Slyšte, lidé! – Sólo pro housle 2023

První houslista, kterého budeme poslouchat, je srbský Rom Branko Ristić, který vystupuje v duu se svou britskou manželkou Faith – ta hraje na akordeon. Dohromady si říkají Faith i Branko a jejich nejnovější album Duhovi obsahuje písně, které vznikaly v době epidemie covidu nebo o pár let dříve a jsou inspirovány jako spoluprací s různými dalšími hudebníky, tak osobním životem obou manželů. Celé album je vlastně věnováno zesnulým přátelům, příbuzným a spoluhráčům a název Duhovi znamená „Duchové“. Hudba dua reflektuje životní dráhu obou hudebníků – například Branko se před pár lety přesunul ze srbského venkova do Londýna, jednoho z největších evropských velkoměst. Stále však čerpá z romské a balkánské hudební kultury a na novém albu předkládá například několik svých pohledů na tradiční balkánský tanec kolo.

Jako další budeme poslouchat norské duo, které tvoří houslistka Marianne Tomasgård a kytarista Åsmund Reistad. Ten na albu hraje i na další nástroje, jako je mandola, mandolína, banjo nebo kontrabas. Marianne Tomasgård pochází z oblasti Akershus v jižním Norsku a proslavila se jako členka ženské houslové skupiny Honndalstausene. V současné době se jako sólistka a také jako profesionální konzultantka věnuje lidové hudbě svého rodného kraje a také oblasti Østfold. S Åsmundem Reistadem hraje na albu Folk Fra Follo především staré taneční melodie.
    
Z Norska míříme do Dánska. Hrát si budeme z alba Jagdselskabet neboli Lovecká společnost. Jde opět o čistě instrumentální nahrávku, na které se podíleli tři hudebníci – dva houslisté, Steen Jagd Andersen a Kristian Bugge, a klavíristka Malene Daniels Beck. Společné hrají taneční lidovou hudbu z Dánska i z dalších zemí. Na albu najdeme tance jako polky, čtverylky nebo šotyše.

Norská hudebnice Benedicte Maurseth hraje na takzvané hardangerské housle, zvláštní nástroj používaný právě v Norsku. Tyto housle mají dvě sady strun po čtyřech. Na čtyři struny se hraje klasicky smyčcem. Ostatní čtyři jsou rezonanční a rozechvívají se při hře samy od sebe. Benedicte Maurseth vychází při své hře ze severského folkloru, ale inspiruje se i moderními hudebními styly. Norské lidové skladby prokládá volnou improvizací, čerpá i z amerického minimalismu a takzvané konkrétní hudby. Do svých skladeb míchá i autentické přírodní zvuky jako například hlasy ptáků, sobů nebo hmyzu. Sama Benedicte se narodila v horách norského kraje Vestland a tamní přírodu má doslova prochozenou. Na albu Hárr ji doprovázejí Mats Eilertsen na kontrabas a Håkon Stene na vibrafon a perkuse, další hosté pak hrají na saxofon a harmoniku a důležitou roli na albu hrají také elektronické zvuky.

Norský houslista Erlend Apneseth se etabloval především jako kapelník vlastního tria a v létě 2022 vydal po devíti letech nové čistě sólové album s názvem Nova. Apneseth vychází z lidové hudby, kterou posouvá mimo jiné díky svému umění improvizace.

Coloma Bertran vystudovala bakalářský stupeň v klasické hře na housle v Barceloně a poté pokračovala v Paříži, kde absolvovala na oboru Jazz a improvizovaná hudba. Studovala tam u Didier Lockwooda, mimo jiné bývalého člena legendární francouzské skupiny Magma. Nové album Colomy Bertran se jmenuje Principis a obsahuje osm autorských skladeb, jednu od kytaristy Quima Abrama a také velmi osobní úpravu jazzového standardu My Favorite Things. Zatímco na svém prvním albu Nocturns i diamants se katalánská houslistka představila s řadou hostů, tentokrát jde o mnohem kompaktnější nahrávku jejího jazzového kvarteta. Vedle už zmíněného kytaristy na albu dále hrají Franco Molinari na kontrabas a Joan Carles Aguerri na bicí.

Významnou houslovou scénu mají také britské ostrovy a konkrétně Skotsko a Irsko. Album Cross The Rolling Water natočila skotská písničkářka a houslistka usazená v New Yorku Hannah Read společně s edinburským hudebníkem Michaelem Starkeym. Hannah Read poté, co odešla ze Skotska do Spojených států, studovala americké houslové styly a spolupracovala s výraznými postavami zámořské akustické hudby jako s Tonym Trischkou nebo se Sarou Jarosz. Její kolega Michael Starkey žije ve Skotsku a zaměřuje se především na takzvaný old-time styl ve hře na banjo. Společně hrají jak staré písně, tak úplně nový repertoár.

Päivi Hirvonen je finská zpěvačka, houslistka a také hráčka na finskou lidovou lyru zvanou jouhikko. Ve své tvorbě mísí prvky lidové hudby s estetikou současného popu. Své album Kallio si nahrála kompletně sama. 

Jako další si představíme irskou houslistku Bríd Harper a její nové album Inis, na kterém se podílelo několik hostů. Jedním z nich je bretonský flétnista, dudák a hráč na dechový nástroj duduk Sylvain Barou. Dále Nicolas Quemener hraje na kytaru a Ronan Pellen na violu da gamba a citeru. Album obsahuje směsi tanečních melodií z Irska, buď od různých skladatelů, nebo lidových. Jedná se o tance jako reel, jig nebo hornpipe. Bríd Harper zdědila lásku k hudbě po obou svých rodičích i po dalších členech rodiny. Hře na housle se intenzivně věnuje od 70. let minulého století a je mimo jiné vítězkou řady irských hudebních soutěží. Vedle sólového hraní je také členkou skupiny SíFiddlers, která se skládá ze 13 houslistek z irského kraje Donegal.

Alastair Savage žije v Glasgow a jeho už šesté album se jmenuje Tunes From The River. Jedná se o třetí díl trilogie houslových nahrávek. První z nich jej představovala jako sólového houslistu. Na druhém z těchto alb účinkovali jako hosté Euan Drysdale na klavír a kytaru a Iain Crawford na kontrabas. Oba slyšíme i na novince, na kterou si Savage dále pozval flétnistu Eddieho McGuirea nebo dudáka Raba Wallace a několik dalších hudebníků, včetně finské hráčky na tradiční strunný nástroj kantele Vilmy Timonen nebo dalšího Fina, pianisty Tima Alakotily.

Tři norské hudebnice se sešly na albu Unamna. Zpěvačka Unni Løvlid, hráčka na hardangerské housle Anne Hytta a pianistka a hráčka na harmonium Ingfrid Breie Nyhus vybraly norské lidové písně, které v roce 1896 upravil pro piano skladatel Edvard Grieg. Ten sbíral písně od žen v norských horách, zapisoval je a současné norské interpretky se rozhodly, že se při své nové interpretaci pokusí vžít do kůže těchto dnes zapomenutých interpretek a budou se snažit o co nejautentičtější projev. Grieg tyto písně sice uchránil od zapomnění, ale upravil si je podle sebe. Zmíněné norské interpretky se o totéž pokoušejí po svém.

Na závěr pořadu se podíváme do Belgie. Budeme si hrát z alba, jehož název v překladu z francouzštiny znamená Písně pro ptáky, kteří neumějí létat. Hlavním interpretem je belgický houslista Wouter Vandenabeele. Jeho hlavním hudebním partnerem je hráč na kytary a další strunné nástroje Tom Theuns. A třetím hráčem je Bao Sissoko ze Senegalu, který hraje na koru, což je západoafrický strunný nástroj. Pánové na albu propojili svou vlastní instrumentální tvorbu s lidovými tanci – mazurkami, gavotami, reely, s balkánskou, bretonskou i africkou lidovou hudbou.