Ward Dhoore: Folklór nejsou jen staromódní tance
Pořad v souvislostech
Rozhovor s Wardem Dhoorem z vydavatelství Trad Records
Budeme vysílat
World Music Charts Europe – duben 2024
Katalánský dudák Francesc Sans
Rozhovor se skupinou Circus Problem
Vysílali jsme
Rozhovor se zpěvačkou Petrou Hermanovou
Se zpěvačkou Katarziou o albu Šťastné dieťa
Pozvánka na festival JAZZFESTBRNO 2024
Audioarchiv
Belgické hudební vydavatelství Trad Records se zaměřuje na folkovou, akustickou a lidovou hudbu z vlámské oblasti Belgie včetně různých mezinárodních spoluprací. Vydává alba umělců a skupin, jako jsou například Naragonia, Spilar nebo MANdolinMAN. Vydavatelství nám představí jeden z jeho zakladatelů Ward Dhoore.
Rozhovor s Wardem Dhoorem z hudebního vydavatelství Trad Records
Stál jste u zrodu hudebního vydavatelství Trad Records. Jaký byl důvod k jeho založení?
Já i Jeroen, což je druhý spoluzakladatel Trad Records, se sami věnujeme folkové hudbě. Cítili jsme potřebu nového hudebního vydavatelství, které by propojilo kapely se stejnou vizí – rozvíjet a obnovoval tradici lidové hudby. Trad Records je dnes tedy sdružení hudebníků, kteří přistupují moderním způsobem k belgické lidové hudbě. Vycházíme z kořenů, ale hledáme nové cesty, jak tuto hudbu zpřístupnit posluchačům.
Hovoříte o moderním přístupu k lidové hudbě. Jak jej definovat?
Na skupinách, s nimiž Jeroen a já spolupracujeme, se nám líbí, že se inspirují lidovou hudbou, kterou známe, ale zároveň se nebojí nových vlivů, jako je například elektronická hudba. Vlastně tím tvoří novou tradici. Když totiž budete hrát lidovou hudbu bez nových vlivů, tradice zanikne a nic nového tady nebude. Proto se snažíme kapely v hledání nových cest povzbudit.
Dalo by se tedy říct, že svým přístupem měníte pohled lidí na lidovou hudbu?
Ano, jedním z důvodů, proč jsme vydavatelství založili, bylo, že v Belgii existovala řada zajímavých kapel, které se lidové hudbě věnovaly, ale příliš se o nich nevědělo. Navíc tradiční hudba neměla moc dobrou pověst. Kdybych býval v té době řekl svým přátelům, že se věnuji lidové hudbě, vůbec by nevěděli, co si pod tím představit. Mysleli by si, že je to něco pro staré lidi v krojích. Jenže lidová hudba je součást naší minulosti a my se snažíme naše posluchače naučit, že folklor nejsou jen staromódní tance, ale že je to vyjádření svobody, že jsou to silné příběhy. Já sám mám rád písně, které sice vycházejí z tradice, ale vyprávějí nové příběhy, přinášejí něco navíc, podporují u posluchačů představivost. Tento problém řešíme v Belgii, ale setkáváme se s ním i za hranicemi. Když hrajeme v zahraničí, lidé za námi chodí a říkají: Vůbec jsme netušili, že taková hudba je součástí belgické tradice. Proto jsme chtěli mít hudební vydavatelství, které by spojilo podobné interprety a které by vyslalo: Podívejte se, toto je tradiční belgická hudba v současnosti, toto je budoucnost folkloru.
Jaký způsobem jste dávali dohromady portfolio kapel, které vydáváte?
S Jeroenem nás napadlo, že nejprve vydáme naše vlastní alba a budeme hledat cesty, jak je co nejúčelněji propagovat. Podle výsledku jsme se chtěli rozhodnout, jestli své služby nabídneme i dalším hudebníkům. Jenže se k nám velmi rychle začaly přidávat další kapely. Zjistili jsme, že zájem je větší než naše možnosti. Protože nechceme, aby firma bylo moc velká, velmi pečlivě si vybíráme, které album vydáme a které ne. Náš čas je omezený a chceme, abychom si opravdu mohli stát za každý titulem v našem katalogu a aby všechna alba, která vydáme, odpovídala naší vizi. V Belgii máme naši lidovou hudbu, ale naše země – a především Brusel – je zároveň velkou křižovatkou různých kultur. Kdybyste se mě tedy zeptal, co definuje lidovou hudbu v Belgii, řekl bych, že je to směs našich národních tradic s vlivem jiných národů. V katalogu máme například skupinu Novar, ve které hrají dva Belgičané a dva Francouzi. V kapele Hot Griselda spolupracují pro změnu Belgičané se dvěma Nizozemci. To jsou tedy projekty, které čerpají z belgické tradice, ale zároveň jsou ovlivněné hudbou okolních národů. Tyto vlivy nemůžeme ignorovat a já sám je považuji za velké obohacení.
Působíte ve vlámské části Belgie. Nabízíte své služby i valonským, tedy francouzsky mluvícím, skupinám?
S Belgií je to poněkud komplikované. Stojí zde vedle sebe politický a kulturní pohled. Mezi vlámskými a valonskými umělci vzniká řada přátelství, ale zároveň někdy cítíme, že jsou to dva různé světy. Ve valonské části Belgie fungují festivaly, na které pořadatelé zvou kapely z obou regionů, ale současně se chovají, jako by to byly dvě oddělené komunity. V našem vydavatelství se snažíme nerozlišovat. Když u nás bude chtít vydat své album valonská skupina, která bude mít na hudbu podobný pohled jako my, určitě se s ní rádi domluvíme. Záleží na kontextu, ale někdy o sobě hovoříme jako o Evropanech, někdy jako o Belgičanech, Vlámech nebo obyvatelích Východních Flander. Někdy je důležitý stát, jindy region. Já mám rád hudbu z celého světa. Kdybych měl tedy více času a peněz, které bych mohl investovat, měl bych vydavatelství, které bude vydávat hudbu z celého světa. Naše možnosti jsou ale omezené, a tak se zaměřujeme pouze na Belgii.