Petr Lutka: reedice prvního alba k narozeninám

Petr Lutka se narodil v roce 1952 ve středomoravských Hranicích. Byl zakládajícím členem písničkářského sdružení Šafrán. Začínal jako interpret písní Jiřího Zycha, do repertoáru postupně zařadil i překlady písní Marka Grechuty, Bulata Okudžavy a Georgese Brassense. Od 80. let se věnuje duchovně zaměřeným písním. Tento nový repertoár vydával většinou vlastním nákladem pod značkou KVAS (PM; Neposkvrněná; Na karmelské hoře I a II; Tři jablka; Vánoce v Mníšku pod Brdy; Všichni jste moje děti; Dvě Srdce; Přicházíš). V nakladatelství Galén vydal knihu svých textů Ta kytára je můj kříž a na podzim 2017 vyjde archivní 2CD s nahrávkami ze 70. let.

V první polovině 80. let v rozhovoru s Vladimírem Vlasákem a Vladimírem Hanzelem Peter Lutka řekl: „Od začátku jsem se od ostatních lišil tím, že můj repertoár byl převzatý. Taky mě dost udivilo, že jsem byl do šafránský party počítanej, i když tam nikdo nikoho nepřijímal, ani nevyhazoval. Ale nikdy jsem netrpěl nedostatkem původních písní, snad proto jsem se o vlastní tvorbu nepokoušel. I když chápu, že vlastní tvorba je věc zásadní, je to klíčový moment písničkáře, je to převodní páka k lidem. Na druhé straně patřilo k vystoupením i slovo a do toho jsem dával to, co chybělo písničkám. Časem se ale všechno začalo radikálně měnit, protože jsem z tý srandy nějak vypad. Všichni to viděli a cítili. Proto jsem po deseti letech na nějakou dobu hrání nechal.“

O svém přerodu z humorného písničkáře v interpreta duchovních písní, který proběhl v 80. letech, říká Petr Lutka v červenci 2017 v Katolickém týdeníku: „Přerod byl pozvolný a ne bezbolestný. Dělat mix z původního repertoáru ze 70. let s tím nově vznikajícím nebylo vůbec lehké pro mne ani pro posluchače. Ten repertoárový přechod usnadňovaly moravské národní písně hlavně ze sbírky Františka Sušila, na které bylo folkové obecenstvo už adaptované na koncertech Jardy Hutky a dalších kolegů. Zařadit některé z vlastních písní jsem se odvážil až časem, průběžně, jak to nabízely okolnosti. Nebylo to způsobeno ani tak strachem z všudypřítomného ucha, jako spíše z nejistoty, jak na tyto duchovně zaměřené písně budou lidé reagovat. Ostatně bylo to vidět i na výběru repertoáru Boba Dylana či Johnnyho Cashe, když chtěli dát na koncertě na vědomí, že jsou věřící křesťané. Vzpomínám v této souvislosti velice rád na koncert na festivalu v Lipnici v roce 1984, kde jsme se spolu s už zemřelým vynikajícím kytaristou Zdeňkem Hráškem a mým dlouholetým spoluhráčem Petrem Freundem před společným vystoupením vroucně pomodlili. Zazněla tam řada krásných duchovních balad ze Sušila. Konferenciér Honza Rejžek měl šťastný nápad, když vyzval všechny, aby si zapálili svíčky, zapalovače, co kdo měl po ruce. Celý amfiteátr zpíval s námi, a my si najednou uvědomili, jak nás tyto písně úžasně propojují navzájem a hlavně s Pánem, který je v těchto písních oslavován.“

Své první album PM mohl Petr Lutka natočit až po listopadu 1989. Obsahuje směs autorského repertoáru, moravských lidových písní, jeden překlad Georgese Brassense, jednu píseň Jiřího Zycha a také Lutkův mariánský text (Královno míru) na hudbu Georga Friedricha Händela. Písničkáře doprovází Petr Freund na klávesy, Jiří Kovář na kytaru a baskytaru a další hosté. V několika písních zpívá Magdaléna Klokočková.