Pirès a Thierry Chompré nebo kontrabasista Théo Girard. Album navazuje na pět let starou kolekci Glo a na předchozí disk Ananuma, a uzavírá tak volnou trilogii nahrávek, které vycházely vždy po pěti letech. Zatímco dříve Bienvenu kladl důraz na precizní hudební řemeslo, tentokrát se představuje jako hudební impresionista, který z rozmanitých zvuků, barev a světelných odlesků vytváří jedinečný hudební obraz. Název alba Oh Do We funguje jako otevřená otázka bez otazníku. Odkazuje k anglické kultuře, v níž se prolínají humor, poezie, ironie a lyrika.

Pix’elles Rhapsody je název aktuálního alba francouzského skladatele Kadosche, souboru Quark Sinfonietta a jejich hostů. Autor na albu propojuje různé vlivy mimo západní hudební tradici. Nahrávka čerpá z balkánských nepravidelných rytmů, ze staré hudby, z jazzových riffů, z indických beatů a z barevnosti brazilské hudby. Zásadní pro Philippa Kadosche je, aby text nezastínil hudbu ani naopak. V jeho tvorbě tak nejde o konkrétní význam slov, ale o jejich zvuk, intonaci a schopnost nést emoce i kulturní paměť. Svou tvorbu Kadosch spojuje s hlubokým zájmem o mizející jazyky. Fascinuje ho jejich zánik, příběhy komunit, které jimi hovoří, i otázka, jak je skrze hudbu uchovat. Dokonce na základě vlastního lingvistického výzkumu vytváří nové zvukové systémy inspirované existujícími jazyky a písmy. Tyto jazyky nenesou původní význam, ale stávají se prostředkem hudebního sdělení.

Následovat bude další mezinárodní spolupráce, duo, které tvoří francouzská klarinetistka a zpěvačka Gaëlle Bagot a ekvádorský pianista Juan Manuel Nieto. Seznámili se v Paříži v roce 2017 při studiu na programu Jazz, improvizovaná a tradiční hudba. Mezi jejich pedagogy tehdy byli například flétnista Magic Malik nebo violoncellista Vincent Ségal. Podle jejich vzoru začali Gaëlle a Juan Manuel tvořit vlastní hudbu. Od roku 2021 vystupují na francouzských festivalech a v pařížských klubech. Jejich album Jardin d’ailleurs obsahuje intimní a poetickou hudbu na pomezí jazzu, world music a šansonu s použitím improvizace, exotických rytmů a melodického zpěvu.

Slovo Touki znamená v západoafrické wolofštině „cesta“. Hudební projekt Touki vznikl jako spolupráce mezi senegalským hudebníkem a skladatelem Amadou Diagnem a ve Francii usazeným kytaristou s americkými kořeny Corym Seznekem. Diagne pochází z kasty griotů, tradičních vypravěčů, hudebníků a ceremoniářů. Seznek má bohaté zkušenosti nejen se západoafrickou, ale také s etiopskou hudbou, protože v Etiopii tři roky žil. Tématem jejich alba Plastic Man je klimatická změna, ekologický aktivismus, ale také duchovní život člověka. Umělci čerpají ze západoafrických bajek, z osobních příběhů i ze sociálních a politických výzev, kterým čelí jak rozvojové, tak západní země. Jejich písně tedy kladou ekologické, duchovní i politické otázky.

Hudba francouzské skupiny Tribeqa čerpá také z bohatství afrických rytmů – v sestavě má vedle kytary a bicích také balafon, tradiční africký nástroj podobný xylofonu. Čtvrté album skupiny se jmenuje Sumu a vyšlo v listopadu 2025. Jeho název znamená v západoafrickém jazyce dioula shromáždění nebo setkání, což odráží koncept alba jako společného prostoru různých hudebních vlivů. Jednotlivé skladby na albu mají témata rodiny, oslav nebo inspirace místy, která členům kapely utkvěla při cestách po Západní Africe.
 
Skupina The Bongo Hop na svém novém albu La Pata Coja čerpá z hudby Latinské Ameriky. Album pojednává docela obyčejně o lidech a jejich životních příbězích, o cestách a setkávání. Instrumentace je bohatá a živá – od dechových nástrojů po perkuse a kytary, s řadou hudebních hostů. Úvodní skladba alba Mi Olla je láskyplnou oslavou Kolumbie, ale zároveň nastiňuje historii této země plnou konfliktů. Za projektem The Bongo Hop stojí francouzský trumpetista Etienn Sevet.

Kan Ya Makan znamená v arabštině „bylo nebylo“. Album tohoto jména je koncipováno jako osobní sbírka příběhů zpěvačky a violoncellistky Nesrine, která propojuje své alžírské kořeny s životem v Paříži. Rodilá Francouzka s alžírskými geny zpívá na albu ve třech jazycích – arabsky, francouzsky a anglicky – a v jednotlivých písních často pracuje i se dvěma jazyky současně, což podtrhuje její identitu „hudební světoobčanky“. Album je hluboce autobiografické. Zpěvačka reflektuje vlastní život od dětství po současnost včetně mezilidských vztahů.

Základ skupiny Boclé Brothers tvoří dva francouzští bratři – Gildas Boclé, který hraje na kontrabas, a Jean-Baptiste Boclé, původně bubeník, který nyní hraje také na vibrafon, varhany a klavír. Nové album A Long Time Coming natáčeli v newyorském studiu Sound on Sound a jako důležitý host na něm hraje americký saxofonista Donny McCaslin, někdejší spoluhráč Davida Bowieho. Oba bratři Bocléovi pocházejí z Bretaně, ale studovali na Berklee College of Music v Bostonu. Skupina Boclé Brothers sice hraje jazz, ale dlouhodobě do něj zapojuje také irské dudy. Na ně hraje Loïc Bléjean a jako host také Davy Spillane, mistr tohoto nástroje.

Různé korsické vokální styly představuje na svém albu Grilli skupina L’Alba. I když je album především vokální, výraznou roli na ní hrají i akustické nástroje jako arabská loutna, housle a kytary. Pokud jde o zpěv, slyšíme na albu nářky i ukolébavky, sólový zpěv a cappella i polyfonii. Posluchač při poslechu objevuje bohaté tradice ostrova i vlivy řecké a španělské hudby a gregoriánského chorálu, které se do korsického zvuku přirozeně promítají.

Jako další nám bude hrát francouzský trumpetista Daoud se svou kapelou, kterou dále tvoří Silvan Strauss, který hraje na bicí, Louis Navarro na kontrabas, Leo Colman na syntezátory, klavír a elektrické klávesy, Jules Minck na syntezátory, baskytaru a elektrickou kytaru, Quentin Braine na perkuse a Kuz na klávesy. Trumpetista Daoud na svém novém albu OK zkoumá témata jako selhání, ztráta, opakování a předstírání, že je vše v pořádku. Hlavním tématem je pak přijetí věcí, které nelze změnit. Základ alba vznikl živě ve studiu, následně probíhaly úpravy nahrávky včetně dodatečných vstupů některých hudebních hostů. Daoud má za sebou studium klasické hudby a jazzu, které však přerušoval cestami po Evropě a Spojených státech a různými pracovními zkušenostmi. Později se k hudbě opět vrátil vlastní cestou. Věnuje se také produkci a zvukové režii.

Jako dalšího budeme poslouchat akordeonistu Vincenta Peiraniho z jeho nového alba Living Being IV – Time Reflections. Album lze chápat jako Peiraniho dosud nejpřesnější hudební autoportrét – středem je vícedílná suita Time Reflections, architektonicky velmi přesně vystavěná. Doplněna je o pomyslné dialogy s minulostí i současností, například v propojení renesanční polyfonie a moderního jazzu. Široký záběr Vincenta Peiraniho nutí spoluhráče k maximální flexibilitě – od rytmů reggae  přes balkánské melodie až po osobité reinterpretace popu a rocku. Jednotlivé skladby rozvíjejí silnou vyprávěcí linku, která se táhne celým albem. Peirani byl v roce 2024 rezidenčním umělcem festivalu Maraton hudby Brno, kde se představil se třemi různými projekty.

Balabeatz je čtvrté album kapely Kanazoé Orchestra, jejíž členové pocházejí zčásti z Francie, zčásti z Burkiny Faso. Poznávacím znamením kapely jsou intenzivní africké rytmy a silný groove, který se hodí jak k tanci, tak k poslechu. Konkrétně kapela mísí tradiční zvuky a rytmy Burkiny Faso s vlivy současné taneční produkce z Nigérie nebo Jižní Afriky.