Andrzej Serafin – stroj, který hraje a doprovází

Andrzej Serafin – stroj, který hraje a doprovází
20. září 2018 Jazz, Aktuality, Blues Autor: Milan Tesař

Andrzej Serafin je polský hráč na vibrafon, kterého můžete znát například ze skupiny Los Agentos. V pořadu Jak se vám líbí nám představil své aktuální sólové album Vibes. Hovořil o tom, jak jej inspirují sny nebo hudba Bély Bartóka. Prozradil, jestli je pro něj náročnější hra na vibrafon, nebo klávesové nástroje. A hovořil také o svém připravovaném projektu, ve kterém chce propojit klasickou polskou literaturu a blues. Poslouchejte v archivu a část rozhovoru si můžete také přečíst.

Rozhovor s polským vibrafonistou Andrzejem Serafinem

Andrzeji, jsi sice především vibrafonista, ale na albu Vibes v některých skladbách hraješ na klávesy. Proč?

Jsem sice vibrafonista, ale hraju také na klávesové nástroje. A když skládám, pracuji raději s klávesami. Vibrafon a klávesové nástroje jsou podle mě prakticky totéž, nerozlišuji to. Do některých skladeb se mi vibrafon prostě nehodil, a tak jsem tam zahrál na klávesy. A v jedné skladbě nehraji vůbec, sólo na kytaru tam má Staszek Grela.

Co je náročnější – hrát na vibrafon, nebo na klávesy?

Hra na vibrafon je o něco náročnější, protože při ní nemáte bezprostřední kontakt s nástrojem. Při každém úderu trvá zlomek sekundy, než se ozve zvuk. Na klávesové nástroje nebo na kytaru se hraje příjemněji, protože zvuk slyšíte okamžitě. Vibrafon je méně komfortní právě proto, že tam chybí ten fyzický kontakt. Naopak jeho velkou výhodou je pěkná barva, jaké se vám nepodaří dosáhnout na žádných klávesách. Když tedy ve svých skladbách používám vibrafon, vždy mi jde právě o tu konkrétní barvu. Ani v případě dalších nástrojů nepřemýšlím například o rytmické sekci a podobně. Opět je pro mne hlavním kritériem barva.

Jaký je pro tebe rozdíl mezi sólovým projektem a hraním se skupinou Los Agentos?

Ve skupině Los Agentos jsem tím, kdo kryje ostatním záda. Robert Lenert říká, že já se Staszkem Grelou jsme šedými eminencemi Los Agentos, protože my musíme hrát po celou dobu. My jsme vlastně ten stroj, který hraje a který doprovází zpěvačku Bożenu Mazur a Roberta, který hraje na harmoniku. To je tedy moje role a to mi vyhovuje. Hlavní odpovědnost je na Robertovi a na Bożeně a já si prostě vzadu v klidu hraju. V okamžiku, kdy vystupuji se svým vlastním projektem, jsem na pódiu jako lídr. Ale pokud jde o tuto desku, spíš jsem se snažil, aby si zahráli o ostatní. Já tam nehraji od začátku do konce, navíc střídám vibrafon a klávesy. Moje role byla i v tom, že jsem ostatním říkal, kde co má být, ale oni mě někdy neposlouchali…

Hraješ hudbu na pomezí jazzu a blues. Jakou hudbu posloucháš?

Budeš se, Milane, možná divit, ale prakticky neposlouchám blues a raději neposlouchám ani jazz. Skoro vůbec neposlouchám rock – mám rád Petera Gabriela, ale ani toho moc nevyhledávám. Poslouchám hlavně klasickou hudbu a v ní hledám inspiraci. Někomu by se možná zdálo zvláštní, že slyším blues v díle Bély Bartóka. Ale já je tam opravdu slyším a na albu mám přímo skladbu A la Bartók. Ovšem abyste si nemysleli, že posloucháme jen klasiku, mám rád také starou elektronickou hudbu jako Tangerine Dream nebo staré desky Jeana-Michela Jarra. Líbí se mi progresivní rock skupin Yes nebo King Crimson. Blues poslouchám velmi málo. Přitom ta deska je podle mě bluesová, i když jen po formální stránce. Takové blues, jako se obvykle hraje v Polsku, na ní neuslyšíš. Proto bluesoví muzikanti v Polsku tvrdí, že jsem spíš jazzový muzikant, a jazzmani naopak tvrdí, že jsem moc bluesový. Jsem někde mezi těmito dvěma světy, ale líbí se mi to. A jsem rád, že jsou na světě i další lidé, kterým se to také líbí.

Na čem momentálně pracuješ?

Moje další album bude zřejmě v podobném stylu jako moje starší nahrávka Layers, která je zčásti elektronická a zároveň freejazzová. V Polsku se o mých albech často mluví jako o „podivné hudbě“. Takže bych rád nahrál další takovou „podivnou desku“. Je ale možné, že plány ještě změním, protože dokončujeme nové album se skupinou Los Agentos, které by mělo vyjít příští rok. Kromě toho chystám ještě bluesovou desku s písněmi. Ovšem chci, aby tam byly jen tři písně – ovšem velmi dlouhé – na texty polských spisovatelů Stanislava Lema, Stefana Grabiňského a Bolesława Prusa. Bude to tedy velká polská literatura na bluesový způsob. Ještě nevím, co z toho vyjde, ale rád bych to zkusil. Čekám však, že bude trochu problém s propagací té desky v zahraničí, protože ty texty nechci překládat do angličtiny. Lema bychom ještě přeložit mohli, ale s Grabiňským by už byl problém. Vím, že v Polsku budou říkat, že je to takové „podivné“ album, a že se nebude moc dobře prodávat, ale já je chci nahrát a chci, aby na něm polsky zpíval Bartek Przytuła. Určitě tam bude Staszek Grela a Robert Lenert, budou tam akustické bicí a pravděpodobně pozvu kontrabasistu. Ale to všechno až poté, co dokončíme a vydáme desku s Los Agentos.

Rozhovor s bubenicí Michaelou Antalovou

IMG_1154Chystáme rozhovor s bubenicí Michaelou Antalovou o jejích mezinárodních kapelách.

Regiony

Regiony

Témata Jak se vám líbí

05_KarpaTonPodívejte se, co pro vás chystáme v pořadu Jak se vám líbí.

Někdo to rád elektronické 4

floex_john-doePusťte si z archivu 4. díl cyklu Někdo to rád elektronické.

Partneři

Časopis Harmonie - klasická hudba, jazz a world music