Katka García: Skotské písně mám ráda odjakživa

Rozhovor s Katkou García o chystaném novém CD Before Dawn

Na novém albu čerpáte z několika oblastí: Fine Flowers In The Valley pochází ze Skotska, Con Tomillo y Romero ze Španělska, Peata Beag Do Mháthar pro změnu z Irska. Mají všechny ty lidové melodie něco společného?

Všechny tyto tři písně pocházejí z oblastí, které se hlásí ke keltskému dědictví: ukolébavka Con Tomillo y Romero pochází z Asturias v severním španělsku a Fine Flowers In The Valley a Peata Beag Do Mháthar ze Skotska a Irska. Všechny tři se nějak vztahují k dětem, i když je pravda, že Fine Flowers je spíš písňový horor než písnička pro děti. Jinak si myslím, že v sobě mají určitou tajuplnost, která je společná více skladbám na této desce.

Další dvě písně na vašem novém albu pocházejí od Roberta Tannahilla, skotského básníka a vlastně písničkáře z přelomu 18. a 19. století. Jak jste se k jeho dílu dostali? A čím konkrétně vás zaujaly tyto dvě písně?

Já jsem se s dílem Roberta Tannahilla (1774–1810) setkala poprvé na nahrávce skotského písničkáře Dougieho MacLeana, který nazpíval píseň Gloomy Winter’s Now Awa. Je to píseň veskrze lyrická, oslava lásky a skotské přírody. Pobavilo mě, když jsem zjistila, že její ústřední motiv použil Michael Nyman pro svůj oscarový soundtrack k filmu Piano. Druhá píseň, Fly We To Some Desert Isle, vyšla na sběratelském CD k příležitosti 200. výročí básníkova úmrtí a mne okamžitě napadlo, že by se hodila do našeho repertoáru.

Ačkoli žiješ v Irsku, mám pocit, že na CD převažují skotské vlivy nad irskými. Je ti v něčem skotská hudba momentálně bližší než irská?

Nedá se říct, že by mi skotská hudba byla v poslední době bližší. Skotské písně mam ráda odjakživa a zpívám je tak dlouho jako irské. Například Fine Flowers In The Valley zpívám už čtrnáct let! Jen jsem buď neměla příležitost je dosud zpracovat nebo tak nějak nedozrály, až teď. Snažím se do svého repertoáru začleňovat písně méně známé, což právě tyto relativně jsou. V současné době se snažím rozšiřovat svůj irský repertoár o písně v irštině, ale jsou jazykově poměrně náročné, takže je to běh na dlouhou trať. Náhodou se stalo, že na tomto albu je o jednu skotskou píseň víc. Nemyslím si ale, že by v tom byl vědomý záměr.

Zpíváš i a cappella. Čím tě musí melodie uchvátit, abys byla ochotná ji zpívat bez doprovodu nástrojů?

Zpěv a cappella je v Irsku běžná záležitost, lidé zpívají bez doprovodu při různých sešlostech, rodinných oslavách a jiných setkáních. Kromě toho je v Irsku velice silná tradice zpěvu sean-nós, v irském jazyce a zásadně a cappella. Běžně se předpokládá, že pokud se považujete za zpěváka, zazpíváte na vyzvání píseň bez doprovodu (je známkou dobrého vychování nenechat se dlouho přemlouvat!). Zpěv a cappella klade zvláštní nároky nejen na přednes, ale i na píseň samotnou. Musí mít natolik nosnou a zajímavou melodii, aby zaujala posluchače a obstála sama o sobě, bez harmonického či rytmického doprovodu. Kromě toho je zde i hledisko textové – písně zpívané a cappella jsou často výpravné, jsou to složité příběhy o mnoha slokách, nebo básně, které odrážejí zvyky a historii národa.

Před třemi lety jsi v rozhovoru pro časopis Folk & country vysvětlovala, jak funguje muzicírování v irských hospodách. Chodíš si jen tak pro radost zahrát nebo zazpívat?

Zpívat jen tak pro radost chodím ráda. V Irsku je zpěváků hodně a často se setkáte s lidmi, kteří zpívají skvěle a přitom by je nikdy nenapadlo věnovat se zpěvu profesionálně. To člověka naučí pokoře. Mezi má oblíbená místa v Dublinu patří Clé Club, zpěvácký session, který se schází vždy ve středu večer. A v pátek někdy zajdu do An Goilín.