David Helbock: Into The Mystic (recenze CD)

Mladý rakouský klavírista David Helbock (* 1984) je ověnčen cenami z významné soutěže v sólové hře na piano ve švýcarském Montreux z let 2007 a 2010. Čerpá na jedné straně z jazzu a z vážné hudby, ale na druhou stranu využívá i prvků rocku, avantgardy nebo elektronické hudby. Z jeho dosavadních projektů stojí za pozornost úctyhodná série 365 skladeb z roku 2009 Personal Realbook. Tehdy pětadvacetiletý umělec komponoval každý den novou skladbu a výsledek pak publikoval ve formě více než 600stránkové knihy s notami.

Po formální i obsahové stránce je velmi zajímavé i Helbockovo nové triové album Into The Mystic. Pianista je natočil v neobvyklé sestavě, v níž jej a bubeníka (Reinhold Schmölzer) namísto obvyklého kontrabasisty doplňuje hráč na basové ukulele Raphael Preuschl. Tuzemskému publiku není tato forma úplně neznámá. Už v roce 2013 se Helbock v tomto triu (pouze s jiným bubeníkem) představil v českých klubech. Stejně jako zvuk kapely je však pro celkový dojem z alba důležitý i jeho tematický koncept. Into The Mystic není v tomto případě pouze název jedné z pianistových skladeb – mimochodem nejdelší na CD –, ale je to shrnutí tématu celého díla. Helbock se totiž pokusil pojmout v kostce světové dějiny mystiky – od řecké mytologie (Eros) přes nástup křesťanství (ano, Jonesova A Child Is Born sice není primárně vánoční melodie, ale bývá za ni považována) a středověkou perskou poezii až po současný fenomén Hvězdných válek. Do konceptu Helbockovi vedle vlastních kompozic zapadá nejen filmová hudba Johna Williamse (témata ze Star Wars prostupují celým albem) nebo standard Thada Jonese, ale i úryvek z díla mystika západní klasické hudby Ludwiga van Beeethovena.

Třebaže je Into The Mystic nahrávka celého tria a Preuschlovo basukulele dodává celku lehce exotickou barvu (člověk by hovořil o „mystickém zabarvení“, kdyby to právě ve spojení s ukulele neznělo legračně), klíčovým hráčem je po celou dobu Helbock. Suverénně se pohybuje ve výškách i v basových tónech (The Soul), hraje rytmicky (Mother Earth, Masks) i rozjímavě (Spiritual Monk). Preuschl ve své vlastní skladbě Louverture v úvodu „udá tón“, aby následně přepustil prostor celému triu. Album se vyznačuje spíše střídáním kratších celků – nejdelší titulní kompozice má stopáž šest a půl minuty.

Pro posluchače, který nepotřebuje skladby analyzovat a hledat, co perského ukryl autor do skladby The Soul nebo zda v Erotovi vystupuje na povrch více fascinace starým Řeckem, či erotikou, bude asi nejzajímavějším momentem alba střídání Helbockových nových kompozic s důvěrně známými melodiemi z filmové série. Hned první dvouminutový úryvek z Hvězdných válek lze totiž poznat od prvního akordu. Pocit až mystické jistoty a důvěrnosti pak přináší i Jonesova skladba A Child Is Born, notoricky známá, ale v tomto případě opět jasně Helbockova – výrazná hra obou rukou u samých okrajů klaviatury a důraz na zdobnost koresponduje s jeho autorským rukopisem.

Vydavatel: ACT
Rok vydání: 2016
Žánr: jazz
Celkový čas: 57:02

www.davidhelbock.com

Článek vznikl pro časopis UNI