Nany Hudák & SHZ: Jazyk duší (recenze CD)

Písničkář a někdejší metalový hudebník Nany Hudák ze slovenské Prievidze se na české scéně mihl přesně před deseti lety, kdy své třetí album Kým mi lúče narastú u tuzemské firmy Popron, která v té době zoufale hledala novou identitu a sem tam obohacovala portfolio zaměřené na pop třetí a čtvrté kategorie alternativnějšími položkami. Předtím i potom Nany natáčel desky vlastním nákladem a až nyní, se svou pátou dlouhohrající kolekcí, našel adekvátního vydavatele. Více než tisíc hodin prý strávil v domácím studiu při tvorbě alba, které při vcelku standardních 13 skladbách vykazuje nadprůměrnou stopáž 65 minut. Nany si v delších kompozicích liboval už dříve a na novém albu tato jeho záliba posílila. Důvodem je epičnost jeho tvorby, kterou vystihuje i poměrně trefné označení „fantasy folk“ na obalu alba.

Nanyho písně však nejsou zveršované fantasy romány či ságy. Tematicky sahají od naprosto všedních příběhů-miniatur (Hviezda) po kombinaci přírodní lyriky s náznakem tajemného příběhu zabydleného například královnou (Fatima). Fantazijní krajiny jsou zpravidla přítomny někde v pozadí příběhu, symbolizované například sopkou plnou žhavé lávy, která sama je možná symbolem bouřícího světa (Tancuj). V písních se pracuje s archetypálními obrazy lásky a války, což funguje mnohem lépe a především tajemněji než prvoplánové hudební pohádky Vodník 1 a Vodník 2.

Jazyk duší však není sbírka izolovaných písní. Nany své skladby sdružuje do dvojic nebo větších skupin, a tak například popěvek o mamutovi Túžba praveká navazuje na eklektickou píseň Weron Lorien, ve které se fantasy tematika pojí současně s obrazem ledové doby a nirvány. Nejlépe se ovšem autorovi podařilo zapracovat fantasy do písně Khaleesi, ke které vznikl také působivý videoklip. Její síla je především v textové úspornosti, díky níž vyniknou aranže s dominantní flétnou. Pouhých osm veršů, v prvním plánu „běžnému smrtelníkovi“ jen těžko srozumitelných, otevírá prostor pro fantazii, což je ve zvoleném žánru zvlášť třeba.

Nany Hudák je houževnatý tvůrce s jasnou vizí. To je zřejmé nejen z témat a dramaturgie alba, ale i z aranží, které jsou sice poměrně jednoduché, ale písním a spíše méně nápadnému projevu jejich autora hodně pomáhají. Z jednotlivých hudebníků je třeba zmínit na prvním místě violoncellistku Lienku (Magdaléna Boráková Hianiková), která s Nanym jeho sdružení SHZ před lety zakládala. Druhý melodický nástroj (klarinet, flétna) ovládá Miloš Mokrý, rytmiku tvoří Matej Tkáč (baskytara) a Miroslav Hanečka (cajón). Mezi hosty figuruje například bluesový kytarista René Lacko.

Nany Hudák natočil solidní písničkářskou desku, v kontextu slovenského (i českého folku) originální. V některých písních se mu sice nepodařilo vyhnout určité naivitě, formální nedokonalosti nebo klišé, ale to ke zvolenému žánru vlastně tak trochu patří.

Vydavatel: Slnko Records
Rok vydání: 2016
Žánr: folk
Celkový čas: 65:18

www.nany.sk

Článek vznikl pro časopis UNI