Jelena Popržan: Neomezuji se žánrem ani jazykem

Srbská hudebnice Jelena Popržan v rozhovoru mluvila o své mnohovrstevnaté identitě a hudební cestě. Narodila se ještě v Jugoslávii, vyrůstala ve multikulturní Vojvodině a později odešla studovat klasickou hudbu do Vídně, kde dnes žije už více než polovinu života. Zdůrazňuje, že ji odjakživa přitahovaly různé hudební styly a že se nakonec rozhodla neomezovat se jedním žánrem ani jazykem. Zpívá anglicky, německy, srbsky, ale také v dalších jazycích, jejichž texty si pečlivě nechává překládat, protože je pro ni důležité rozumět obsahu písní a zpívat jen texty, které mají hloubku. 

Velká část rozhovoru se věnovala jejímu originálnímu sólovému projektu, ve kterém kombinuje violu, looper, efektové krabičky a různé experimentální zvukové postupy. Vysvětlovala, že její pětistrunná viola má rozšířený rozsah až do violoncellových poloh a že díky oktáveru dokáže vytvářet i basové frekvence, takže na pódiu zní téměř jako celá kapela. Přestože používá moderní technologie, nevnímá svůj projekt jen jako experiment – je pro ni zároveň příjemnou protiváhou ke kolektivním projektům, protože při sólovém hraní nemusí řešit kompromisy a organizační záležitosti spojené se spoluprací s dalšími hudebníky.

V závěru pořadu představila Jelena Popržan také své neobvyklé zvukové experimenty a netradiční nástroje. Ukázala například speciální vycházkovou hůl fungující jako jedn strunný nástroj, který využívá lidskou ústní dutinu jako rezonátor. Další ukázka pracovala se snímačem přiloženým na krk, díky němuž bylo možné zesílit a zkreslit hlas „zevnitř těla“. Popržan zdůraznila, že si neosobuje roli vynálezkyně – podle ní už bylo všechno objeveno dříve, ale originalita spočívá v tom, jak člověk existující prostředky kombinuje a používá. Rozhovor zakončila tradičněji laděnou písní Epitaph od americké autorky Oly Belle Reed, kterou označila za jednu z nejkrásnějších skladeb, jaké kdy slyšela.