Slyšte, lidé!: Gregory Porter a ostatní jazzoví zpěváci

Gregory Porter sice vydal teprve dvě sólová alba, ale s oběma byl nominován na cenu Grammy. Na otázku, proč své první sólové album vydal až ve svých téměř 40 letech, Porter odpovídá: „Chtěl jsem vydat album dříve, ale nenaskytla se mi k tomu ideální příležitost. Hudbu musíte nejprve napsat, potom nahrát, propagovat, potřebujete k tomu hodně peněz a vůbec celé je to komplikovaný proces. Čekal jsem tedy na tu správnou chvíli, a ta se naskytla možná trochu pozdě, ale já věřím, že to byl pro mne ideální čas. Nyní jsem totiž spokojený sám se sebou jako s člověkem, zpěvákem, skladatelem. Dělám to, co dělám. Na nic si nehraju, jsem sám sebou. Nejsem uměle vyprodukovanou hvězdou, nekalkuluji, nečekám na příští úspěch. Nesnažím se být nejlepší, chci být jen sám sebe. Velký je ten, kdo je jedinečný. A já se snažím najít svou vlastní hudební cestu.“

Bobby McFerrin je obrovským vzorem už pro několikátou generaci hudebníků, a to i u nás. Opakovaně vystoupil na českých pódiích, sólově i s různými skupinami. Co je však důležité, jako jeden z mála opravdu umí udělat zábavné a silné představení pouze se svým hlasem. Po brněnském koncertě v roce 2011 psal v časopisu Rock & pop Petr Jediný Novotný: „Tenhle pán s šedivými dredy v obyčejných džínech a obnošeném tričku nemá kolem sebe ani polonahé tanečnice, ani špičkové pódiové spoluhráče, ani dekorace, ani vizuální efekty, a hlavně – ani repertoár, protože McFerrin nepůl improvizuje a napůl vytahuje z kapsy skladby, které se mu v té které chvíli hodí. Má jen své tělo a svůj hlas.“

Zatímco McFerrin, ročník 1950, se věnuje čistému zpěvu bez hudebních nástrojů, o sedm let starší George Benson je kytarista a zpěvák. Ve hře na kytaru bývá dokonce řazen k nejlepším hudebníkům dneška. Zároveň však už jako čtyřletý vyhrál pěveckou soutěž a svůj první singl v žánru rhythm&blues natočil jako desetiletý kluk. Benson je desetinásobným držitelem Grammy, a to jak za čistě instrumentální hudbu, tak za svůj pěvecký projev.  

Tony Bennett je ročník 1926 a patří tedy k nejstarší generaci dosud aktivních interpretů. Má italské kořeny – jeho původní příjmení zní Benedetto – a do povědomí se poprvé dostal na počátku 50. let. Vedle jazzu se věnuje nebo věnoval také střednímu proudu populární hudby a muzikálovým melodiím a jako interpret standardů má ve světě jen málo konkurentů. Nasbíral 16 cen Grammy a do pozdního věku si uchval lásku ke swingu a naopak nikdy neměl blízko k rokenrolu a dalším modernějším stylům.  

Zástupcem relativně mladší swingové generace je Harry Conick jr., ročník 1967, jeden ze 60 amerických hudebníků, jejichž alba se v historii nejlépe prodávala. Jeho CD When My Heart Finds Christmas z roku 1993 je dokonce nejprodávanější vánoční deskou na americkém trhu. Connick vyhrál tři Grammy a známý je také jako herec, u nás známý například z filmu P. S. Miluji tě. Pokud jde o hudbu, které se Connick věnuje, je samozřejmě otázka, zda je to ještě jazz, nebo spíše skvěle zvládnutý střední proud. Ale tento problém máme u Tonyho Bennetta a dalších swingových umělců také.  

Další důležitý jazzový zpěvák se jmenuje Kurt Elling. V roce 2000 publicista Ondřej Konrád psal, že „na každé další album Kurta Ellinga, podle mnohých nejvýraznějšího a nejmodernějšího vokalisty posledních let, čeká jazzová obec vždy netrpělivě“. Elling se v roce 2009 dočkal po osmi nominacích své první ceny Grammy, a to za koncertní album Dedicated To You. V repertoáru má standardy a melodie žijících nebo nedávno zesnulých jazzmanů, ale také skladby od skupin King Crimson, Earth, Wind & Fire, Stevieho Wondera, Milese Davise a Beatles.  

Na závěr pořadu nám bude zpívat Al Jarreau, sedminásobný držitel Grammy, rodák z Wisconsinu a další z technicky dokonalých umělců, kteří zvládnou zpívat jazz, rhythm&blues, tradiční pop i zpěv acappella.