Apeŀles Carod: Při skládání mám v hlavě přírodní scenérie

Rozhovor s katalánským houslistou Apeŀlesem Carodem

Hrajete instrumentální hudbu. Představujete si při komponování nějaké příběhy nebo obrazy?

Ano, když komponuji, často mívám v hlavně obrázky jako například fotografie nebo malby. Většinou si představuji přírodní scenérie nebo jiné přírodní motivy. A ty mě při hraní svým způsobem inspirují. Když se podíváte na obal mého alba, uvidíte tam přesně takovou krajinu, která mě inspiruje. Je to místo, které mám velmi rád, jedno z mých nejoblíbenějších. Když tedy hraji, představuji si něco podobného.    

Kdybyste měl svou tvorbu přirovnat k některému výtvarnému období, k jakým obrazům by vaše skladby měly blízko?

Musím říct, že mám rád impresionistické malíře a rozmazané krajiny, které malují. Takže vlastně ano, pokud mám hovořit o výtvarném umění, podobné obrazy jsou asi přesně to, co se mi při hraní honí hlavou nejčastěji.       

Album jste nahrál se svým kvartetem. Vzniklo pouze pro nahrání alba, nebo půjde o stabilní sestavu?

Naše kapela je teprve na začátku, máme za sebou teprve první koncert. Doufám, že nám to v tomto obsazení vydrží, ale zároveň dobře vím, že muzikanti se v jazzových kapelách často střídají, že je možné pracovat s různými rytmickými sekcemi a že i já jako hudebník spolupracuji s různými kapelami. Takže uvidíme. Doufám, že mí spoluhráči se mnou zůstanou.    

Jak a kdy jste se se svými spoluhráči seznámil?

Kromě pianisty Maxe oba ostatní, tedy bubeník Josep a kontrabasista Manel, se mnou studovali na katalánské hudební akademii ESMUC. Přátelíme se už mnoho let a hráli jsme spolu i v jiných kapelách. Měli jsme také trio ve složení bicí, basa a já. A pianistu Maxe také znám už několik let. Takže se vlastně všichni dobře známe.    

V minulosti jste hrál v sestavě bez harmonického nástroje, na novém albu zní klavír. V čem je pro vás rozdíl hrát s pianem a bez něj?

V minulosti jsem měl různé kapely, se kterými jsem hrál svou autorskou hudbu, ale s žádnou z nich se mi nepodařilo nahrát album. V určité době jsem hrál s klavírem a jindy jsem měl období, kdy jsme hráli bez harmonického nástroje a já jsem si užíval ten prostor, který mi to jako sólistovi nabízelo. Jenže když jsem nyní chtěl natočit album, počítal jsem s klavírem jako s nástrojem, který má v kapele ústřední postavení a který může ve skladbách plnit různé role. Protože se ale jedná o mou autorskou hudbu, chtěl jsem mít nad tím, co klavír v základních tématech hraje, určitou kontrolu. Chtěl jsem, aby pianista interpretoval skutečně to, co jsem napsal, protože jazzoví hudebníci mají svobodu a někdy hrají prostě to, co chtějí. Já nejsem příliš náruživý sólista, mám v hudbě rád prostor a rád jej také přenechávám ostatním. Jenže klavír může být v kapele velmi dominantním nástrojem. A tak sice mám ve své kapele klavír, ale mám nad ním do určité míry kontrolu.