Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Belgie 2023/3

Pořad v souvislostech
Hymna a chorál
Budeme vysílat
Hymna a chorál
Hymna a chorál
Hymna a chorál
Vysílali jsme
Hymna a chorál
Hymna a chorál
Hymna a chorál
Audioarchiv
V týdeníku Slyšte, lidé! se tentokrát podíváme do Belgie. Představíme si deset nových alb belgických sólistů, dvojic a kapel. Budou mezi nimi jak interpreti, kteří vycházejí z tradiční belgické hudby, tak mezinárodní sestavy a umělci, kteří čerpají z kosmopolitního charakteru Bruselu a dalších belgických měst. Těšit se můžete na křehká akustická dua i kapely, které pracují s rockovými a elektronickými prvky. Premiéra 25. listopadu 2023.
Jako první nám bude hrát Duo Phébus, které tvoří houslistka Hélène Petit a hráč na marimbu Martin Descamps. Zatímco housle jsou základním nástrojem evropské hudby, marimba má své kořeny mimo Evropu, ale její současná podoba se vyvinula až na začátku 20. století. Proto jde stále o relativně nový nástroj. Duo staví na zvukové a technické odlišnosti těchto dvou nástrojů, překračuje hudební a kulturní hranice a vytváří dialog mezi houslemi a marimbou. Album, které Duo Phébus letos v květnu 2023 nahrálo a v září vydalo, se jmenuje Convergences.
Skupina Azmari vznikla v Bruselu v roce 2015 a jako své velké inspirační zdroje uvádí například africké hudebníky Mulatu Astatkeho z Etiopie nebo Felu Kutiho z Nigérie. Z etiopské amharštiny pak pochází i název kapely – slovo „azmari“ znamená v etiopské kultuře zpěváka, barda nebo lidového vypravěče, doslova pak toho, „kdo chválí“. Vedle moderní etiopské hudby skupina čerpá z funku, jamajského dubu nebo z hudby Blízkého východu. Kapela vsází na silnou rytmickou složku a důležitou roli v její hudbě hraje také improvizace. Na novém albu Maelström se kapela spojila s mistrem zvuku a producentem Frederikem Segersem, který se postaral mimo jiné o to, aby spojení živých nástrojů s efekty vyznělo co nejlépe.
Belgický kytarista Myrddin se už jako malý věnoval gypsy swingu. Od klarinetu, na který se učil původně, se postupně dostal ke kytaře a spolu s ní k flamencu. Odjel do hlavního centra tohoto stylu, do španělské Andalusie, a tam studoval u mistrů, jako je například Garardo Núňez. V současné době sám hraje flamenco s prvky jazzu a klasické hudby. Letos po několika sólových albech vydal novinku Zwaluwe, na kterém jej doprovází na violoncello jeho devítiletá dcera Imre De Cauter. Myrddin se na albu představuje jako brilantní kytarista s dokonalou technikou. Jeho dcera Imra hraje na violoncello od svých čtyř let a už jako takto malá se představila po otcově boku na jazzovém festivalu v Gentu.
Album s názvem Lys vydala belgická instrumentální skupina Snaarmaarwaar. Složení kapely je kytara, mandola a mandolína. Album „vypráví příběh o cestách, které tito tři hudebníci prošli se svou hudbou“. Trio se při nahrávání vrátilo ke kořenům akustické hudby – nejen volbou repertoáru, ale třeba i tím, že nahrávalo kolem jednoho mikrofonu živě.
Belgický akordeonista Didier Laloy je například členem skupiny Folk Nevermind, která hraje folkové úpravy písní rockové kapely Nirvana. S houslistou Damienem Chiericim má duo Duplex. A na albu Komorebi se představuje v duu s francouzským hráčem na kontrabas Adrienem Tybergheinem. Dohromady si říkají DYAD a na své desce nabízejí výlet napříč žánry s prvky rocku, jazzu i folku.
Na albu Music For Shepherds And Sultans, Hudba pro pastýře a sultány, se sešli kyperský houslista Michalis Kouloumis, belgický hráč na arabskou loutnu Tristan Driessens a katalánská bubenice a hráčka na perkuse Miriam Encinas. Oba pánové spolupracují už od roku 2013, a to především na projektech, které hudebně vycházejí ze středomořského folkloru. Pro nové album přizvali právě Miriam Encinas coby hráčku na tradiční rámové bubny. Album obsahuje autorské skladby, úpravy lidových písní z Kypru a písně z oblasti někdejší Osmanské říše. Žánrově jde o kombinaci prvků folkloru a klasické hudby.
Aleph Quintet je belgicko-tuniská kapela z Bruselu, kterou tvoří hráč na arabskou loutnu Akram ben Romdhane, houslista Marvin Burlas, pianista Wajdi Riahi, na kontrabas hraje Théo Zipper a na bicí Maxime Aznar. Jejich styl můžeme popsat jako směs evropské klasické a arabské hudby s jazzem a rockem. Skupina se pojmenovala podle prvního písmene hebrejské abecedy a vznikla vlastně spojení jazzového klavírního tria a dvou melodických nástrojů, arabské loutny a houslí. Na albu Shapes Of Silence účinkují také dva hosté – Manuel Hermia jako producent a Fabrizio Cassol jako hráč na saxofon.
Akordeonista Didier Laloy na albu Symphonic představuje ojedinělé spojení diatonického akordeonu a symfonického orchestru, které připravil u příležitosti 30 let své profesionální kariéry. Skladby pro tento projekt zaranžovaly dvě osobnosti z belgické klasické scény, Jean-Luc Fafchamps a Gwenael-Mario Grisi. Album zahrnuje průřez autorským repertoárem Didiera Laloy a k tomu skladby tří současných autorů kubánské scény.
Belgická skupina Tout est joli ve své tvorbě propojuje prvky rocku, popu, progresivního country, reggae a dalších žánrů. Na svém albu Long Play se v textech věnuje filosofickým tématům, aktuálním událostem i literárním inspiracím a jako důležité nástroje používá humor a ironii. Autorem textů i hudby je zpěvák Thierry Devillers, který používá angličtinu a francouzštinu a přirozeně mezi nimi přepíná. I proto kapela používá dvě jazykové varianty svého názvu Tout est jolie – All Is Pretty. Dalšími členy skupiny jsou bubeník Michel Debrulle, Nicolas Dechêne, který hraje na kytaru a basu, a Joachim Iannello, který hraje na housle. Jako své velké vzory kapela uvádí Boba Dylana, Johna Calea, Davida Bowieho nebo Elvise Costella.
Základ skupiny Leán tvoří kytaristka Silke Clarysse, hráč na perkuse Gielis Cautaers a kontrabasista Otto Kint. K nim se na novém albu La Tierra Azul přidali ještě zpěvačka Vanesa Diaz Gil a trombonista Quinten de Craecker. Album obsahuje zhudebněné básně Alfonsiny Storni, původem švýcarské básnířky, která žila v Argentině, psala španělsky a zemřela v roce 1938 ve věku pouhých 46 let. Proslavila se tím, že už ve 20. letech minulého století psala o tématech, která jsou v dnešní literatuře běžná, ale tehdy byla spíše výjimečná – jako je například život svobodných matek, psychické problémy nebo sexualita. Gielis Cautaers při zhudebňování jejích veršů bral v potaz především rytmus a kadenci španělštiny – ostatně i proto si skupina přizvala do studia španělskou zpěvačku Vanesu.