Redl Vlasta / Janoušek Slávek / Lenk Jaroslav Samson: Barvy domova

Potřetí spolu a potřetí s tematikou domova (nejen) v názvu alba. Tak bychom mohli stručně charakterizovat nový projekt tří výrazných osobností české písničkářské scény. Tak výrazných, že ani při společné práci se nevytrácí nic z jejich osobitosti. Na druhou stranu album Barvy domova nemá nic moc společného s nejnovějšími samostatnými projekty jednotlivých protagonistů. Nečekejte Redlovo experimentování s klávesovými rejstříky, se zvukovými plochami a vůbec s aranžemi. Nečekejte přitvrzení, které Janoušek předvedl na albu Letadlo. A nečekejte ani jemné jazzové motivy z CD Slunečno Jaroslava Samsona Lenka a jeho hostů. Barvy domova nabízejí folk v tom nejpůvodnějším slova smyslu: s důrazem na akustické kytary a především na texty.

Ano, na texty. A to tvrdím i přesto, že album začíná příjemnou instrumentální skladbou Vždyť přece všichni. Ta má sloužit snad k naladění atmosféry, snad k přípravě posluchače na smršť slov, která bude následovat ve zbývajících 12 skladbách. Jde o smršť výpovědí vážných, vtipných, obyčejných i exotických, lyrických i (v míře daleko větší) epických. Různé variace na téma domov, odchod do ciziny či návrat do vlasti přednášejí postupně všichni tři pánové - až na výjimky každý sám, ačkoli se na desce hlásí ke kolektivnímu autorství.

Především Vlasta Redl zde zpívá několik písní, které by mohl hrdě zařadit do svého "zlatého fondu". Zatímco vážná V pořádku mi připomněla Prévertovu protiválečnou báseň Familiale, v Do ciziny mě zaujal vtipný rým "Dva starší pánové sedí na zahrádce / pozorně sledují bubliny v poděbradce" (podobnou "skrytou reklamu" Redl použil už před 10 lety v písni Příteli: "Všem to pípá v motorolách"). Jednou z nejzajímavějších písní celého alba je pak Antarktida, které bych vytkl snad jen přílišnou délku. Příběhu, který by jinak neměl daleko ke kýči, pomáhá netradiční zasazení děje mezi tuleně a velryby. Právě mořští savci drží základní poselství o přátelství, rivalitě a domově jakoby pod povrchem a činí závěr písně ("Až vyprší ta kletba / a ty hory kolem roztají") takřka pohádkovým. A mimochodem i tuto jinak vážnou píseň prosvětluje humor ("I tučňáci jsou zpocení"). Vtípky Psychiatria (jak si pánové občas říkají) jsou na tomto albu zatím nejvytříbenější ze všech tří jejich společných desek. I největší pakárnu alba Jdou koledníci zachraňuje a do kontextu "cestovatelského" alba zařazuje verš "Jdou koledníci / po všech polednících".

Nicméně Barvy domova nejsou humorná deska. Ze všech tří projektů příležitostného tria jsou naopak nejvážnější a nejpoetičtější. Slávek Janoušek se sice pokouší o zajímavé paralely v písni Ve studni, avšak mnohem více se mu daří ve filosofující Ještě budem znovu žít (o moudré babičce a relativním plynutí času; jakási vzdálená paralela Žambochovy Krátké paměti, chcete-li). Samson - věrný svému bezstarostnému projevu - zazpívá jeden z největších hitů alba Napotřetí, aby o něco později v Kdepak jsou zauvažoval: "Ó jak se volně dýchá / když sundali nám okovy."

Většina písní se nese v pomalých až středních tempech, rychlejší jsou pouze Jdou koledníci, Ve studni a Kdepak jsou. Pokud jde o nástrojové obsazení jednotlivých skladeb, je booklet na údaje víc než skoupý. Motto alba sice zní: "Téměř o každém opusu na tomto albu by mohl jeden z nás říct: Ano, je to náš společný text, ale napsal jsem ho přece já, ne?!!", avšak více informací bych přece jen uvítal. Takto mohu pouze opsat údaj, že jako hosté na desce účinkují Luboš Novotný (dobro) a Luboš Javůrek (harmonika), přičemž právě dobro je z desky slyšet velmi často.

Ačkoli se Barvy domova od svých předchůdkyň (Zůstali jsme doma, Kde domov můj) dost liší, jeden důležitý spojovací prvek zde najdeme. Pod názvem Sto barevných slov se totiž skrývá "stará známá" píseň Zůstali jsme doma, a sice ve své druhé textové variantě. V jejím závěru pánové zpívají: "Sundej si sluchátka z uší / a podej mi ruku teď hned / můžem zachránit svět." Ano, Barvy domova jsou vážná deska, ale inteligentní humor na ní nechybí.

(Článek vznikl pro časopisu Folk & country.)