Ľubomír Gašpar: Hodně mých nápadů vzniklo za volantem

Rozhovor s cimbalistou Ľubomírem Gašparem

Věnujete se jazzu i lidové hudbě. Kde se cítíte víc svobodný?

Ve folkloru mě limituje více mantinelů, kterých se člověk musí držet. Máte jasně daný harmonický základ, v rámci folkloru je třeba dodržovat i některé stylové zákonitosti a to všechno nás nějakým způsobem omezuje. Záleží mimo jiné na regionu, ze kterého píseň pochází, nebo na tom, jak se v které době hrávala. Když se člověk seznámí s jazzem a pak má hrát folklor, může se cítit limitovaný. Potom je dobré si to pro sebe oddělit. Když jdu hrát folklor, cítím se příjemně. Ale vedle toho jsem si našel svou vlastní cestu, což je tento můj Cimbal Project. Tam se cítím opravdu svobodný.

Projevuje se to třeba i v tom, že byste používal nějaké méně obvyklé hráčské techniky?

Určitě ano. Některé jsou z klasické hudby jako například technika pizzicato, flažolety, hra se třemi paličkami. Stále hledám nové techniky a hlavně zvukové škály, které cimbál nabízí. Nyní pracuji na technice slap, která se jinak využívá hlavně u baskytary.

Cimbál může hrát melodii, ale způsobem hry je to vlastně bicí nástroj. Jak důležitý je pro vás u skladeb rytmus?

Protože je cimbál rytmicko-melodický nástroj, je pro mne rytmus jedním z nejdůležitějších elementů v hudbě, samozřejmě vedle melodie a harmonie.

Vaše album The Point of View obsahuje lidové písně i autorské kompozice. Jak náročná byla jeho dramaturgie?

Když jsme měli CD natáčet, měli jsme hotových pouze osm skladeb, takže nebylo náročné rozhodnout, co na albu bude. Zařadili jsme tam všechno, co jsme uměli. Na pořadí jsme se pak dohodli společně. A samozřejmě v jiném pořadí skladby hrajeme na koncertech a v jiném pořadí jsou na CD.

Jakým způsobem skládáte? Sedíte u cimbálu? Nebo si nahráváte nápady do mobilu?

Je to různé. Někdy sedím za klavírem, jindy za cimbálem nebo stojím u kontrabasu. Ale musím přiznat, že hodně nápadů vzniklo za volantem. V takových momentech rychle sahám po telefonu a nápad si nahrávám, protože jinak bych jej za minutu zapomněl.

(Celý rozhovor vyjde v časopisu Harmonie)