Tom Fairnie: Mé texty nejsou nabité fakty, ale jsou poctivé
Skotský písničkář Tom Fairnie oslavil v roce 2020 sedmdesáté narozeniny. Krátce předtím vydal své nové album Lightning In The Dark, které natáčel v Texasu s producentem Merelem Bregantem. O práci na albu, o své oblíbené hudbě i o tématech svých písní Tom Fairnie hovořil v pořadu Jak se vám líbí. Pusťte si pořad z archivu.
Rozhovor se skotským písničkářem Tomem Fairniem
Jak vznikají vaše písně?
Mnoho mých písní vzniká ve spolupráci s někým jiným. Texty často píšu spolu s mým dobrým přítelem Bobem Shieldsem a další lidé ovlivňují výslednou podobu mých skladeb. Netvrdím, že spolupráce je vždy snadná, ale podle mne vede k tomu, že je píseň lepší, než kdybych ji složil sám bez pomoci druhých. Pokud jde konkrétně o producenta mého alba Merela Breganteho, věřil jsem jeho úsudkům. Podrobně jsem mu o každé písni vyprávěl, vysvětloval jsem různé detaily a kontext. Před cestou do Austinu, kde jsem CD natáčel, jsem měl vymyšlené aranže, ale ty se právě během rozhovorů s Merelem a s dalšími hudebníky postupně měnily. Když se rozhodnu s někým na písni spolupracovat, chci, aby se ten dotyčný cítil jako její spolutvůrce, aby do ní mohl přinést něco, co by mne samotného nenapadlo. A přesně to dělal i Merel.
Je pro vás důležité, aby se v písni objevil nějaký silný příběh?
V písních skutečně vyprávím příběhy. Přitom se snažím využívat básnickou imaginaci. Zvlášť když pracuji s Bobem, snažíme se, aby opravdu každé jednotlivé slovo mělo svůj smysl. Myslím, že skládám poměrně jednoduché melodie, ale mé texty – pokud to píseň přímo nevyžaduje – nejsou na poslech snadné. Hlavní téma je často v písni ukryté – to máme s Bobem oba rádi. A jsme šťastni, když si posluchač v textu najde svůj vlastní příběh. Když pro to vytvoříme dostatečný prostor, stává se to. Neřekl bych tedy, že mé texty jsou nabité fakty, ale souvisejí se mnou a také spojují mou a Bobovu osobnost. Co je ale nejdůležitější, naše texty jsou pravdivé. Nebo ještě lépe: Jsou poctivé.
S jakými tématy rád pracujete?
Když píšu píseň, mám hned na začátku nějaké téma. Může to být třeba něco jako „nespravedlnost“. Každý z nás někdy zažívá nějakou nespravedlnost, například jsme z něčeho křivě obviněni, a nějakým způsobem na to emocionálně reagujeme. Já se snažím, aby posluchač z písně vycítil přesně ty emoce, které mám já, když zakouším nespravedlnost. Toho nedosáhnu tak, že jen popíšu situaci. Může se stát, že máte pocit, že vám někdo ubližuje, ale ten druhý si myslí totéž. V takovém případě je pro mne důležité, že promlouvám za obě strany „sporu“, protože obě prožívají něco podobného, jen každá z nich vidí situaci z jiného úhlu. Mohu tedy například napsat píseň o současné situaci v Palestině, protože cítím, že se na Blízkém východě odehrávají nespravedlnosti. Zároveň ale vím, že spousta lidí má na tyto věci opačný názor než já. Všichni ale cítíme podobné emoce. Někde v hloubi duše všichni cítíme lásku a náklonnost a snažíme se zbavit strachu, ponížení a viny. Nechci zacházet někam k freudismu, ale Bob a já se snažíme psát písně tak, aby posluchače oslovily a aby si je pustit více než jednou. V současném světě nutně potřebujeme podporovat altruismus. Když nezměníme současný liberální přístup k ekonomice, zničíme budoucnost našich dětí. To, co se dnes ve světě děje, má vliv na vzdělání, životní prostředí i hospodářství, a tím pádem i na naše duševní zdraví. To je tedy pro mne momentálně naprosto zásadní téma. Omlouvám se, že vás možná obtěžuji politikou, ale na mé písně to má opravdu velký vliv.
Letos zasáhla celý svět koronavirová krize. Album vám vyšlo na jaře v době celosvětové izolace. Jak jste toto období prožíval?
Naše skotská vláda nám během pandemie dala velmi jasné pokyny založené na vědeckém přístupu. Nejsem věřící a věda je pro mne mimořádně důležitá. Já i moje žena patříme do velmi zranitelné skupiny populace, a proto na sebe dáváme pozor a dodržujeme všechna omezení. Přitom hudba samozřejmě trpí. Mnoho mých přátel hudebníků má vážné ekonomické problémy, my jsme museli zrušit dvě plánovaná koncertní představení nových alb – jednak mého alba Lightning In The Dark a jednak alba výborné písničkářky Christine Sparks, která nahrála mé písně. Zastavily se i některé naše další projekty, ale já jsem se snažil využít čas tvůrčím způsobem. Vrátil jsem se k některým starším písním, které bych rád nahrál, a napsal jsem pár nových.
Je pro vás důležité, když vaše písně hrají rádia například v Česku nebo v dalších státech?
Jsem Skot, ale politicky i intelektuálně jsem také Evropan. A také nemohu zastřít, že velká část mého kulturního zázemí stojí na americké hudbě, filmech a literatuře. Album Lightning In The Dark jsem bral jako příležitost zdůraznit tuto část mého písničkářství. Přitom Merel trval na tom, že nenahrávám album jen pro své přátele, ale pro mnohem větší publikum. Tomu jsem rád, protože při psaní písní se snažím využívat podněty, které přicházejí opravdu z celého světa. Mám například rád Franze Kafku, kterého jsem četl už jako teenager. Mám rád Umberta Eca, Hermanna Hesseho, mezi mé nejoblíbenější spisovatele patří argentinský autor Jorge Luis Borges. Ovlivnily mě americké filmy, ale také snímky od Kurosawy nebo Felliniho, poezie od Jevtušenka nebo Bukowského… a samozřejmě i dílo Williama Shakespeara (smích). S tímto kulturním základem jsem tedy odjel nahrát své písně do Texasu a teď je posloucháte v České republice. A já doufám, že se vám líbí. A jsem vám za to vděčný.