Nevermore & Kosmonaut: EP 2012 (recenze)

Michal Šimíček, zvaný Kosmonaut, je brněnský písničkář, dlouholetý aktivní člen Textové dílny Slávka Janouška, organizátor kulturního dění (Café Práh v Brně). Nevermore je jeho kapela – původně trio, dnes čtveřice: Štěpán Axman (baskytara), Aleš Vosáhlo (cajón, kytara), Pavel Karas (kytara) a sám Kosmonaut, který si ponechal pouze sólový zpěv poté, co kytarové party svěřil kolegovi Pavlovi. I když by se podle názvu formace mohlo zdát, že Nevermore je „pouze“ doprovodná parta kolem Kosmonauta coby autora a zpěváka, ve skutečnosti jde o naprosto regulérní kapelu, ve které je hudební složka minimálně stejnou důležitá jako texty a zpěv.

EP 2012 obsahuje čtyři písně, jejichž digitálním vydáním kapela zpříjemňuje fanouškům čekání na plnohodnotné album. Nejde o žádné rychlokvašené demo, ale o regulérní studiovou nahrávku, na které si pánové dali opravdu záležet.

První píseň Mezi planetami svým názvem a tématem souvisí s Kosmonautovou přezdívkou. S existenciálním a přitom hravým textem ladí rytmické přiznávky i krásný zvuk kytary. Zajímavý je odkaz na (Nohavicovo?) divné století, hříčka se slovem Merkur coby názvem stavebnice (a zároveň planety) i nečekaný stoptime v závěru.

Myší past zaujme střídáním klidnějších a svižných hiphopových pasáží, které bychom mohli označit jako akustický crossover. Výraznou roli tentokrát hrají basa a zvonivá kytara. Jestliže předchozí píseň trochu nečekaně končila jakoby třemi tečkami, tentokrát je text, opět navázaný na literární inspirace („o myších a lidech“), zakončen otzaníkem: „Kde bereme tu víru, že štěstí najdem v kousku sýru?“

Cesta do nemožna nejlépe odpovídá žánrové charakteristice, kterou kapela uvádí na svém webu, totiž akustickému rocku. Kosmonaut více než v obou předchozích písních používá silový (rockový) způsob zpěvu, výraznou roli hrají citoslovce, text relativně ustupuje hudební složce. Klíčová je opět basová linka a rytmické nástroje. Stačilo by vyměnit cajón za klasickou bicí soupravu a z písně by byl regulérní rockový hit.

V závěrečné Elektrické bouři dojde vedle výrazných textových nápadů (tygři skákající obručí) i na zkreslený zpěv, který písni dodává na dramatičnosti („Od severovýchodu blíží se bouře“). Kromě toho Kosmonaut v necelých pěti minutách střídá minimálně další dvě pěvecké polohy: vyprávěcí folkovou a naléhavou rockovou. Píseň sama nenápadně graduje od akustického úvodu až po závěr jakoby inspirovaný klidnějšími písněmi od U2 (opět ten edgeovsky zvonivý zvuk, který jsme slyšeli už v Myší pasti).

Až plnohodnotné album ukáže, zda Nevermore & Kosmonaut dokážou zaujmout i na ploše delší než čtvrt hodiny. Čtyřpísňové EP nám však představuje skupinu, která dokáže vyváženě pracovat s hudební i textovou složkou, která umí nabídnout kvalitní a přemýšlivé texty, vymyslet pestré a přitom nepřekombinované aranže, která dokáže nabídnout několik různých pěveckých a hráčských poloh a přitom zůstat čitelná a snadno rozpoznatelná. To vše je velký příslib do budoucna.

Vydáno digitálně vlastním nákladem
Rok vydání: 2012
Žánr: folkrock
Celkový čas: 13:36

Všechny čtyři písně si můžete zdarma poslechnout zde: http://www.nevermore.cz/ep-2012.