Slávek Janoušek: Dušičky (recenze CD)

Na anketní otázku, jakou hudbu by doporučil osmiletému dítěti, mi v roce 2009 odpověděl Slávek Janoušek: „Osmileté dítě spíš poslouchá to, co rodiče, a ještě nemá až na výjimky vyhraněný názor. Tak je asi dobře pouštět si cokoli kvalitního z jakýchkoli žánrů, ať je to barokní hudba, Dvořák, folk nebo rock či hiphop. A ne jen jim dát dětské desky s Dádou. Je-li toho člověk mocný, je dobré si s dětmi při jakékoli příležitosti zpívat a muzicírovat. Když byly mé děti asi v tomto věku, tak jsme na dlouhých cestách autem k babičce skládali texty písní, respektive jsem jim s tím pomáhal. Bavilo je to velmi, nezlobily a vymyslely zajímavé věci. Třeba píseň o jedné botě objevené pod tajícím sněhem, která ztratila tu druhou.“

Mezitím si písničkář pořídil malou dceru Violku a zřejmě i pro ni natočil album písní pro děti – a „nejen pro děti“, jak zdůrazňuje na obalu – s názvem Dušičky. S názvem, který je laskavý a přitom odkazuje k období roku, kdy mi dospělí víc než kdy jindy vzpomínáme na ty, kteří tu s námi už nejsou, a kdy se snažíme i dětem vysvětlovat tajemství života a smrti. Janouškovo album není o smrti, ale autor titulní písní, milou a rozvernou, odkazuje k tomu, že vedle legrace a hříček, kterých je album plné, je třeba děti nenápadně formovat a připravovat na vážnější témata.

Dušičky samozřejmě nevznikly jen tak z ničeho. Slávek Janoušek prý už ve druhé polovině 80. plánoval s kolegy Karlem a Jaromírem natočit album písní pro děti. Nakonec však Nohavica psal písně rychleji než zbylí dva, a tak v roce 1994 vydal své Tři čuníky. O rok později však přišel s dětskou deskou i Slávek Janoušek. Jmenovala se Rodinné al-bum a výrazně na ní participoval kytarista Michal Pospíšil. Zde také poprvé vyšla zmíněná píseň o mokré botě. V novém století se Janoušek účastnil projektů jako Havěť všelijaká (písně Kobra a Strašidlo skříňové) a Bongo BomBarďák (zde vyšla píseň Dušičky krátce předtím, než se objevila na stejnojmenném albu).

CD Dušičky je tedy jen logickým pokračováním a zúročením těchto dlouhodobých snah. Znovu na nich najdeme Mokrou botu i Strašidlo skříňové, avšak většina z 21 písní vychází poprvé. Janoušek je autorem všech melodií a přibližně poloviny textů, v ostatních případech jde o zhudebněné básničky ze sbírky Daniely Fischerové Milion melounů. A je nutno říct, že její smysl pro slovní hrátky přesně odpovídá hravosti Janouškových melodií i autorských textů. Navíc dramaturgie alba posiluje dojem kompaktnosti a provázanosti jednotlivých písní: například po Janouškově autorském textu o malém syslovi Ťapínek následuje Syslí jazykolam Daniely Fischerové.

Album je sice primárně určeno dětem (a možná ještě menším než osmiletým), ale díky řadě slovních hříček a absurdních situací – pravda, vylíčených více i méně zdařile – se podle mne budou bavit i odrostlejší děti a ti dospělí, kteří si rádi hrají se slovy. Jazykolamy jako „Naše šle se našly / Vaše šle ne“ nebo pohrávání s významy slov ve Vosím pasu prostě mají něco do sebe.

Slávek Janoušek patří k písničkářům, které podle dikce a barvy hlasu poznáme prakticky s prvním zazpívaným slovem. To však přináší nevýhodu: při 21 písních zazpívaných jen s kytarou jediným, jakkoli výrazným, hlasem by hrozila nuda. Slávek si však dává záležet i na aranžích písní a na výběru hostů. Vedle staronového kolegy (kytaristy, zpěváka) Luboše Vondráka na albu účinkují kytarista z Fleretu Vít Rokyta, violoncellista Josef Klíč, ve dvou písních hraje na cimbál Dalibor Štrunc, v dalších na harmoniku a další nástroje Luboš Javůrek, na flétny si zahrála a také zazpívala Petra Šany Šanclová. Nejzajímavější je však účast Petra Bendeho, kterému Janoušek vypomohl s texty na jeho CD Trojka, a Petr nyní Slávkovi naprogramoval bicí a další elektronické nástroje. A je nutno podotknout, že písně s jeho účastí nezní uměle nebo popově. Stále jsou to janouškovské písničky, stále je to folk až folkrock, pouze citlivě přizdobený. Mimochodem aranže na albu kloužou od folku až k jemnému countryrocku, chvíli připomínají Svěráka s Uhlířem (Houpy hou), jindy Petra Skoumala (Malé rozhovory), ale nikdy Dádu. Především je to však stále Slávek Janoušek: hravý, místy možná přehrávající (Dyňa Hokkaidó), veselý a nejen v závěrečné ukolébavce otcovsky laskavý.

Rok vydání: 2011
Vydavatel: Slávek Janoušek, Agentura JAN
Žánr: folk pro děti
Celkový čas: 47:40